Doma máme dva pejsky – psí slečny Majdu a Molly. Majda je 2letý zlatý retrívr a Molly 8měsíční štěně Bernského salašnického psa.
Společně tvoří nerozlučnou dvojku, občas se chovají jako dvojčata a navzájem se od sebe učí zlobit.

I když je Molly velký mazel, je to zároveň i velmi destruktivní pes.

V den, kdy jí byly přesně 4 měsíce a nikdo nebyl doma, rozhodla se, že s Majdou uspořádají „párty“, aby oživily svůj stereotypní život. Jejich párty se skládala z několika fází: roztrhání krabice papírových kapesníků, které následně roznesly po obývacím pokoji, rozkousání palmy na malé lístečky a roztahání hlíny po celém bytě (včetně gauče a postele). A aby toho nebylo málo, tak svoji oslavu završily strženým ubrusem ze stolu, vysypáním cukřenky a rozmačkaným hovínkem v pelíšku, který si stačily z pokoje odtáhnout na balkon (asi aby ho neušpinily hlínou). Ani nemusím zmiňovat, že úklid této „psí oslavy“ trval celý večer a Molly dostala definitivní zákaz vstupu do pokojů, když jsou s Majdou samy doma. Bohužel tento zákaz „schytala“ i Majda, která už ze svého štěněčího zlobení naštěstí vyrostla.

Ale aby Majda nevypadala jako hodný andílek, přidám i jednu perličku, kterou má na svědomí. Při procházce jednoho podzimního večera jsem ji měla na vodítku, když náhle v dálce spatřila nějakého psa. Prudce se rozeběhla, a já nic netušíc uklouzla na mokré rozbahněné trávě a vyválela se blátě a psích výkalech. Dvakrát příjemně mi zrovna nebylo, ale utěšoval mě fakt, že jsem byla nedaleko domu, byla tma a nikdo mě (snad) neviděl.  

I přes občasné zlobení jsou obě dvě našimi miláčky, bez kterých si náš život nedokážeme už představit.

Co na to odborník? Podívejte se ZDE