Ahojky

Když jsem měla asi tak dva roky, dostala jsem od rodiču plyšového Mickey Mouse :o), velkého asi 50cm, a velmi věrně okopírovaného od originálu i s těma červenáma šortečkama :o), ale tehdy jsem se ho hrozně bála, když jsem ho uviděla, tak jsem se hrozně rozbrečela.

Tak ho rodiče zase schovali do krabice a s nadějí, že až budu větší, tak si s ním hrát budu. To se stalo a byl to můj nejodblíběnější plyšák. Tahala sem ho s sebou uplně všude a mám ho dodnes, ale fotku vám bohužel nemohu poslat, je opět v opravně u babičky (malá sousedka mu utrhla ruku).

Ale že těch oprav za sebou má - přišívané očička, ručičky, nožičky, uši, čumák, zalátané kraťásky, ale neztratil nic z toho myšáka. Je to až k neuvěření, ale vypadá pořád stejně, jako když jsem ho dostala :o)) Je velice zachovalý na to, co prožil se mnou a s mou sestrou.

Ale zůstalo mi to - možná se mi budete smát, ale pořád spím v posteli s plyšáky, sice né přímo s Mickeyem, ale mám dvakrát většího a chlupatějsího medvěda a taky má místo u mne v posteli :o)))))))).

P. S.: Tím opravdu myslím plyšáka a ne přítele, ten má místo hned vedle něho :o)).

Helena 1033

Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Můj bratr se takhle bál plyšového jezevčíka, kterého dostal - taky pak čekal dva roky ve skříni (jezevčík, ne bratr :)).

redakce@zena-in.cz

Reklama