Foto: Shutterstock

Pohyb je (nejen) pro předškolní děti nepostradatelný

Touha dětí hýbat se je přirozená, a někdy se nám někdy může zdát, že jejich zdroj energie je nekonečný. Často ale děti nemají jak tuto energii “vybít” – ať už běháním venku, lezením po prolézačkách, nebo po stromech. Tyto neorganizované pohyby mají přitom pozitivní dopad na rozvoj hrubé motoriky a koordinačních pohybových schopností. Součástí tohoto spontánního pohybu pak bývá prožívání impulzivní radosti spojené se skotačením, dováděním a výskáním.

Neměly bychom se proto snažit děti v těchto oblastech omezovat či usměrňovat, ale naopak podpořit. Pohyb je totiž klíčovým faktorem pro zdravý vývoj celého organismu od formování kosterního aparátu, rozvoje svalové soustavy, celkového růstu (výšky v dospělosti), ale i vývoje mozku a v neposlední řadě i hormonální soustavy, která reaguje např. na denní světlo. Dítě proto potřebuje dostat prostor pro pohybovou aktivitu, která se v období předškolního věku (3–5 let) pohybuje okolo tří až čtyř hodin denně spontánního pohybu. Ačkoliv se může zdát, že děti hravě tento cíl splní, tak čísla říkají něco jiného. Například podle studie z let 2012 až 2015 má 75 % dětí v mateřských školách oslabené držení těla.

Proč je lepší pohyb venku než v tělocvičně

Nespočet výzkumů potvrzuje, že aktivní hra má vliv na zdravý vývoj, a je přirozeným způsobem, jak se děti učí. Hra podporuje fyzickou a emoční pohodu, která dětem poskytuje nezbytné podmínky pro vývoj a učení. Díky hře může dítě experimentovat, řešit problémy, kreativně myslet a spolupracovat s ostatními.

Děti tak mají možnost získat hlubší znalosti o sobě a světě. Specifické rysy a podněty venkovního prostředí poskytují různé herní příležitosti, které lze jen stěží přenést do tělocvičny. Venkovní prostředí je otevřené a neustále se měnící – při hraní venku jsou děti vystaveny slunečnímu svitu a čerstvému vzduchu, což přispívá k rozvoji kostí (vitamin D) a silnějšímu imunitnímu systému (prokysličení a proměnlivá teplota). Venkovní hra dokonce podporuje vyšší úroveň pozornosti a rozvíjí fantazii, kdy děti přiřazují různým objektům svůj vlastní smysl (např. kůra může být loďka nebo domeček pro skřítky).

„Pobyt venku je nenahraditelný, protože přináší mnoho výhod naráz. Děti se intenzivně pohybují, čímž se jim prokysličuje tělo, a to posiluje imunitu. Zároveň to pomáhá procesu učení, mozek potřebuje hodně kyslíku a zároveň nové „neokoukané“ podněty. Svět venku je vždy něčím nový, lze jej nekonečně zkoumat a testovat, toho lze uvnitř dosáhnout jen s vynaložením sil dospělých (a když to pro děti neudělají, děti svět uvnitř brzy také přetvoří, ale většinou k jejich nelibosti),” říká Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol.

V lesních školkách děti tráví většinu času (70 až 90 %) v lese, na zahradě, nebo v lesoparku. Proto zde bylo možné vypozorovat, jaký má pohyb venku vliv na vývoj dětí. Výzkumy ukazují, že u dětí vzdělávaných v lesních školkách se lépe rozvíjí hrubá motorika a kreativita ve srovnání s dětmi, které jsou vzdělávány v prostředí běžné mateřské školy.

 Foto: Shutterstock

Další přínosy venkovní hry

  • Podporuje fantazii a rozvíjí kreativitu. Děti jsou venku vynalézavé, prozkoumávají svět kolem sebe. Samy si pak dokážou vymyslet vlastní hry a zabavit se.
  • Čas venku v přírodě uklidňuje, zlepšuje náladu a snižuje stres. Může také zvýšit pozornost dětí a snížit deprese a hyperaktivitu. Studie u dětí s diagnózou poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) zjistily, že děti s ADHD, které trávily značný čas venku, vykazovaly méně příznaků.
  • Vystavení přirozenému světlu a spousta fyzické aktivity pomáhají obnovit přirozené rytmy spánku dítěte, a zlepšit kvalitu spánku. Vitamin D navíc hraje klíčovou roli od vývoje kostí, a děti jsou také méně náchylné ke kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce apod.
  • Venkovní světlo stimuluje epifýzu – část mozku, která je životně důležitá pro udržení silného imunitního systému a proto, abychom se cítili šťastnější. Čas v přírodě je tak spojen se zlepšováním nálady.

Samozřejmě hra uvnitř má také nesporné výhody, kdy například čtení knížek rozvíjí představivost a kreativitu. Skrze obrazovku ale děti používají pouze dva smysly (sluch a zrak) a nemohou tak zjistit, jakou má daná věc konzistenci, jak voní nebo jaká je na omak. Dochází tak ke zkreslení představ, které mohou ve školním věku ovlivnit úroveň prostorového vnímání, komunikace nebo dokonce matematických dovedností.

„Děti mají vyčerpanou pozornost, zato tělo zůstalo nehybné, prožilo s hrdiny pohádek mnoho emocí, ale pasivně. To jsou dnes většinou příčiny únavy, nejen dětí,“ doplňuje Tereza Valkounová. Tak zkusme zase pro jednou zapojit všechny smysly a zjistit, jak voní louka, zaposlouchat se do hučení větru, potěžkat větev a ochutnat pravou lesní ostružinu. Protože to nám ani ta nejlepší technologie nedopřeje.

Reklama