Deprese není tabu! Mluvme o ní!
Dnes přinášíme několik méně užívaných tipů, jak na to vyzrát. Ovšem jen pro ty, kteří věří, že smrtí nic nekončí… :o))
Přímo vycházíme z faktu, že deprese se dost často vrací. Plus pro ty, kteří už vyměnili růžové závěsy za černé a nechtějí neustále utrácet za bytový textil. Vodní postel už je out. Celebrity dnes nakupují kvalitní rakve s polohovacím roštem. Tapeta s motivem vadnoucích květin nebo polehávajících holubiček a érvik s vůní konvalinek v ceně. Takhle jste pořád připraveni, i když přijde nečekaná návštěva… víte co myslím?
DEPRESE JE STYL!
Při prvních náznacích sklíčenosti a marasmu sedněte ke klavíru. Kdo zůstal jako já u skladbičky Čmeláčí louka, přejde si k vodovkám. (multipack černá se šedou 350,-/ kyblík Makro) „Já se na podzim těším nejvíc v celém roce!“ říká Johan 18+ , „nikdy nenapíšu v tak krátkém čase tolik básní!“ dodává ještě. A osazenstvo kavárny postižené autorským čtením se začíná těšit na pořádnou zimu. Neúspěch Johana zdeptá a napíše do Mikuláše ještě pět testamentů. DEPRESE JE DOBRÝ ZAČÁTEK!
A teď něco pro ty, kteří touží po výraznějším gestu. Ucho. Jo… myslím tu záležitost, co už tu minimálně jednou byla. Jestli jste šikovní, jestli pro vás není problém například filetovat pstruhy… ani to nemusí skončit smrtí. Výhodou je, že takhle si vás všimnou i ti příbuzní, kteří pořád mrmlají něco o hypochondrech a citlivkách. Nakupovat léky ve velkém může být nápadné, a kdo si může u nás jen tak koupit revolver? Kuchyňské nože jsou v každé domácnosti. Nevýhoda? Zapomeňte na brýle. Jestli si pak ještě najdete čas na čtení a nechcete si přidržovat cvikr, budete muset investovat do kontaktních čoček. DEPRESE NENÍ PRO NEŠIKY!
V neposlední řadě tu skutečně máme depresáře, kteří to s tím koncem myslí vážně. A na ně, přátelé, naše společnost zapomíná! Ano. My je nebereme vážně. Stále dokola to: To bys přece neudělal?! , Na to nemáš! nebo Okamžitě slez z toho okna! Tipů na vánoční dárky je plná bedna, ale nějakou oporu pro člověka, který leze s fénem do vany, abys pohledal... Takže: Jen pár rad pro neposluchy váhající mezi provazem a dědovými léky na srdce:
Neberte si do vany ten CD přehrávač, který jste předtím v závěti odkázala manželovi. Není nic horšího než mezi přípravami pohřbu běhat po servisech.
Předvánoční úklid je peklo. Motto: Rychle a čistě! platí i pro demonstrativní akt. Víte, jak mamka říkala: Vypadá to tady jako po výbuchu? Zvažte jiné možnosti. Tohle už je na objednání nějaké firmy.
A teď ty prášky. Vám to možná pomůže, ale vzal/a jste do úvahy, že dědeček je bere po dvou hodinách a na ráno byste mu jich tedy měla tak 4-6 nechat? Vy třeba ve věci reinkarnace máte jasno, ale právě děda si to chtěl třeba ještě trochu promyslet.
Žiletky. Nákres cévního systému v učebnici pro sedmý ročník je jen nákres. Ve skutečnosti to může být trochu jinak. Půjčte si něco podrobnějšího s fotografickou přílohou. Nepodceňte přípravu. Je možné, že při neodborném pižlání vás najdou potenciální pozůstalí příliš brzy.
Okno. Víte, jak skončila druhá defenestrace? Zkontrolujte si, kam soused vyváží to shrabané listí. A jestli jste chtěli své okolí jen postrašit, zkrontrolujte to dvakrát. Někdo hází na kompost i to, co tam nepatří.
V neposlední řadě proberte jízdní řády, a především si zjistěte možnou výluku. Spousta lidí ještě dnes nehorázně hopsá po tomto světě a raduje se z nově objevených možností jen proto, že ten vlak prostě jezdí pouze v den před státem uznaným svátkem.
Střelné zbraně jsou kapitola sama pro sebe, ale i tady bych se přikláněla k jistým ohledům. Třeba ty památeční talířky na zdi po tetě Elze.
Čili, je to mnohem složitější, než to na první pohled vypadá. Vůbec se nedivím, že většina lidí po důkladném pročtení kapitoly Jak na uzly zcela rezignuje a ráno jde prostě normálně do práce. A ještě něco, ne každý posmrtný jev je veselá kopa. Takže jistota, že se s tím marasmem a sklíčeností prostřílíme i za hranice všedních dnů, je poměrně vysoká.
Soutěž Radox: Žák Metodějův, původem Slovan, vychovaný a vzdělaný v byzantské škole.
Nám nepraktickým, těm, pod kterými praskla i ta nejsilnější větev, a těm, kteří ani letos nedokázali namíchat jed ve správném poměru, aby po jeho vypití pochcípaly aspoň mouchy… nezbývá než doufat, že jak by řekl pan Karafiát: Pán Bůh o nás ví… a nenechá nás tady strašit navěky. :o)))
Nový komentář
Komentáře
deprese je hrozná, hlavně pokud člověk neví, jak na ni
Madison: To znám, já to měla podobný - ve vatě, ale najednou se to začalo sypat uvnitř, jako když se budova hroutí sama do sebe, ale navenek je pořád funkční a krásná. Pořád jsem se usmívala, bavila okolí, ale pak šlo i tohle do háje...Po třech letech se mrcha vrátila, s ještě větší razancí, už to bylo pak i na léčebnu. Snad jsem z nejhoršího venku, ale bez léků to zatím nejde. Štve mě, že nevím, jak dlouho je budu muset brát. Celej život????
Lenko, gratuluji! Fakt super článek!
Depresi znám u mojí tchýně,skoro denně klepe na dveře,jestli jsme doma,je zdravá jako rybička a pořád si vymýšlí nemoci a nářky,že se bojí smrti,je to hrůza...
Příznaky deprese, té opravdové, na sobě pozoruju tak půl roku. Před třemi týdny jsem všechno v breku vyklopila příteli a byla dokopána k psychiatrovi. Konečně. Dostala jsem antidepresiva a až se mu uvolní termín, měla bych začít chodit na psychoterapii. Snad pomůže. Prášky mě zatím zbavily jen věčné úzkosti. Doktor mi vysvětloval, že deprese = de presio (neumím latinsky, takže odhadem), čili "z tlaku". Je to prostě způsob obrany před nějakým tlakem. A ten tlak si vůbec nemusíme uvědomovat, nemusí to nutně být z nějaké špatné životní události nebo z přetížení. Je to nemoc a může to přijít kdykoli i na dobře naladěného člověka. A hlavně je to něco úplně jiného než takzvaná "depka", při které se člověk obléká do černé a brečí nebo nadává na celý svět a která je teď tak módní. A článek se mi náhodou docela líbil, protože ironizuje právě tuhle "depku", kterou si spousta lidí s pravou depresí plete. Jen je nutné si uvědomit, že je to fejeton.
anetka: nejen dneska, byla-li by soutěž o nejblbější článek, měl by tenhle velkou šanci na metál. Není o černém humoru, není o nadsázce, je prostě blbý. Kdo nezažil neuvěří, že deprese není depka.
nejhorší článek co jsem dneska četla
inka35: Co bereš?
Je po depresi, v Praze začíná sněžit !!!
a....: první depresi jsem zažila v době, kdy jsem byla šťastná a štěstí jsem mohla rozdávat. Jednoho rána jsem se probudila a bylo po všem. Žádné starosti tomu nepředcházely, jen mi asi začaly blbnout hormony. Vím, že vzít si život nebolí, ale já ten boj vyhrála. Plácám se v tom sice pořád, ale v té mírnější formě.
fakt hrozný článek
Je to trochu "módní" záležitost, mít depku, jenže opravdu nemoc-deprese-to je moc smutný, tragický. A vůbec nejtěžší, jako u většiny duševních nemocí, je přimět nemocného aby se vůbec začal léčit.
Deprese nevedu a depku taky ne.Jsem smířena s životem, že nikdo není dokonalí a ani ja. Takže ve všem hledám pozitivum a zatím se daří .
a.... 48: "Nechápu však,jak je možný, že někdo žije 40 let vcelku v pohodě a pak najednou deprese"
.
To j ejako bys napsal a- "nechápu, jak je možný, že někdo žije 40 let v pohodě a nejdnou cukrovka/zlomená noha
Jakanovka: Jenze depka neni deprese.
Na depku je nejlepší něco dobrého na zub,,lehnout třeba s bonboniérou do postele,no a pak už třeba dobrou detektivku.
taky to na mě někdy spadně, ale máte to hezky rozepsané
Aha, kdo nemá dost serotoninu, nemá štěstí, a tím pádem má depku a musí brát antidepresiva. Kruci, já nemám štěstí taky, asi si budu muset taky nějaký obstarat....
standa1: Serotonin je hormon štěstí
FAXÍK: Já taky,a ještě přidám i deprese velikonoční a silvestrovské