Každý druhý víkend od čtvrtka do pondělí a k tomu část velkých prázdnin. Tak soud rozhodl o pobytu dětí u jejich otce poté, co je po rozvodu přiřkl do Radčiny výhradní péče. Nesla to těžce, nejraději by si je nechala u sebe neustále. Jenže dobře věděla, že šestiletý Marek a čtyřletá Eliška otce potřebují. A tak proti rozsudku nic nenamítala a děti i přes svou nechuť k návštěvám povzbuzovala. Dokud její exmanžel bydlel v jejich původním bytě, bylo vše v pořádku. Sice dětem občas ukápla při loučení s maminkou slza, ale nakonec si pobyt ve známém prostředí a svém pokojíčku užívaly. Problém ale nastal loni na podzim.

fb44aed96cd2d-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Radčin exmanžel se ze známého prostředí přestěhoval do bytu ke své matce a navíc změnil i zaměstnání. Pracuje nyní na směny, a to i o víkendech. Každou chvíli jsou teď děti u něj doma jen se svou babičkou. Tátu skoro nevidí. A když už doma je, tak spí po noční. Jsou z toho otrávené a odmítají k němu jezdit, protože moje bývalá tchyně je děsná ježibaba. Vážně, nepřeháním, to byste ji museli znát. Děti obecně v lásce nemá, takže ani svá vnoučata. Spíš ji obtěžují. Podle toho, co děti vyprávějí, tak je většinou zavře v pracovně a nechá je celý den koukat na pohádky,“ krčí rameny Radka s tím, že děti v otcově novém bydlišti teď nemají ani svůj vlastní pokojíček. Spí v obývacím pokojí na rozkládacím gauči.

Se svým ex jsem se už pohádala, že tohle prostředí není pro děti absolutně ideální. Jen prohlásil, že jsem zbytečně přecitlivělá. Prý i on jako malý takhle spával, aniž by ho to nějak poznamenalo. No, o tom bych polemizovala, ale nechci být kousavá. A stejně tak nevidí problém ani v tom, že se dětem při jejich návštěvách nevěnuje. Tvrdí, jak mají péči zajištěnou, a on si na ně vždycky udělá pár hodin čas, i když je zrovna po noční nebo jde ten den na směnu. Pak jen dodá, že za jeho pracovní vytížení stejně můžu já, když chci tak vysoké alimenty,“ mračí se Radka, která zvažuje žádost o úpravu styku dětí s otcem. Zatím jí v tom ale brání dvě nevyřešené otázky. Je nevěnování se otce dětem a chybějící zázemí v bytě dostatečným důvodem pro soudní zkrácení délky návštěv? A bylo by to dobré pro jejich vztah s otcem?

Nevím, jestli se do toho mám pouštět. Na druhou stranu, děti mi tu pokaždé kňourají, že k tátovi nechtějí, protože se tam nudí. A babička že je nemá ráda. Je mi jich líto,“ dodává Radka.

O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:

Radky situace je momentálně spíše praktičtějšího rázu, ale to neznamená, že to není těžké a plné emocí a myšlenek. I takové téma se určitě dá vzít na psychoterapii - může se v něm skrývat hodně dalších podtémat. Ona sama si klade otázku - Je nevěnování se otce dětem a chybějící zázemí v bytě dostatečným důvodem pro soudní zkrácení délky návštěv? Jak si na tuto otázku odpovídá? Jedna věc je, jak to cítí. Druhá, co reálně vidí a slyší od dětí? Zmiňuje, že cítí lítost vůči dětem, co dělat s touhle emocí? Kam nebo na koho se může obrátit o odbornou radu? Jako terapeut jí s tímto nedokáži prakticky pomoci, ale rozhodně jí podpořím v tom, aby odbornou pomoc vyhledala, minimálně už jen kvůli tomu, aby Radka věděla, že to, co se děje - má nějaké řešení. V rámci terapie by byl prostor i na ony kousavé poznámky, které má na mysli. Stejně jako na cokoli dalšího, co má s tímto tématem spojené. 

57ed378a1019c-obrazek.jpgKristína Pelikánová je jednou ze zakladatelek platformy Feministické terapie, pracuje jako terapeutka, psychoterapeutická poradkyně a lektorka. Má vystudovanou Pražskou vysokou školu psychosociálních studií a absolvovaný psychodynamický psychoterapeutický výcvik. Během sezení se často s klienty vrací do minulosti, do důležitých a často traumatických momentů, které ovlivňují klientovu přítomnost i budoucnost.

Do terapií zahrnuje i feministický aspekt, a to tak, že poukazuje, že naše životy ovlivňuje kromě nás samotných i společnost, od které se nelze oddělit. Zabývá se tématy duševního zdraví, zotavení z duševních onemocnění a provázení během procesu zotavování, vztahy, vyhořením, prokrastinací.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.