Vše to začalo letos na jaře, když jsem měla jako velká část republiky home office,“ začíná své vyprávění pětatřicetiletá Dana, jež se dlouhodobě potýká ze závislostí na prohlížení Facebooku. Je schopná na něm trávit dlouhé hodiny na úkor práce, domácnosti i rodiny.

Foto: Shutterstock

Stejně jako řada jiných lidí, i ona si v těch mimořádných jarních dnech, kdy všichni řešili neznámý virus, nejdřív na Facebooku sháněla informace od svých přátelích. Chtěla vědět, co si o tom myslí a mít aspoň určitou sociální společnost mimo svůj domov.
 
Její posedlost sledováním facebookových novinek však nepřestala ani během celkem normálního léta, které trávila se svou rodinou na malé chatičce. „Zatímco oni byli u vody, já jsem na lehátku sjížděla všechno možné, co nasdíleli a komentovali moji známí. A nejen ti, přes ně jsem se dostala na další lidi, kteří mě zaujali, takže zanedlouho jsem byla pěkně chycená v oné síti,“ přiznává kajícně a dodává, že rodině pak předkládala jídla z polotovarů, protože neměla čas nic pořádného uvařit. „A to jsem se vymlouvala, že s nimi nemohu k vodě jít, protože jim budu připravovat jídlo a dělat něco do práce, stydím se,“ vzdychne si, protože si je vědoma, že i svou práci poslední dobou trochu šidí.
 
Mám na starost kontrolu určitých dokumentů, o kterých vím, že je pak pročítá ještě kolegyně, takže na to trochu hřeším. Vždy to jen tak rychle prolítnu, aby mi to nezabralo moc času. A když jsem zpětně upozorněna na chybu, tak se hrozně divím, že jsem ji tam mohla nechat a omlouvám se, že to jen výjimečný výpadek,“ prozrazuje svou taktiku mladá žena, jež si nerada připouští, že tento přístup by ji mohl časem připravit o místo.
 
Je to posedlost“, popisuje svůj stav. Kvůli Facebooku je prý ochotna ráno i dřív vstát a než se ostatní vzbudí, tak třeba hodinu a půl trávit na mobilu, aby pročetla, co tam dali známí a jejich známí nového. Stejně tak v už potemnělém bytě svítí její krabička do noci. „Jsem zděšena, kolik mi to zabírá času. Dávám si znova a znova předsevzetí, že s tím končím nebo že si povolím třeba jen přesně půl hodiny denně, ale nejpozději za pár dní jsem zase tam, kde jsem byla,“ přiznává bezradně.    
 
Navíc jsem začala svým nejbližším lhát,“ přichází s tím, co ji trápí asi nejvíce. Aby totiž nepřiznala manželovi a dětem školou povinným, že tráví tolik času bezcílným brouzdáním, říká jim, že na telefonu řeší pracovní věci. „Nejraději bych si nafackovala, ale nemůžu si pomoci. Přitom jsem to byla já, kdo pevnou rukou dbal na to, aby děti neseděly nikdy příliš na počítači, aby chodily ven a žily takovým tím normálním životem,“ popisuje situaci, do které se dostala a neumí se z ní sama vymanit.

Čtěte také

Reklama