633c12850801eobrazek.png
Foto: Shutterstock

Děti jsou přece taky lidi, trochu tolerance, prosí Magdalena (36)

Do restaurace i kavárny s dětmi chodím běžně. Scházím se tam s kamarádkami, řeším pracovní schůzky, chodíme se najíst… Nevidím jediný důvod, proč by tam moje děti nesměly se mnou. Odmalička, co byly ještě v kočárku. Za „á“ je nemám kam jinam dát, a za „bé“ jsou to přece taky lidi. Ne nějací pejsci, co uvážete před vchodem. Ostatně, vstup na dveřích zakázaný nikde nemají. A proč? Protože by to bylo protiprávní. Jasně, občas štěbetají nebo pláčou, někdy se po kavárně trochu proběhnou. S tím se přece musí počítat, jsou to děti. Trochu tolerance, lidi! Odkud je vykážete příště? Z hromadné dopravy? Nebo z čekárny u doktora, kam jejich máma musí?

Záleží na výchově a hranicích, myslí si Alena (31)

Svoje děti předškolního věku s sebou do restaurace beru. Považuji to za součást jejich výchovy, patří to k běžnému životu. Občas je vezmu s sebou i do kavárny, když není zbytí. Když ale hlídání mám, kávu a zákusek si raději vychutnám bez nich. Jsou sice hodné, ale stoprocentní klid s nimi samozřejmě není. To všechno ale nemění nic na faktu, že by rodiče měli dovolit dětem být v takovém zařízení hlučné, nebo dokonce běhat. Neexistuje! Sama jsem to vždycky nesnášela, tak to teď nehodlám dělat ostatním. I když je ze mě taky matka. Je to všechno o výchově, hranicích. Kavárna ani restaurace není hřiště. Takže hezky v klidu a potichu, kultivovaně. A moje děti to tak odmalička respektují. Kdyby začaly vyvádět, okamžitě odcházíme. Kde začíná svoboda někoho jiného, tam ta moje končí.

Jsou to děti? Tak s nimi běžte na hřiště, je přesvědčená Marie (31)

S dětmi jsem v kavárně nikdy nebyla. Tam prostě nemají co dělat. Stejně se tam jenom nudí, nemají žádnou zábavu. Nerada s nimi chodím i do restaurace, to až budou starší, rozumnější. Takhle by z toho stejně nic neměly. Raději objednám jídlo domů, když už nemůžu uvařit. A ano, přiznávám, nemůžu vystát ty matky, které si s malými špunty nakráčí do kavárny a tam je vypustí. Řvou? Nevadí. Lítají jako splašení? A co, vždyť jsou to děti! Samozřejmě, a proto s nimi běžte na hřiště, vždycky odpovídám. Přijde mi to sobecké vůči ostatním. Proč mám trpět jen proto, že nějaká ženská neumí zkrotit svou smečku?

Zdroj informací: respondentky redakce

Čtěte také:

Reklama