Případ známý z médií. Jak to bylo a co si o tom myslíte vy, vážené čtenářky?

Nyní šestiletá Maruška se narodila v Čechách a prožila tu celý svůj dosavadní život. Její otec je Čech, matka Španělka. V listopadu 2004 se s ní matka odstěhovala ke svému příteli. Po třech týdnech se s otcem dohodla na střídavé péči na území ČR, kterou posléze stvrdil i soud. V srpnu 2005 však s Maruškou bez dohody a bez rozloučení odjela do Španělska. Otec se se žádostí o pomoc obrátil na brněnský Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Úřad případ vyhodnotil jako únos podle Haagské úmluvy, ale žádnou naději na rychlý návrat dítěte do ČR otci neposkytl.

Po téměř třech měsících konečně matka sdělila otci svou adresu, protože jí slíbil součinnost při rozvodovém řízení. Otec tedy do Španělska ihned vycestoval a Marušku si 26. 10. 2005 odvezl zpět. Jednak proto, že holčička chtěla zpátky do Čech, jednak proto, že už dávno ji měl mít ve střídavé péči on. Matka se vzápětí také vrátila do ČR. Již 1. 11. 2005 spolu s dalším mužem násilím vnikla do bytu rodičů otce a Marušku se snažila odvést. Od té doby se Maruška matky a jejího marockého přítele bála a nechtěla se s matkou stýkat o samotě. Na žádost matky proto probíhal asistovaný styk ve Fondu ohrožených dětí. Pokusu odvést Marušku násilím proti její vůli se matka dopustila ještě dvakrát, čímž Maruščina důvěra v matku utrpěla velkou trhlinu. Ještě horší následek na její psychiku muselo mít napadení Marušky a jejích prarodičů větším počtem osob marocké a španělské národnosti před jejich domem. Dědeček utrpěl tříštivou zlomeninu pravé ruky, Maruška pohmoždění pravé poloviny obličeje. Věc vyšetřuje policie, ale pro nepřítomnost podezřelých není řízení ukončeno.

Kromě toho se matka domáhala vydání dcery i u našich soudů. Ti jí jsou velmi nakloněni. V červnu 2006 donutila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 otce po několikahodinovém jednání k uzavření dohody, podle které bude Maruška ve střídavé péči obou rodičů – v lichém měsíci s otcem v Čechách, v sudém s matkou ve Španělsku. Dítě si mají předávat bez přítomnosti třetí osoby před domem druhého rodiče. A jak že ho k takové dohodě a vzdaní se práva odvolání donutila? Jednoduše – hrozbou umístění holčičky do dětského domova, pokud se rodiče nedohodnou.

Termín předání dítěte matce se blížil, ale Maruška o tom nechtěla ani slyšet. S matkou stále odmítala odejít.

Otec se tedy obrátil na řadu odborníků se žádostí o pomoc – ale ani oni s holčičkou nic nesvedli. Všichni navíc střídavou výchovu v různých státech považovali za nevhodnou a jednoznačně doporučovali svěření Marušky do péče otce. Ze všech posudků a zpráv vyznívá, že Maruška je nadprůměrně intelektově i sociálně vyspělá, otcem není manipulovaná a s matkou odmítá jít, protože nechce ztratit prostředí v České republice, na které je velmi silně fixována. Nechce ztratit své kamarádky ani české příbuzné. Ve Španělsku se jí nelíbí a necítí se tam jako doma.

Paní soudkyně je ale nezávislá, a tak se žádnými doporučeními nenechala ovlivnit. Dne 2. 8. 2006 nařídila výkon rozhodnutí – odnětí nezletilé otci a předání matce. Exekuce byla provedena ve dvě hodiny v noci. Do domu vtrhla policie, sociální pracovník a vykonavatelka, Marušku vytáhli z postele a zoufale plačící ji v pyžamu odvedli pryč. Ještě předtím ale v průběhu exekuce telefonovala vykonavatelka soudkyni, zda nemá vzhledem k reakci dítěte a noční době výkon rozhodnutí přerušit, jak požadoval otec i zástupce orgánu péče o dítě. Paní soudkyně však trvala neoblomně na svém.

Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku ze dne 27. 6. 2006 k našim legislativním návrhům uvedlo, že „...dle poznatků z praxe a našeho názoru není nutné přijímat zvláštní právní úpravu, která by umožňovala zastavení nebo nenařízení výkonu rozhodnutí, neboť vykonavatel má možnost ve výkonu nepokračovat, dojde-li k psychické traumatizaci dítěte.” Této možnosti (bohužel však nikoli povinnosti) paní vykonavatelka nevyužila.

Po měsíci matka Marušku vrátila zpět k otci. Holčička byla stresovaná a z další cesty do Španělska projevovala velkou hrůzu. Otec s ní proto znovu vyhledal odborníky a na doporučení soudního znalce nechal vypracovat ústavní znalecký posudek. Všechny závěry vyzněly jednoznačně pro ponechání Marušky v České republice. Paní soudkyně ale přesto zamítla návrh otce a naopak vyhověla návrhu matky. Předběžným opatřením jí dceru svěřila do výlučné péče bez stanovení kontaktu s otcem a ještě téhož dne znovu provedla násilnou exekuci.

Úmluva o právech dítěte stanoví, že předním hlediskem při jakémkoli rozhodování musí být zájem a blaho dítěte. I psychické týrání je trestným činem. Noční exekuce a ignorování odborných zpráv s následkem znemožnění kontaktu nezletilé s otcem a dalšími blízkými osobami, na které je citově vázána, je podle našeho názoru psychickým týráním. Z toho důvodu Fond ohrožených dětí podal na paní soudkyni podnět ke kárnému řízení a trestní oznámení.