Mám známé, kteří mají plný dům dětí. Ona má dvě děti z prvního manželství, on také a spolu počali tři další. Když jedou na dovolenou, nasednou do starého soukromého minibusu a vyrazí. Nejdál však byli v Krkonoších, protože uživit tolik krků něco stojí. Díky dětem jsou vlastně chudí. Děti neviděly moře, neletěly letadlem a nestály na lyžích. Někdy nemůžou jet k babičce na víkend, protože máma nemá na autobus. K jídlu mívají chleba a jogurty, o víkendech vepřové výpečky. Jsou to však velice šťastné děti, kterým nic nechybí. Nejsou totiž zvyklé něco vyžadovat, tudíž nedostatkem netrpí. Dům mají plný zvířat – kočky, psy, koně, čuníka, papouška žako, což jim ostatní děti závidí. A mají se mezi sebou rádi, i když jsou nevlastní.
Jestli je to stejné stran rodičů, nevím. Myslím ale, že u nich občas hádky na téma moje děti, tvoje děti vznikají. Zvláště on prý příliš nemusí ženiny syny z prvního manželství a neměří jim zdaleka stejným metrem jako dětem se svou genetickou výbavou.
Co si o tom myslíte? Jste v podobné situaci? A dokážete milovat cizí stejně jako svoje? Pište na adresu: