aac3847d79758-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Po dítěti jsem toužila snad deset let. Zkoušeli jsme snad úplně všechno. Každý měsíc jsem doufala a každý měsíc přišlo zklamání,“ popisuje Eva.

Postupně to začalo ničit nejen ji, ale i její vztah. Život Evy a jejího partnera byl najednou jen čekáním na to, kdy už se to konečně povede. Postupně se lékaři začali přiklánět k tomu, že možnost, že Eva otěhotní, je prakticky nulová.

„Naše manželství to nevydrželo a skončilo rozvodem. A mně trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se srovnala s tím, že nikdy nebudu matkou. Skončila jsem kvůli tomu i na antidepresivech,“ říká Eva.

Po nějakém čase se Eva z nejhoršího dostala. Věnovala se práci, přátelům a pomalu si zvykala na představu života bez dětí. „Nakonec jsem si řekla, že to tak prostě mělo být. Že některé ženy maminkami nejsou,“ vysvětluje.

Před několika týdny ale přišel šok, který absolutně nečekala. Po jedné náhodné známosti zjistila, že je těhotná. „Seznámili jsme se na večírku, strávili spolu noc, a tím to skončilo. Nejsme v kontaktu a prakticky se neznáme. Když jsem na těhotenském testu viděla dvě čárky, nejdřív jsem si myslela, že je vadný, udělala jsem si jich několik a posléze mi to potvrdila i moje doktorka. Jenže z mojí strany nepřišla absolutně žádná radost,“ tvrdí Eva.

Té je dvaačtyřicet a na dítě, navíc bez otce, si připadá stará. Celé roky toužila po dítěti, a když se to konečně stalo, dospěla k závěru, že už ho vlastně vůbec nechce. Zvykla si na svůj pohodlný život, ve kterém se může starat jen o sebe. Po tom, čím si prošla, má ovšem za takové myšlenky výčitky svědomí.

Eva otevřeně říká, že první myšlenka byla jít na potrat. „Napadlo mě to skoro okamžitě. Jenže pak přišly výčitky svědomí. Tolik let jsem po dítěti toužila a teď, když ho čekám, přemýšlím o tom, že ho nechci a připadám si hrozně. Vůbec nevím, co budu dělat a čas běží,“ uzavírá.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka: 

Touha po mateřství spolu s problémy s otěhotněním je situace velmi náročná na psychiku ženy. Touha provázená opakovaným zklamáním a roztočeným kolečkem stresující léčby s dopady na partnerský vztah i sexualitu je vyčerpávajícím obdobím pro oba z páru. Často právě stres se stává největším blokem k vytouženému těhotenství.

Ve své praxi pro náhradní rodinnou péči jsem opakovaně vídala příběhy, kdy teprve po adopci či osvojení dítěte, a tedy i po procesu smíření se s teorií neplodnosti, náhradní maminka přirozeně otěhotněla. Pro Evu bylo jistě velmi bolestné a náročné smířit se s myšlenkou nebýt matkou. Byl to dlouhý proces, po kterém se jí povedlo zařídit si kvalitní život bez fantazií o mateřství.

Nyní je zaskočená a šok je zcela pochopitelný. Splnění snu v nevhodnou chvíli je velmi těžké vnímat pouze jako šťastnou událost. Evě se v tuto chvíli sesypala dlouho a pracně budovaná konstrukce jejího života a kromě toho chybí podpůrné faktory pro rozhodování pro mateřství. Věk, způsob života, ve kterém se ukotvila, a výhled na budoucnost v roli svobodné matky rozhodně nejsou ideální půdou pro rozhodování k mateřství.

Varianta ukončit těhotenství za těchto podmínek by neměla být doprovázena pocity viny. Intenzivní touha rodičů (nebo jen matky) je šťastným začátkem pro každé dítě, od prenatálu a dál. Psychické nastavení maminek významně ovlivňuje celé těhotenství spolu s působením na dítě a promítá se i dále do společného soužití.

Úkolem Evy je přijmout, že má plné právo rozhodnout se dle momentálního nastavení, s přijetím faktu, že nyní se má stát matkou zcela jiná Eva než ta, která se v minulosti tolik snažila otěhotnět. Neexistuje žádný dluh ani povinnost přijmout naplnění dřívější touhy, kterou by bylo nutno „splácet“ tím, že tuto situaci přijme, aniž by si to skutečně přála.

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.