Se zájmem a napětím sledujeme kauzu vyměněných holčiček. Velmi nás zaráží, že se doposud žádný z komentářů nepozastavil nad tím, proč byly vlastně děti od svých rodičů vůbec odděleny, zda kromě špatného poporodního označení neexistují i jiné příčiny problému.
Podle svědectví mnoha rodičů i zdravotníků stále panuje v našich nemocnicích zastaralá rutinní praxe, kdy děti tráví sice většinu času v pokojích se svými matkami, na nejrůznější vyšetření a terapie jsou ale odnášeny personálem jinam. Leckde je dokonce doposud zvykem odnášet po porodu i zdravé, fyziologické novorozence do inkubátoru „zahřát“, a to i v případech, kdy matka je prokazatelně v pořádku a projevuje zájem mít dítě u sebe.
Proč? A proč by to mělo být jinak?
Otázka věru zapeklitá ve společnosti, kde je stále pohled na řady vánoček – zabalených dětí na novorozeneckých odděleních, obecně vnímán a přijímán jako samozřejmost, spíše pozitivně, jako romantický obraz mateřství. Výzkumy, které potvrzují, že matky a děti by měly trávit poporodní čas pokud možno společně a bez narušování, se přitom objevují už několik desítek let. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí omezování kontaktu matky a dítěte po porodu mezi praktiky, které jsou prokazatelně škodlivé a měly by se vyloučit.
Dlouhodobá separace může velmi narušit nástup kojení a přijetí dítěte matkou, zejména období prvních hodin bezprostředně po porodu je velmi důležité. Existují závažné důvody i proti separacím krátkým (odnášení na různá vyšetření, koupání – proč bez matky?). Po narození je tělo dítěte osazováno bakteriemi okolí a pro novorozence je výhodné, když je v kontaktu zejména s bakteriemi své matky a když se na něm neusazují bakterie zdravotníků či nemocniční bakterie. Nebezpečí záměny je tedy jen jedním z řady dalších rizik.
Útlou brožurku WHO Péče v průběhu normálního porodu, která z výše uvedených a mnoha jiných výzkumů vychází, vydalo v češtině Ministerstvo zdravotnictví v roce 2002. Doporučení v ní obsažená, která vedou k bezpečnější péči během porodu, dosud v plném rozsahu nerespektuje žádná z českých porodnic. Text okumentu i s odkazy naleznete na internetových stránkách Hnutí za aktivní mateřství http://www.iham.cz/dokument_ostatni.php
Vyzýváme tímto zástupce porodnic, aby kromě označování dětí přehodnotili i praxi zbytečného oddělování dětí od matek, respektive rodičů.
A ujišťujeme rodiče – pokud jsou vaše děti zdravé, ve vaší náruči jim bude rozhodně nejlépe! I v případě, kdy potřebují speciální zdravotní péči, byste měli mít možnost trávit s nimi co nejvíce času.
Kauza Výměna miminek: V současné době jsou obě rodiny v úzkém kontaktu, navštěvují se a telefonují si, aby si vzájemně na nového člena rodiny zvykali.
Kraj nabídl rodičům dětí finanční dar - o výši se spekuluje, ale rodiče s výší souhlasili. O výši odškodného od nemocnice bude nejspíš rozhodovat až soud.
Pozn. redakce
Nový komentář
Komentáře
Já si taky myslím, že máma svý dítě pozná. Když jsem čekala syna, byla jsem strašně zvědavá, jak bude vypadat. A když se narodil, věděla jsem, že bych si ho nikdy nespletla s jiným miminem, prostě jsem byla přesvědčená, že jinak ani vypadat nemohl, asi nějaká rodová podoba, nevím, nedokážu to vysvětlit. Necelé 4 roky po něm se narodila dcera, byla nedonošená, odvezli jí do Prahy na kliniku a já byla v porodnici bez ní. Viděla jsem jí až po 14 dnech, kdy už nebyla v inkubátoru a mohli nám jí tedy ukázat (byl rok 87, nevím, jak to funguje teď). Pamatuju si, jak jsem měla hrozný strach, že mi přinesou jiné dítě a já po něm skočím. Ale hned jsem si byla jistá, že je moje, i když jsem ji ty dva týdny neviděla. Kojit jsem ji začala až v pěti týdnech, kdy jsme si jí přivezli domů - sice jsme ze začátku spolu trochu bojovaly, ale pak už to byla pohoda.
Mno, znám velkou spoustu matek, které by byly moc rády, kdyby nemusely mít dítě pořád u sebe a mohly se aspoň trochu vyspat.
Je divný, že si svoje miminko nepoznali, každá máma si svý mimi pozná
já vůbec nechápu, že se něco takového mohlo stát... mám v živé paměti, jak to fungovalo u našeho porodu... a prostě mi něco takového připadá nemožné....
Kdoví kolik dětí chodí po světě a žije u nepravých rodičů.Třeba byl někdo pod narkózou a prostě se ráno probral,strčili mu dítě a řekli: ,, maminko vaše miminko je zdravé". Myslím,že matka skáče do nebes jaké má hezké miminko.Prostě si toho nevšime.No půl kila je hodně velký rozdíl.Mamině strčili v porodnici na kojení nějakého plešatce a ona jim rázně řekla,že její Verunka je Vlasatice:))))
Deta: promiň, ale ta váha by mě celkem zarazila i kdybych nad ničím jiným nepřemýšlela
Kdyby byla nějak podobná, ale půl kila je celkem brutus rozdíl
NO teď je každej chytrej...
mindulinka: tak to bych ještě třeba brala, že se ti rodiče v porodnici nepotkali, tak jim to nepřišlo. Ale faktem je, že mít moje dítě den po porodu o půl kila míň nebo víc, tak mě to fakt překvapí i když vezmu v potaz možnost, že bych ho nepoznala
A ta jedna holčička je strašně podobná očima svýmu pravýmu tátovi. To nelze přehlédnut. S něma se už musela narodit.
tak mně dali mládě po porodu na břicho, nechali ho asi tak dvě minutky, ať si ho s manželem prohlídnem a lifrovali ho do inkubátoru prohřát. Tam za ním mohl manžel hned jít na něj kouknout, já zůstávala v porodním pokoji, byl ještě problém s odloučením placenty, málem jsem musela jít pod narkozu
Poprvé zkoušeli přiložit někdy večer, pak jednou v noci a to ho ještě pořád odnášeli na novorozenekou JIPku, aby ho měli pod dohledem. Dopoledne už mi ho přinesli a pak už byl se mnou celou dobu, kromě ještě jedné noci, kterou byl kvůli žloutence na fototerapii, kam jsem ho chodila kojit. Osobně si myslím, že význam těch prvních pár hodin se mírně přeceňuje-mě třeba dost deptalo, že jsem měla z chytrých knih načteno, jak je to důležité pro kojení, že v podstatě, pokud dítě nepřiloží do půl hodiny po porodu, už je to s kojením blbý,...Zbytečně to nervačí matku. Já poprvé přikládala v podstatě až nějakých 12hod.po porodu a to s velmi pochybným efektem a během těch dnů v porodnici se rozkojila tak, že jsme neměli problém celých 6měsíců plně kojit a pokračujeme i teď(
má 7měsíců). A to ještě celou dobu kojím přes kloboučky, proti kterým laktační liga strašně brojí, já jsem za ně vděčná, protože jinak by mládě skončilo na umělým mlíku.
Když teda nic jinýho
Ale co mě osobně nejvíc udivuje u té záměny těch mimin je, že ty matky se vůbec nepozastavily nad tím, že dostaly děti, které vážily o půl kila jinak než u porodu. Fakt nechápu, že tohle jim nedošlo
Já rodila první dítě postaru, kdy ho po porodu odebrali a nosili každé 4 hoďky ke kojení. Druhou dceru už jsem měla na pokoji, bylo to nesrovnatelně hezčí. A navíc v naší nemocnici byly tak hodné sestřičky, že mamce, která se chtěla v noci vyspat mimčo odvezli a přivezli až ráno ke kojení. Holt, je to všechno o lidech (a o penězích)...
Rodila jsem sice už dávno, ale dodnes si pamatuji, jak jsem byla nešťastná, že mi chlapečka odnesli - sice jen na pár hodin, ale hrozně mi to vadilo. Moje námitky vůbec nebrali v potaz a tenkrát jsem byla vůči nim bezmocná. Naštěstí jsem byla jedna z průkopnic tenkrát začínajícího roomingu, takže pak už mi miminko nechali u sebe. Dnes už bych se bránila jinak, odnést matce dítě (zvlášť pokud ho u sebe chce mít) je proti přírodě!!! Jenže naše zdravotnictví to je kapitola sama pro sebe. Měla jsem tu čest pracovat ve zdravotnickém zařízení a můžu Vám říct, že takový socialismus jsem zažila naposledy před dvaceti lety. Jenže zdravotníci si myslí, že oni ví všechno nejlíp...
Rodila jsem v lednu a malou mi hned nedali, hned ji běželi "zahřát" :-( Viděla jsem ji až když jsem si to za 4 hodiny po porodu vydupala. Další den mi pořád slibovali, že mi ji za chvilku přinesou...viděla jsem ji až chvilku kolem 8 večer a zase mi ji vzali. Teprve další den mi ji asi na hodinu půjčili.
Pentlička: To já jsem teda jásala, když mi zakrvácené a oblemcané dítě dali na břicho. Bylo to úžasné a dodnes si pamatuju, jak se na mě dcera koukala. Na ten její první pohled nikdy nezapomenu.
Rodila jsem 16 hodin, po poroduodnesli malého jen vykoupat a od té chvíle jsem ho měla u sebe, celoudobu. jinak bych to ani nechtěla, když jsem tam viděla některé sestřičky, jsem přesvědčená, že v mých, byť nezkušených rukách byl víc v bezpečí. Na druhou stranu, u porodnice v blízkosti Chánova se není čemu divit, tam musí určitě náborovat z řad bachařů a podobně otrlých
Já jsem rodila ve Vyškově (2002). Malá se narodila v 11.35...rodila jsem na alternativním pokoji. Po umytí mi ji dali a zkoušela jsem hned přikládat. Asi za hodinu mě odvezli na pokoj, měla jsem nadstandard...bylo to ve vánoce a já měla tv, spoustu knih , návštěvy kdy chci a kolik chci...a hlavně svatý klid. Malou mi vzali pouze na odpoledne, kolem páté mi ji definitivně odevzdali...vyhovovalo mi to
Já se musím připojit k Rikině. Mám své děti ráda, ale po porodu jsem byla opravdu ráda, že si je odnesli a přiváželi nám je jen na kojení. Měla jsem čtyřicítku horečku, krvácela jsem jak píchnuté prase a ještě bych měla lítat kolem dítěte - ani náhodou! A kdyby mi zakrvácené a oblemtané dítě položili po porodu na břicho, musím říct, že bych teda taky nijak nejásala.
tak to si pohlídám
mindulinka: Jasně. V případech, kdy porod probíhal s nějakýma komplikacema nebo je rodičak příliš vyčerpaná jsem taky pro si nechávat dítě donášet. Já osobně jsem měla rychlý porod bez komplikací a dítě jsem chtěla mít u sebe. Když se narodil plakal a když mi ho pak odebrali na koupání - no nemohla jsem ho ani poznat, jaký byl andílek a sladce spal.