Foto: Shutterstock
Spousta věřících rodin se na první dojem lišit nemusí. Pokud je to rodina, která víru bere vážně, většinou navštěvuje například pravidelně bohoslužby, o čemž děti ve škole informují a už to samo o sobě není běžná věc. Zkušenosti nejen z českého prostředí mluví o náboženské šikaně v prostředí škol bez ohledu na rozdílnost církve nebo víry.
„Ozvali se nám věřící rodiče jedné dívky z vyššího ročníku základní školy se svým příběhem, kdy dostali za úkol přečíst článek o sexuálních robotech a k dané problematice měli vyjádřit své stanovisko. Dívka z toho i s rodiči byla znechucená a chtěli radu, co mají dělat. Ve třídě byli jediní, komu téma hodně vadilo,” vypráví Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu, z. s. Příběh ale dopadl dobře, odvážná dívka řekla učiteli, že článek číst nechce, protože je jí dané téma nepříjemné. Učitel její argument uznal a dal jí potřebný počet kreditů, právě za odvahu říci svůj názor.
Ne vždy to ale dopadne dobře. „Zažili jsme i příběhy dětí, kde to byl pedagog, kdo si na dítě z křesťanské rodiny zasedl a znepříjemňoval mu život natolik, že ho rodiče museli nechat ze třídy přeložit,” říká Jochová.
Náboženská šikana často brání dospívajícímu v duchovním rozvoji. Může vést až ke zpochybňování samotné víry a jeho přesvědčení. „Rodina je místo, kde se odehrává podstatná interakce. Člověk se v nepříjemných situacích spoléhá na rodinu, že ho podrží. Je to místo, kde se dítě může svěřit, kde najde útočiště. Je velmi důležité tyto věci nebrat na lehkou váhu a citlivě včas reagovat,” přibližuje Juraj Turóci, ředitel křesťanské organizace Maranatha. V případě, že se nějaký člen rodiny stal obětí šikany, ujistěte ho, že má vaši plnou podporu, že se na vás může spolehnout a že stojíte na jeho straně.
Pomůže prevence zaměřená na pedagogy i rodiče
„Podezíravost a dávání na vědomí, že se vymykáte některým pseudonormám společnosti, třeba jen tím, že hájíte své hodnoty, a proto jste tak trochu podezřelí, to jsou věci, se kterými se na nás lidé obracejí velmi často. Děti z věřících rodin například většinou vědí více o svátcích, které se v rámci výuky probírají. Někdy dokonce znají biblické příběhy více než jejich učitelé,” dodává Jochová.
František Krampota, ředitel ACET ČR, z.s., radí v rámci prevence pedagogům i rodičům, jak řešit náboženskou šikanu. „Řešit ji jako jinou šikanu podle postupu daného MŠMT a také pracovat se skupinou žáků. Vysvětlete dětem, že víra je osobní záležitostí jedince a patří do života. Že víra může pomoci lidem v jejich životech a i to, že se s vírou setkáváme stejně jako lidé všude ve světě,“ říká.
Zdroje: František Krampota - ACET ČR, z.s., Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu, z. s, uraj Turóci, ředitel křesťanské organizace Maranatha
Nový komentář
Komentáře
Domnívám se, že v tom příkladu z článku došlo k nepochopení. Že vůbec nešlo o sexuální tématiku, ale o etické problémy ve vztahu lidí k umělé inteligenci. A proč článek o robotech na sex? Protože v tomhle je vývoj nejdál. A tudíž se o tom logicky ty články píší. Není poptávka po robotech na domácí práce, zatímco poptávka po robotech na sex je a to velice výrazná. Což je lidská přirozenost. Proto je článek o robotech na sex po ruce jako "studijní materiál" a velice pravděpodobně se tam o sexu vůbec nepsalo. Pár takových článků jsem četla a rozebíraly se tam právě otázky, kdy se dá považovat stroj za inteligentní, a jaká případně bude mít ten stroj práva a jak se k němu budou/můžou lidi chovat, jak s ním komunikovat a zda je etické umělou inteligenci úkolovat a využívat atd. Mimochodem umělá inteligence je dosud vzdálena v mlhách budoucnosti. Ani ten nejsofistikovanější robot není inteligentní, pořád je to jen program. Existují roboti na sex, kteří s člověkem mluví a odpovídají mu. Ale nejsou inteligentní, je to furt jen počítač, jen má podobu panny nebo panáka. A o tom celý ten školní úkol klidně mohl být. Ovšem jsou lidi, co jen zahlédnou slovo sex, vypnou mozek a reagují na úrovni býk-červený hadr. To se patrně stalo té dívce a jejím rodičům. A učitel šel jednoduše cestou nejmenšího odporu. Nic, za co by se mohlo zúčastněným tleskat.
Já nejsem věřící a jsem dospělá osoba a takové téma ,bych nechtěla mít za úkol.
Víra je osobní záležitostí jedince a proto se nemá do školy vůbec tahat.
Pokud to není škola církevní. V příkladu z článku došlo k jasné nespravedlnosti vůči všem dětem, které článek přečetly a úkol vypracovaly, zatímco ona slečna, které se to nelíbilo, dostala kredity vyloženě za nic. To je demotivující pro ostatní děti. Proč by se měly snažit plnit zadané úkoly, když jim učitel takhle dal jasně najevo, jak se tomu dá vyhnout? 
Slečna měla dostat jiný článek ke zpracování, ne že dostane hodnocení zadarmo, bez námahy. A už vůbec nechápu, proč by dítě nesmělo vyjádřit svůj názor, když věřící není - zase dvojí metr? Nesmíš nic říct, Pepíčku, Mařenka je z věřící rodiny, a oni by si její rodiče stěžovali, pěkně mlč a mysli si svoje, jenom to proboha neříkej nahlas, to by byla šikana. 