Jak byste popsala skupinu Kojící guerilla? Co je jejím hlavním posláním?

Kojící guerilla (dále KG) je volná skupina podporující kojení a sdružující matky (a některé otce). KG vznikla z potřeby, byla to pro mě praktická reakce na nepříjemnou zkušenost s kojením ve veřejném prostoru. Potřebovala jsem tuto zkušenost nějak prakticky zpracovat pro sebe, abych se neobávala kojit kdekoliv, kde můj syn potřeboval. Začala jsem se tedy zajímat o zkušenosti ostatních žen a překvapilo mě, že ta moje nebyla nijak výjimečná. Sdružily jsme se k vzájemné podpoře a řešení negativních reakcí na konkrétních místech – v kavárnách a restauracích, obchodech, galeriích a muzeích... Také jsme se chtěly o kojení dále vzdělávat a potkávat se s podobně naladěnými matkami, spojovalo nás totiž víc témat než jen kojení. V současnosti vnímám, že kromě podpůrné funkce dovnitř skupiny nemalou část tvoří i edukace širší veřejnosti.

 
A proč myslíte, že je pro některé lidi kojení na veřejnosti nepřípustné?
Myslím si, že důvodů bude několik. Hlavním je to, že se během posledních dvou až tří generací ztratila zkušenost s tím, jak kojení reálně vypadá a funguje. Kojení nevídáme ani v rodině, ani ve veřejném prostoru, sami jsme kojeni často ani nebyli, a nebo velmi krátce. Podpora kojení ze strany porodnic a lékařek/lékařů je často nedostatečná a propagace náhrad mateřského mléka nadměrná. Dalším důvodem je sexualizace ženských prsou, kdy jsme si zvykli vídat je v jiném kontextu než z hlediska jejich primární funkce, jakoby nebyla nejdůležitější.  Ale i když jsem schopná tyhle důvody vyjmenovat, upřímně opravdu nerozumím, proč může kojení komukoliv vadit.
 
Nepomohlo by, kdyby se ženy zahalovaly při kojení šátkem?
Ženy mají kojit tak, jak je to jim a jejich dětem příjemné. Takže pokud se chtějí zahalovat, je to jejich věc, stejně jako pokud ne.

 
Dočetla jsem se, že kojení dokonce podporujete tak, že se členky skupiny pravidelně schází a kojí na veřejnosti. Probíhá ještě hromadné kojení?
V herně Pražákova paláce v Moravské galerii v Brně vedu pravidelnou podpůrnou kojící skupinu Výživa. V rámci výzkumu kojení jsem si totiž udělala i kurz laktačního poradenství u slovenské organizace Mamila.
Scházíme se dvakrát měsíčně a název skupiny nemá odkazovat jen k mateřskému mléku, ale i k umění, které považuji také za základní výživu člověka. Jsem ráda, že se můžeme scházet v této k rodině vstřícné instituci a učit se společně žít v galerii a testovat schopnosti instituce vstupovat s rodiči do dialogu. Tematicky se věnujeme nejen kojení, ale i umění. Často si zveme různé expertky na související oblasti – umělkyně věnující se ve své tvorbě mateřství a kojení, aby nám představily svou práci, nebo třeba právničky, aby nám vyprávěly o kojení a právu.
 
Proč neexistuje webová stránka Kojící guerilla? Na Tumblr je poslední příspěvek z roku 2018…
Činnost KG se organicky vyvíjí a v současnosti jsou hlavním těžištěm podpůrné skupinky Výživa, které komunikují s veřejností. Dosud jsem si nedokázala přes množství práce zřídit ani svou vlastní webovou stránku, takže KG musí ještě počkat.

 
O Kojící guerille se lidé dozvěděli především kvůli skandálu v Raiffeisenbank. Na protest, který následoval, přišlo jen pár matek, čím si vysvětlujete tak nízkou účast?
KG existuje od roku 2013, od té doby o ní bylo několik článků, takže pro určité skupiny lidí jsme viditelní už roky. Poměrně nízkou účast matek na protestu si vysvětluji hlavně tím, že po vyhlášení naší akce se objevilo obrovské množství negativních reakcí. A věřím, že mnoho matek se situace zaleklo a obávalo se slibovaných protiakcí. Také základ KG je v Brně, a ne v Praze. Nejsem ovšem nijak zklamaná, protože dle obrovského zájmu médií akce svůj účel splnila a otevřela znovu debatu o kojení (nejen) ve veřejném prostoru.
 
Některé matky přiznávají, že jim je kojení na veřejnosti nepříjemné, ale situaci tak chtějí nechat. Myslíte si, že je to špatně, a že by se jejich postoj měl změnit?
To, jak kojení vypadá, je záležitostí matky a dítěte, nikdo jiný do toho nemá co mluvit. Myslím, že postoj takových žen vychází často z nepříjemných zkušeností anebo obav z nich, a vypovídá o postavení kojení v české společnosti. A to bych chtěla změnit spíš.

Jste pro spokojené a dlouhodobé kojení. Do kolika let by se mělo podle vás dítě kojit? Na Tumbrl jsem našla fotografie, kde jsou k prsu přitisknuté i tříleté děti. Nejsou na kojení už moc staré? Nebudou se jim třeba posmívat děti ve školce?
Do kolika let se bude dítě kojit, je věc jednotky matka/dítě. WHO (Světová zdravotnická organizace) doporučuje kojit do dvou let dítěte a déle. Podle mě jako matky i jako laktační poradkyně o tom, jak dlouho se dítě bude kojit, rozhoduje ono samo a matka. Ideálním stavem je kojení do samoodstavu, kdy si dítě samo rozhodne, že už se kojit nechce. A toto rozhodnutí může přijít ve třech letech, ale klidně i v šesti nebo sedmi. Jsem moc ráda, že znám školky, kde si děti o svých zkušenostech s kojením běžně povídají a naopak se chlubí tím, že se ráno kojily.
 
Předpokládám, že vy sama děti máte, jak dlouho jste je kojila?
Mám syna, v současnosti je mu šest let a nechala jsem ho kojit do samoodstavu, který proběhl v pěti letech a třech měsících.
 
Zaznamenáváte nějaký posun, od té doby, co skupina funguje?
Ano, zaznamenávám. Zájem médií o toto téma je při veřejné akci zjevně mnohem větší, stejně jako diskuse a reakce, vnímám to tedy pozitivně. Přestože podle průzkumů se procenta kojených dětí moc nemění.

Zdroj fotografií: kojiciguerilla.tumblr.com


V komentářích pod různými články jsem našla jeden, který se týká nutnosti kojení. Ženy prý kojení přehání a kojí děti neustále, i když to není potřeba. Stejné je to prý s přebalováním, dítě to prý nějakou chvilku ve špinavé pleně vydrží a podobně…
Takový názor vypovídá právě o nedostatečném povědomí o tom, co to kojení je a jak funguje. Kojení je velmi často vnímáno jen jako jídlo, ale ve skutečnosti je to způsob péče o naše děti. Uspokojuje mnoho různých potřeb dítěte – kontakt, působí proti bolesti, uklidňuje ve stresu nebo třeba v novém prostředí, uspává, pozitivně působí na rozvoj mozku a dutiny ústí, a tím výčet pozitiv zdaleka nekončí. Kojení je zdravé i pro matku, protože například snižuje pravděpodobnost vzniku několika typů rakoviny. Zároveň kojení funguje tak, že čím větší je poptávka (tedy čím častěji se dítě kojí), tím je větší nabídka (tedy tvorba mateřského mléka). Takže pro to, aby se tvořilo tolik mléka, kolik dítě potřebuje, je třeba, aby bylo kojeno tak často, jak potřebuje. Kojení život usnadňuje, o co hůř by nám všem bylo, kdyby se ve veřejném prostoru pohybovaly nešťastné, naštvané, unavené a hladové děti než děti spokojené, protože jsou kojené.

Čtěte také:

Reklama