Před pár dny jsem bloudila pražskými ulicemi a moji pozornost upoutala výloha malého obchůdku se starými hračkami. Začala jsem vzpomínat na všechny ty staré věci, které byly tehdy samozřejmostí. Kde jsou, jak skončily? Dnes bych na ně pyšně pohlížela s náležitou dávkou nostalgie. Téhož večera jsem si přinesla domů igráčka vojáka. Na pár věcí z dávných let se prostě zapomenout nedá. Zdá se, že některé zažívají svůj comeback. Které to jsou, a které naopak skončily v propadlišti dějin?
Igráčci
Jacípak roboti, jaké Barbie – opravdové od Mattela? Nejhezčí jsou „igráčci“. Vzpomínáte? Kominík, kuchař, policista, zdravotní sestra a mnoho dalších nám byli před tolika lety dobrými společníky. A kde jsou? Většinou o ně jeví zájem jen sběratelé nebo recesisti. Sehnat je naštěstí není takový problém. Nabízejí je internetové bazary, obchody se zaměřením na staré hračky a v neposlední řadě i firma Igra, která stále funguje a panáčky posílá i na dobírku. V obchodech za ně zaplatíte přes 100 korun, Igra je nabízí za polovinu.
Merkur
Kovová stavebnice pro holky i kluky má nejen své muzeum v Polici nad Metují, ale také vlastní webové stránky www.merkurtoys.cz. Kdo by neznal kovové dílky, šroubky a matičky, ze kterých se dají tvořit divy? Jeřáby, vrtulníky a jiné konstrukce ještě dnes vytváří mnoho nadšenců. Merkur byl několikrát oceněný jako stavebnice roku. Menší sady se dají i v hračkářstvích sehnat od 300 korun, za větší můžete dát i tři tisíce.
Zubní pasta s kosmonautem
Dětmi velmi oblíbená zubní pasta Tutti Frutti se prodává v různých obměnách dodnes, nejčastěji s motivem Toma a Jerryho. Na žádném obalu už ale nenajdeme kosmonauta, který (pokud mě paměť nešálí) zvítězil nad jakýmsi měsíčňanem, protože měl správnou zubní pastu. Jestlipak to vědí i pánové z NASA. :)
Ježek v kleci
Světoznámý hlavolam se určitě každý z nás v dětství pokoušel přemoci. Povedlo se vám to? I ježek prošel vývojem a dnes ho seženete v mnoha provedeních co se tvaru, velikosti i materiálu týče. Ježek v kleci nechybí ani dnes v žádné prodejně s hlavolamy. Pro jeho příznivce byl také zřízen web. Jestli se vám zastesklo po ježkovi, postačí vám 150 korun.
Houpací kůň 
Dřevěný nebo plyšový? Jen si račte přát. Houpací koně ustáli konkurenční boj mezi hračkami a jsou, zdá se, stále oblíbení. Dokonce jsou v prodeji stejné modely, se kterými si hrávaly děti před několika desetiletími. Pamatujete si na svého koníka?
Rudá hvězda do okna
(Ne)Dávná vánoční výzdoba! Červená hvězda z papíru s žárovkou uvnitř se v některých domácnostech zachovala dodnes a rok co rok ji můžeme ještě v oknech spatřit. Sehnat se dá snad už jen v internetovém bazaru, a i to dá dost práce. Dnes už ji nahradily lepší ozdoby.
Plastelína, voskovky
Tvořivé děti tyto výtvarné pomůcky ocenily. Maminky, které jejich výtvory měly smývat z nábytku a zdí, už asi tolik nadšené nebyly. Voskovky z menších papírnictví zmizely, ale svou pozici si stále drží také proto, že se výborně osvědčí při velikonočním zdobení kraslic. Plastelína, nejprve šedá, poté i barevná modelovací hmota, našla svého nástupce – inteligentní plastelínu, která se okamžitě stala hitem pro své jedinečné vlastnosti. Které byste teď dala přednost?
Houpací síť 
Brávaly jste ji na zahradu nebo na chatu? Vždycky zpříjemnila lenošení pod širým nebem. Tu a tam o sobě dala vědět únava materiálu a lenošení mohl ukončit krátký pád. Po kratší odmlce se sítě opět objevily v obchodech v provedení, které snad víc vydrží. Dnes můžete koupit sítě pro jednoho, pro dva a třeba i pro celou rodinu od 500 korun.
Kuličky
Kuličky jsou opravdu stará záležitost. Byly nalezeny už ve staroegyptských hrobkách. Proto si troufám tvrdit, že je určitě zná každá z vás. Víte, že existuje Český kuličkový svaz? Fandové tohoto „sportu“ pořádají kuličkové turnaje, přebory, a dokonce i mistrovství. Kuličky jsou stále aktuální pro všechny generace. Hrávala jste taky se skleněnkami? I dnes je můžete sehnat v hračkářství. Za jeden balíček zaplatíte 50 korun.
Tatramatka 
Tatramatka sice není drobnost, ale rozhodně je nezapomenutelná. Comeback tatramatek se sice nechystá, u milovníků kuriozit a starých věcí má důležité místo. Jeden by řekl, že to není zase tak dávno, kdy se musela pračka zasednout, aby necestovala po bytě a neproskočila zdí až k sousedům. Podle některých pamětníků prý praly mnohem lépe než pračky současné.
Někdy zkrátka nejde neopouštět staré věci pro nové. Pak se jen můžeme zastavit a nostalgické zavzpomínat: „Jó, tehdá…“
Vybavíte si další staré věci, které vás při vzpomínce na ně zahřejí u srdce nebo rozesmějí? Máte doma nějakou starožitnost? S čím jste si v dětství hrávala? Co třeba „céčka“?
Nový komentář
Komentáře
tak to já si pamatuju ještě mejdlíčka a šumáky balené po dvou kostičkách, když se olízly a drhly o sebe tak krásně pěnily, teprve později se začaly vyrábět šumáky v pytlíčkách
Ei.lin: S obrázkama nebylo Pedro ale BaJo
A taky skákající žabička, jarmilky, vietnamky. Jo to byly časy.
Tatramatku mám ve sklepě a občas pere ještě montérky.
V Praze jsme si kupovávali pitíčka - tuším mandarinkový Olympus?
A po babičce máme takový bílý plastový nádoby na sáčkovaný mlíko, zalévám z toho kytky
jo a modrý trenýrky a bílý tričko do TV
Jo, a ještě JOVO takový to růžový pití v kelímku.. když sme byly malý, tak nám nechutnalo, a když sme mu konečně začali přicházet na chuť, tak prostě někam zmizelo....
Ráno večer po jedení, nech sa vám na zúbkoch pění...
. A vitacit, co sme si lízaly s holkama s dlaní, a Pedro s obrázkama. A takový ty starý telefoní budky s rohoží, co pod nima byly zapadaný mince a kolikrát nám ten sběr (cestou ze školy těch budek bylo pět) dal i na kolombínu nebo párek v rohlíku, a když byla jo smůla, tak aspoň na ten vitacit
Jojo, a igráčci, těch sme měli celou řadu, a slepičku na klíček, na Merkura vzpomíná zas manžel, jak byl skvělej, tak to jsem ráda, že se dá ještě sehnat
A tatramatka vydržela oproti těm dnešním opravdu věky, a pro sklerotiky, co po zapnutí pračky dycky ještě našli nějakej ten kousek byla fakt perfektní.. akorát jejím životním cílem evidentně bylo prorazit zeď a skočit do výtahový šachty
A fialky jsem před časem někde koupila a byla jsem strašně zklamaná, chutnaly jen tak nijak sladce a vůbec ne jako TY fialky
Naše staré kuchyňské hodiny, planetární televize na věčný multiservis Uran - Neptun - Saturn
, Ozalur, Dixy a Derby a mléko s hliníkovým víčkem 
Ještě mám svoji panenku plaváčka,jinak ráda vzpomínám na Merkura,skleněky to byla vzácnost,většinou jsme hráli s obyčejnýma hliněnýma kuličkama,bonbony fialky a špalíčky prodávali se na váhu a v cukrárnách měli ve skleněných dózách,Tik Tak šumák v kostičkách od kterého jsme měli odřený jazyk,pendreky a cukrkandl,koně co vozili do hospod pivo a led v celých blocích,nalévané mléko do bandasky,rychlokvašky u zelináře a kysané zelí co se kupovalo do kastrůlku na váhu,vždycky jsem ho musela koupit víc protože po cestě domů jsem ujídala,pivo 7 stupňové černé pro které jsem chodívala tátovi do džbánku,příšerný skládaný toaletní papír a tlusté vatové vložky atd,bylo by toho hodně
Já vzpomínám na celuloidovou panenku říkalo se jí "plaváček" měla hejbací ručičky i nožičky a většinou doma seděla na ustlaných manželských postelích v načinčané háčkované sukni.
céčka !!!!!!
Zobajicí slepička, kterou jsem stále znovu natahovala. Kuličky, které se nejen cvrnkaly po zemi. Jednou krásnou skleněnkou jsem si pohazovala a vyrazila si půl předního zubu. Za to byl ještě výprask. Byla to krásná doba !!
Medvěd s bručicím bříškem mi sedí stále u postele - bohužel bez očíčka, nemám ho čím nahradit..Vzpomínám na všelijaká zvířátka na klíček (beruška), jiskřící autíčka na setrvačník+výměny kamínků do zapalovače,mrkačku...gumové lyžáky a galoše...A kdo přišel do školy s "botaskou" nebo propiskou, ve které plaval panáček (neřkuli svékající se děva..)
Mě se vybaví kuličky,skákací guma,céčka,žvejka Pedro,Vitacit, karamely, turecký med,skládačka kolo Eska,pak třeba ty hrozné bílé cvičky, já je neměla ráda
Asi před dvěma lety jsem si na nějaké pouti koupila mejdlíčko. Bylo drahé a hnusné i když chuť mělo stejnou jako před lety.
Vidíte jak nám to vzpomínání jde. Když jsme šmrncali kuličky na dvoře, vždycky jsme se hádali. Tatínek mi ze služební cesty dovezl ocelky a ty vyhrávaly. Ještě jsem měla skleněnku s motýlem,ale tu mi jeden kluk ukradl.
Igráčky jsem měla tři - cestáře, vojáka a instalatéra. Hrála jsem si s nimi strašně ráda.
Merkur jsem nevlastnila nikdy a dodnes mě to mrzí. Houpacího koně taky ne, ale ten mě nemrzí. Kuliček jsem pár měla a plastelínu jsem milovala. Ségra si vždycky všechny barevné splácala do jedné nevzhledné šedohnědé hroudy a pak ode mě loudila moje pečlivě oddělované barevné kousky 
Céček jsem měla pěkně dlouhý řetěz a ještě mi v tom výčtu chybí mončičáci, ti byli taky úžasní.
A jinak mám taky pocit, že většina těch věcí v článku je celkem ěžně k dostání. Zajímalo by mě třeba, do jakých to paní Soukupová chodí papírnictví, že tam nemají voskovky.
Moje Tatramatka ždímala mizerně a chodila mi po koupelně na procházky, vždycky ovšem neopomněla "sundat" hadici z vany a vytopit mi koupelnu
Když mi jednou nevyždímala sametovou osušku a ta mi, i se sušákem přimontovaným pod stropem, spadla na hlavu, bylo rozhodnuto, že půjde o dům dál. Koupila jsem si Electrolux s 1100 otáčkami a vyndavám prádlo téměř suché, když ho vyndám po dokončení cyklu, není ani sežvejkané. I tak stačí protřepat a nemusím tolik žehlit.
Já v dětství milovala Šumavské jahůdky a pořád si je občas kupuju. Po čem se mi rozhodně nestýská je toaletní papír vzor "smirkový" a vložky vatové či jiné tlusté mrchy.
Tatramatka po prababičce ještě funguje na chalupě, s Merkurem po mně si hrajou děti, taky máme z první republiky Business a vláčky. A spoustu dalších starých hraček a věcí, které jsou přes značný věk stále použitelné.
Tatramatku mini s horním plněním mám, nikdy neměla žádnou poruchu, tak ji pořád používám. A v tom, jestli je prádlo vyprané líp nebo hůř, přece nehraje roli značka nebo stáří pračky. To je jako kdyby někdo tvrdil, že v novém kastrolu udělá lepší guláš než ve starém
.
A pamatujete VITACIT? Citronový a malinový, místo abychom si ho rozpouštěli ve vodě, jsme ho lízali. A barvil jazyk na žluto nebo na červeno.