Skloubit práci, výchovu dětí, partnerství a domácnost je i bez koronakrize nesnadná výzva. Letošní rok byl rukou osudu ještě o poznání náročnější. A je to těžké přiznání, ale leckdy vše skloubit nešlo, to třeba když přišla na řadu vaše práce a děti se musely zabavit samy a chvíli zvládnout i bez vaší pozornosti. Třeba pomoci televizního pořadu.
Televize bývá často zatracovaná a rozhodně by neměla být primárním zdrojem trávení volného času dětí. Na tom se asi shodneme. Na druhou stranu je součástí současného světa a může mít i pro děti edukativní charakter, poukazovat na sociální nerovnosti a jak se s nimi vyrovnat, navést ke správnému řešení problémů a předkládat správné vzorce chování třeba při šikaně či obtěžování.
Zeptaly jsme se maminek, jakou roli u nich doma hrála televize v uplynulém nelehkém období koronakrize.
Petra K. (42)
Pevně doufám, že už další takový rok nezažijeme. Pro naši rodinu byl totiž opravdu náročný. Všichni čtyři jsme byli téměř stále zavření v jednom bytě. Manžel i já jsme obě vlny pracovali z domova a děti měly online výuku. První vlnu jsme s vypětím sil nějak zvládli hlavně díky jarnímu počasí, nějaký čas jsme trávili i na chalupě. Ale ta druhá vlna se na nás podepsala. Děti byly otrávené, chyběly jim vrstevníci, nudily se a i my jsme na ně měli méně času. Přiznávám, že u televize trávily více času než obvykle, ale nedalo se nic dělat. Výběr programů a pořadů mám ale pod kontrolou. Chci vědět, na co se děti dívají. Mám moc dobrou zkušenost třeba s CartoonNetwork nebo Českou televizí Déčkem. Myslím, že je tam dbán důraz na vhodný obsah. Děti milují třeba Raketové holky, takové správňačky, které zachraní každou situaci. A potom si na ně hrají. To mi přijde fajn. Myslím, že je to i něco naučí.
Monika S. (38)
Mám dvě děti, 7 a 9 let. Oba mí synové byli smutní, že nemohou do školy mezi své kamarády. Nejdříve jim to nevadilo, protože „nebyla škola“, ale jak to trvalo déle, začalo to na ně padat. I když byli s kamarády online, stejně to nestačilo. Bylo to pro nás pro všechny náročné období. Domácí výuka, naše zaměstnání, zabavení dětí, které nemohou jít na své oblíbené kroužky. Starší syn hraje fotbal a klučičí parta mu opravdu moc chyběla. Byl z toho občas i vzteklý, že nemůže jít na trénink. I když jsme s nimi chodili na procházky, stejně jim to nenahradilo jejich zájmy. Jsem ráda, že nyní je doba izolace za námi a že mohou do školy. Oba se moc těšili. Doma jsme se je snažili zabavit různými hrami, ale stejně nejraději koukali na televizi nebo do počítače a hráli s kamarády hry. To jsme se snažili nějak časově korigovat. Jsem ráda, že mohli koukat na své oblíbené kreslené seriály, například na seriál Ben 10. Při jeho sledování jsem si odpočinula a mohla se věnovat svým věcem. Seriály, na které se dívají nejsou „střílečkové“ a plné násilí, jsem ráda, že kreslené postavičky se chovají přátelsky a jsou pozitivní. Dnešní doba je na to trochu divná, řadě rodičům je jedno, na co se děti dívají. To mi nepřijde dobré…
Hanka P. (36)
Mám malou dceru, která chodí do třetí třídy. Obě vlny izolace prožívala velmi smutně, chyběli jí spolužáci, kamarádky a dívky z tanečního kroužku. Sice s ní nebyl problém s distanční výukou, zvládala to dobře, ale byla smutná a chtěla kontakt se svými kamarádkami. I když jsme jí doma zapojily do různých her a domácích aktivit, stejně jí to moc nerozveselilo. Chtěla být na zoomu s dětmi a jen tak si s nimi povídat. Pouštěly si spolu různé písničky, nahrávaly videa, jak doma blbnou a tančí. Když se zrovna nebavily, měla Ema dovolené i kreslené seriály. Naštěstí nemá ráda násilí, vybírá si seriály, kde panuje přátelství. Dokonce se na sledování domlouvala i s ostatními. Měla pak dobrý pocit, že to sdílejí společně.
Gábina M. (41)
Máme zahradu, psa, bydlíme na okraji Prahy, takže jsme neřešili, že jsou všichni zavření v bytě. To dětem dost pomohlo, že mohou ven, na procházku, vyvětrat se, zablbnout si s naším psem. Dceři je 6, synovi bude 10. Občas se ale spolu hádají, myslím, že nyní to rozvolnění přišlo včas, protože se i přes své aktivity dost nudily. Děti měly přísný režim, musely se učit, odpoledne mohly jít ven nebo být na počítači a být online se svými kamarády. I tak jsme ale jejich čas na PC korigovali, nechtěla jsem, aby na počítači byly dlouhou dobu. Měly zájem i o pořady pro děti, ty si hledaly na kanálech určených dětem nebo na youtube.
Partnerem našeho tématu je projekt Ten správnej Gang: „Buď kámoš, postav se šikaně“ a průzkum, který zrealizoval v říjnu televizní kanál Cartoon Network ve spolupráci s výzkumnou agenturou Quantilope GmbH evropský průzkum v České republice, Německu, Polsku, Maďarsku a Rumunsku, zaměřující se na pocity a změny v chování dětí v průběhu pandemie, ale také jak jejich chování ovlivňuje sledování filmů a seriálů s kladnými hrdiny.
Více o tomto průzkumu si přečtete v našem článku:
Děti a pandemie: Co jim nejvíce chybí a co jim pomáhá?
Do našeho redakčního průzkumu se můžete zapojit i vy. Najdete ho ZDE.
Projekt CN Buddy, který je dlouhodobě zaměřen na boj proti šikaně, letos propaguje dobro a pomoc těm, kteří to potřebují. Speciálně vytvořená stránka tenspravnejgang.cartoonnetwork.cz obsahuje krátká kreslená videa, ve kterých sympatické postavičky názorně ukazují, jak je fajn si pomáhat třeba i a mít z toho navíc dobrý pocit. Cílem je v dětech podpořit sebevědomí, ale také vzájemnou toleranci, přátelství a ochotu pomoci. Kromě toho projekt spolupracuje s Linkou bezpečí, kam se děti mohou obracet v případě, že si neví rady s problémy doma, ve škole či kdekoliv jinde.
Nový komentář