Foto: Shutterstock
Dalo by se říci, že pro děti je někdy lepší, když se jejich rodiče rozvedou, než když spolu zůstanou?
V případech, kdy mezi rodiči probíhá dlouhodobě nezvládnutý konflikt a děti jsou mu přítomny, tak pak může být pro děti rozchod rodičů úlevou. Stejně tak i v případech, kdy mezi rodiči probíhá domácí násilí.
Jak by měl vypadat ideální rozvod rodičů, tak, aby dítěti ublížil co nejméně?
„Ideální“ rozvod je trochu protimluv, ale když už se rodiče rozcházejí, tak je dobré pokusit se jít cestou dohody místo hrocení konfliktu. Pokud se rodičům podaří dohodnout se na tom, jak budou po rozchodu pečovat o své děti, je velká naděje, že budou fungovat i v budoucnu jako dobří rodiče. Je taky fajn, když jsou rodiče schopni jednat spolu před dětmi v klidu a s respektem.
Co pro děti bývá při rozvodu rodičů nejnáročnější?
Každé dítě má přirozenou potřebu být s oběma rodiči a nejlépe kdykoliv to potřebuje. Rozpad rodiny je těžký v tom, že tahle potřeba pak jde jen těžko naplnit. Dětem se také většinou rozpadnou i další jistoty. Například ztratí kontakt s některými příbuznými nebo přáteli, kteří jsou pro ně důležití, často musejí změnit bydliště, někdy i školu a zájmové kroužky. V jejich životě se často objevuje nový partner nebo partnerka jeho rodičů, případně jeho/její děti a spousta dalších změn.
Jak s tím pracovat?
Je potřeba, aby rodiče přemýšleli, co je pro děti důležité, a snažili se jim zachovávat co největší stabilitu, jaká je možná v dané situaci. Zároveň je dobré se domluvit, jak zajistí, aby děti měly i po rozchodu oba rodiče co nejvíc k dispozici, a to jak v běžném životě, tak ve volných chvílích.
Jak dětem vysvětlit, proč se rodiče rozvádějí? Mohou někdy mít i pocit, že za to mohou ony samy, například že nebyly hodné?
Pocit, že za rozchod mohou ony samy, je u dětí velmi častý. Napadá je například, že kdyby byly hodnější, tak by se rodiče kvůli nim nehádali a nerozešli. Nedávno jsem například slyšela názor poměrně malého dítěte, že kvůli němu neměli rodiče čas na sebe navzájem, a proto se rozešli.
Takové myšlenky jsou pro děti toxické, a pokud s nimi rodiče nepracují, tak si je mohou děti nést do dalšího života ve formě výčitek, případně i psychických problémů.
Je tedy dobré s dětmi mluvit o rozchodu, a to formou přiměřenou jejich věku. Říci jim, že jako partneři se rodiče rozcházejí, ale rodiči zůstanou, a ujistit je, že tady pro ně jsou a budou, když je děti potřebují. Také by měli s dětmi mluvit o jejich potřebách a pocitech a o tom, jaké změny je čekají. Případně jak rodiče zabezpečí, aby se některé důležité věci v jejich životě neměnily.
Měly by děti znát důvod rozvodu? Například i v případě, že za rozvodem stojí nevěra jednoho z rodičů? Je vhodné ukázat ho dítěti jako viníka? Nebo je lepší nějaká neutrální odpověď?
Děti nepotřebují znát viníka ani důvod rozchodu. Vzhledem k tomu, že mají rády oba rodiče, tak nechtějí slyšet negativní věci o druhém rodiči. Pokud to rodič nezvládne a druhého očerňuje před dětmi, tak tím dětem škodí. Dítě pak musí řešit, na jakou stranu se přidá, případně se uzavře, aby nevyvolávalo nevoli v jednom z rodičů. Nedovolí si například mluvit o druhém rodiči, v horších případech může druhého rodiče i zavrhnout. Zavržení druhého rodiče vždycky dítě poškodí.
Je tedy dobré volit neutrální odpověď, která je respektující a neviní druhého rodiče. Pokud to rodiče zvládnou, je dobré se předem domluvit, jak to dětem oba řeknou společně. Příprava se v takových chvílích vyplácí.
Foto: Se souhlasem H. Jaklové
Proč by se rodiče neměli mstít jeden druhému prostřednictvím dětí? Například je proti druhému rodiči štvát, nepředávat je na návštěvy a podobně? Jaký dopad to na dítě má?
Řešení problémů rodičů přes děti je staví do těžké pozice, kde se musejí rozhodovat, se kterým z rodičů budou v koalici. Nutí je popírat v sobě přirozenou potřebu mít rád oba rodiče a být s oběma. Zároveň jim takové chování dává špatný příklad do života. Děti pak často kopírují chování, které vidí u svých rodičů.
Jak vyřešit, kde budou děti po rozvodu bydlet? Jaký názor máte na střídavou péči nebo na rozdělení sourozenců?
Bydlení dětí po rozchodu rodičů bývá palčivou otázkou. Je totiž hodně spojené s emocemi, ale i s financemi a tím, co si kdo může dovolit. Po právní stránce není akceptovatelné, aby se jeden rodič odstěhoval s dítětem bez souhlasu druhého někam daleko. Po praktické stránce, pokud rodiče myslí na děti, tak se snaží domluvit a bydlet blízko, aby děti mohly chodit do stejné školy, měly zachované kamarády i kroužky. Někdy také volí variantu, že děti zůstávají bydlet v původním domově a rodiče se stěhují. Tahle možnost je ale spíše pro movitější rodiče, kteří si mohou dovolit každý ještě své bydlení.
Střídavá, eventuálně společná péče je podle mne nejlepším řešením v dané situaci, které zajistí dětem možnost být s oběma rodiči. A to je základní potřeba dětí, která převažuje nad ostatními. Je ale také nutné brát v úvahu specifika jednotlivých dětí, tedy např. pokud má dítě zvýšenou potřebu stabilního prostředí (např. při poruše autistického spektra), tak je potřeba mu stabilní prostředí zajistit.
Vždycky je potřeba volit řešení, které bude co nejvíce vyhovovat, přičemž variant může být hodně. Pokud si rodiče nejsou jistí, tak je možné i různé varianty vyzkoušet a zjistit, jak v praxi fungují.
S jakými chybami rodičů se při rozvodech setkáváte nejčastěji? Čím dětem nejvíce ubližují?
Já bych to nenazvala „chybami“. Když se člověk rozchází s partnerem, se kterým má děti, je to vždycky velmi těžká, emočně vypjatá situace. Člověk se nějak snaží přežít a občas už nezbývá kapacita myslet při tom na děti. To je ale potřeba, pokud nechceme, aby si děti nesly z rozchodu traumatizující zážitky. Je potřeba s dětmi mluvit, naslouchat jim a dát prostor jejich pocitům a potřebám, aby věděly, že na nich také záleží.
Co by si měli rodiče uvědomit, když se rozvádějí?
Rodiče by si měli opatřit v rozchodovém procesu co nejvíc relevantních informací a podpory, aby dokázali rozchodem projít s co nejmenšími šrámy a byli i v budoucnu oporou svým dětem. Aperio např. poskytuje rozvádějícím se rodičům podporu hned několika službami - dlouhodobým podpůrným programem, poradenstvím (právním a psychologickým), mediací i krizovou Linkou pro mámy a táty. Podpůrný program je zaměřený na dohodu rodičů. Jmenuje se „Rozchodem rodina nekončí“, což je něco, co by si rodiče měli uvědomit, když se rozcházejí. Nebudou už sice partnery, ale budou i nadále rodiči svých dětí a záleží jen na nich, jak se jejich dětem bude dařit.
Zdroj informací: rozhovor s Mgr. Halkou Jaklovou, Aperio - Rozchodem rodina nekončí, Linka pro mámy a táty, Poradna pro táty a mámy, Rodinná mediace
Nový komentář