Doma bývá pořád nějaká práce. To může určitě potvrdit každá z nás. A je dobré, když se o ni během týdne podělí celá rodina. Jak to je s domácími pracemi u vás?
Já osobně jsem ráda, když doma někdo cokoliv udělá. Dobrovolně mi děti pomáhají jen občas, jinak musím říkat, prosit a někdy hrozit, asi jako všude. Snažím se ale postupně přidávat jim nové „práce“ a úkoly, aby si zvykly a naučily se všechno. V životě se s nimi taky nikdo mazlit nebude.
To si myslí i jedna moje známá Markéta, ale zatím jí to není nic platné. Její dvě děti, kterým je 8 a 13 let, totiž doma nedělají vůbec nic. Odmalička jsou zvyklé, že doma dělala jen maminka, a tak se je teď Markéta horko těžko snaží nějak zaměstnat. „Občas něco udělají, ale těch řečí, co si musím vyslechnout! Teď už je mi jasné, že jsem je měla zapřáhnout dřív, ale nic s tím nenadělám. A lepší začít teď než vůbec.“
To je pravda. V tomhle věku nejsou ještě děti tak staré, aby se nenaučily alespoň něco. „Ale je to opravdu těžké. Byla jsem dlouho doma, takže jsem všechno stíhala sama, než děti přišly odpoledne ze školy a z kroužků. Dorazily, když bylo uklizeno, vypráno, navařeno. Většinou si hned udělaly úkoly a připravily do školy na druhý den, na to jsem byla přísná, jinak ale neměly žádné povinnosti. Takže pak si hrály doma nebo na zahradě, případně seděly u počítače nebo televize. A ani je nenapadlo zeptat se, jestli chci s něčím pomoct.
Najděte si něco k večeři
Změnilo se to až před rokem, když jsem nastoupila do práce a začala jezdit domů nejdřív v pět hodin. Najednou doma nebyl nikdo, kdo by uvařil - a děti se každý den ptaly, co bude k večeři. Párkrát jsem jim řekla, že bude to, co si najdou. Měly řeči, ale po čase se ptát přestaly a našly si něco v lednici. Stejné to bylo třeba s prádlem, občas hledaly nějaký kus oblečení, který nebyl vypraný nebo vyžehlený, tak jsem jim poradila, aby si ho vypraly nebo vyžehlily samy. Samozřejmě si radši vzaly něco jiného, ale snad už od té doby pochopily, že samo se nic neudělá.
Teď opravdu nestíhám. Přes týden je doma nepořádek a všechno doháním o víkendu. A už nejsem tak hloupá, abych to dělala jen já. Děti sice pořád nenapadne, aby se něčeho chopily samy, ale nevadí, prostě jim to přikazuju. Musí třeba škrábat brambory na večeři, pověsit prádlo nebo vynést koš. Úspěch je, že někdy už ani nereptají. Myslím, že se to časem bude ještě zlepšovat.
Dá to ale práci. I když můžu si za to taky sama, kdybych děti odmalička vedla k tomu, aby mi pomáhaly, dneska by to dělaly automaticky. Moje mamka mi často říkala, že bych je neměla nechávat, aby se jen válely. Měla pravdu. No, snad ještě není pozdě...“
Myslím, že rozhodně není. Jak říká anglické přísloví: Lepší pozdě než nikdy.
Nový komentář
Komentáře
mám 6ti letého syna a pomůže mi s čímkoliv, je to naše zlatíčko a neměnila bych
Děti se musí zapojit hned od malička, náš 12ti letý si uklízí sám pokojík, vynáší všechny odpady, včetně plastů a skla do určených kontejnerů na návsi, samozřejmě umývá a utírá nádobí, ale hlavně pomáhá tatínkovi s úklidem auta a také na zahradě se sekáním trávy ruční sekačkou.
Trefa:ano deti my vzdy od malicka pomahali.a dneska vnoucata delaji to same.je to hlavne,aby nesedeli u pocitace a meli nejakou odpovednost.
Deti sme učili zapájať sa do domácich prác postupne ako rástli, syn napr. začal vysávať ako 6-ročný najprv detskú a postupne celý byt a zostalo to tak doteraz /priznám sa, že keď sme kúpili nový vysávač s tepovačom, neviem ani kde má vypínač/. Dcéru sme "šetrili", pretože je ekzematička, ale teraz keď má svoju rodinu musí jej pomáhať manžel a zapája do domácich prác aj vnučky. Určite je to s pripomienkami, ale všetko sa dá zvládnuť rozumným argumentom ako príkazom.
arminka — #32 Přesně,u nás taky tak!!
denkas — #27 mě taky, kluk (17) toho udělá víc než holka a bez řečí, ale abych ji nehanila - holka (21) umí dobře vařit a baví jí to, to mě vůbec
U nás občas zapřáhnu i partnera - když mám mít práci, musíme se podělit i o domácnost - když je zase déle v práci on, dělám vše já.... Snažíme se pomáhat si a dcera to bere jako samozřejmost a nezapomenu ji vždy mooooc pochválit a jelikož mi ušetří čas, mohu se jí pak více věnovat:-)
Děcka pomáhali,ale co vyšli základní školu,jako by utne
Dcera má dvanáct a její povinností je vynést koš,vyndat myčku,uklízet si sama v pokojíku,a pomáhat s lehčím vařením.Umí moc dobré zeleninové saláty,udělá si chleba ve vajíčku,umí uvařit rýži,oškrabat brambory.
Pokud má nějaké řečičky,řeknu jí,že všichni musí makat,a každý dělá doma něco.Hotovo,přes to vlak nejede.
Musím jí pochválit,letos si sama zasadila mrkev,petržel,ředkvičky a sama se o ně stará.
Michaela Biliová — #25 Tak mě nejvíc,dobrovolně,pomáhal syn
pajda — #8 myslím to tak, když nechtějí, poručím a je to
Myslím, ze není dobré, abychom všechno za naše děti dělali.
Mám zkušenost, ze maminky mají tendenci uklízet zvláště za své synáčky, coz vede k jejich nesamostatnosti.
Měly bychom si ale také dávat pozor na pretězování dětí.
Já sama jsem toho doma také moc nedělala, mamka mě chtěla šetřit, že si toho jednou užiju až až a měla pravdu. Svoje děti mám malinký, tak neumím posoudit, jak jednou budou nebo nebudou pomáhat. Ale já osobně to momentálně vracím mamce, jak můžu, za to, jaké jsem měla tenkrát pohodlí.
pomáhaly od malička, ne moc, ale s manželem jsme zapřáhli na drobné práce a hlavně si museli minimálně uklízet v pokojíčku. Starší synek už bydlí přes týden na privátu, naučil se obstojně vařit, mladší mi pomáhá doma, úklid je hlavně na něm, občas pomůže i s vařením, drobné opravy, hodně se naučil od manžela, nemohu si stěžovat
Já se přiznám, že jsem toho po dětech moc nechtěla - občas vyluxovat a vynášet smetí a uklízet si ve svém pokoji.
Já sama jsem doma nedělala vůbec nic, jsem jedináček a maminka všechno zvládala sama, ani táta nic nedělal. Maminka razila heslo, že mojí povinností je dobře se učit, domácích prací že si užiju ještě dost a dost. No, v tom měla pravdu, ale když jsem se vdala a narodily se děti, byl to pro mě strašný zápřah, nebyla jsem zvyklá nic dělat, neuměla jsem vařit. Proto moje děti občas pomohly, spíš aby se to naučily a aby věděly, co se vůbec v domácnosti musí všechno dělat, aby to fungovalo. Já jsem do svých 23 let nebyla nikdy ani sama nakoupit.
děti byli zapojování do domácích prací již od malička,i když se jim to občas nelíbilo a trošku remcali.Vždy jsem jím říkala,že se jim to bude v budoucnu hodit v jejích nových rodinách a pochopí,že je třeba mamkám pomáhat.
u nás visí na lednici rozpis, co má kdo a kdy udělat. Slečny máme dvě, tak se většina prací po týdnu střídá (výjimku tvoří utírání prachu, anžto je mladší puboška alergik - má to vykompenzováno stálým mytím koupelny). Možná to někomu přijde nedůstojné, ale ony se samy většinou nezeptají, co je potřeba (a plnou myčku přes pubertální optiku nevidí), mají přehled co dělá sestra (to je zajímá enormě, aby náhodou nebyla jedna z nich bez "zaměstnání") a taky si to mohou naplánovat (mě zase nezajímá jestli to prádlo pověsí ve dvě nebo až v pět). Funguje to.
blesksoft — #16 tak ať to tedy udělá tatínek, ne?
Děti se zapojovaly odmala, v pubertě remcaly,ale udělaly,teď už jim říkat nemusím, když je třeba, zapojí se