V České republice jsou pohřešovány tisíce dětí a tato čísla se rok od roku zvyšují. Z aktuální statistiky Policejního prezídia České republiky vyplývá, že v roce 2008 bylo pohřešováno celkem 9274 osob mladších 18 let. Z tohoto počtu se pohřešovalo 2149 osob mladších 15 let.
Často utíkají chovanci dětských domovů, ale i děti z rozvrácených rodin. Objevují se bohužel ale i případy, kdy dítě prostě někdo unese. Většinu z tisíců dětí se každoročně podaří najít, jiní takové štěstí nemají.
Všechny tyto pohřešované děti a mladistvé každoročně připomíná pomněnkový den a letos 25. května tomu nebude jinak.
Z historie…
25. 5. 1979 zmizel v New Yorku cestou do školy šestiletý Etan Patz a nebyl nikdy nalezen. V následujících letech začaly nejrůznější organizace připomínat tento den v souvislosti se zmizelými dětmi a v roce 1983 označil prezident USA 25. květen za Den pohřešovaných dětí. Jako mezinárodní den se začal připomínat od roku 1986, v Evropě se výročí začalo „slavit“ v roce 2002.
V ČR se tato tradice poprvé objevila až v roce 2004. Záštitu nad akcí převzalo Sdružení Linka bezpečí, které vlastní pro Pomněnkový den ochrannou známku. U příležitosti tohoto dne se i letos budou konat sbírkové akce. Na mnoha místech si budete i letos moci zakoupit špendlík na klopu s motivem pomněnky a výtěžek bude věnován na provoz Linky vzkaz domů (LDV).
Právě kvítek modré pomněnky je symbolem Mezinárodního dne pohřešovaných dětí. Pomněnkám je už od středověku přisuzována magická moc. Když budete nosit pomněnku u sebe, vaši nejbližší na vás nikdy nezapomenou. A stejně tak nebudou zapomenuty děti, které utekly z domova nebo z něj byly vyhnány.
Hledají se...
K dnešnímu dni je v seznamu pohřešovaných osob na internetových stránkách ministerstva vnitra uvedeno celkem 48 dětí a mladistvých, konkrétně 31 dívek a 17 chlapců mladších 18 let.
Policie pátrá i po těch, kteří se ještě jako děti ztratili před několika lety. Nyní, pokud žijí, jsou již dospělí, ale na seznamu pohřešovaných osob jsou stále. Toto jsou jedni z pohřešovaných:
|
Chrápavá Tereza *14.6.2005 |
Sluka Václav Joe *23.1.2005 |
|
Cyganková Daniela *28.1.2006 |
Doležalová Adéla *27.7.2003 |
|
Nejedlý Jan *22.11.1988 |
Rajsigl Tomáš *3.5.1979 |
Příběh z praxe
V půl osmé večer se na LVD dovolává 13letý Martin. Chlapec vypráví, že v poslední době má velké problémy s učivem ve škole a že mu hrozí na vysvědčení několik nedostatečných. Před třemi dny přišel domů opět se špatnou známkou a když se to dozvěděl otec, povolily mu nervy a chlapce zmlátil a přidal i celou řadu nadávek o tom, jak je Martin neschopný. Martina tedy napadlo jako jediné řešení v této situaci utéct z domova.
Na LVD volá s prosbou o pomoc, jelikož se v těchto třech dnech schovával v bunkru, který mají s kamarády v lese, ale dnes se prudce ochladilo a jemu je zima. Chce se vrátit domů, ale bojí se reakce otce. Martin chce kontaktovat matku, která pro něj má větší pochopení. Konzultant navrhuje, že je možné jí nechat vzkaz, nebo provést konferenci a vysvětluje, jak by to probíhalo. Martin přijímá konferenci a dává na matku kontakt. Ta telefon po chvíli zvedá a je moc ráda, že se chlapec ozval. Už volala na policii, kde ho nechala pohřešovat. Byla velmi zoufalá, protože si Martin nevzal mobilní telefon a tudíž mu ani nebylo možné zavolat, ať se vrátí domů.
Martin a matka jsou tedy spojeni a Martin se matce omlouvá, že takto odešel, ale že se bál, co se bude dít dál. Ví, že situaci ve škole budou muset vyřešit. Matka ho podporuje, že se společně pokusí najít nějaké řešení. Teď ale Martina prosí, ať se vrátí domů, že o něj ona i otec mají strach a chtějí ho zpět. Společně se domlouvají na řešení situace. Martin si přeje, jestli by pro něho nemohla přijet jen matka, reakce otce se bojí, a kdyby přijela jen ona, měl by možnost s ní promluvit a nebyl by tak nervózní ze setkání s otcem. Matka zjišťuje, kde je Martin nyní a kde by na ní mohl počkat. Je na nádraží, kam se ale nechce jít ohřát, protože je tam spousta nebezpečných lidí.
Společně s konzultantem matka zjišťuje, kam by se mohl chlapec schovat do doby, než pro něj matka přijede. Naštěstí je poblíž policejní stanice, kam by mohl Martin zajít. Matka doufá, že se jí do hodiny podaří přijet a Martina vyzvednout. S konzultantem se ještě Martin domlouvá, že se ozve, až bude v bezpečí doma, což taky za dvě hodiny udělá a děkuje za pomoc.
Linka vzkaz domů
Linka vzkaz domů (LVD) je projektem Sdružení Linka bezpečí. LVD je dostupná bezplatně z pevné linky na telefonním čísle 800 111 113, z mobilního telefonu na čísle 724 727 777 (běžné tarify operátora). K dispozici je volajícím každý den od 8 do 22 hodin. Linka vzkaz domů má celostátní působnost a je využívána dětmi a dospívajícími, ale i dospělými z řad rodičů a prarodičů.
LVD nabízí volajícím bezpečný prostor, ve kterém se mohou svěřit a přitom zůstat v anonymitě. Více informací naleznete na www.vzkazdomu.cz a www.linkabezpeci.cz.
Pracovníci Linky vzkaz domů přijali a řešili v roce 2008 celkem 1 745 hovorů, což bylo v průměru téměř 150 hovorů měsíčně. Na Linku vzkaz domů volají častěji dívky než chlapci. Z hlediska věku jsou dlouhodobě nejpočetnější skupinou děti ve věku 15 -18 let. Nejčastějšími důvody volání na LVD jsou problémy týkající se rodinných vztahů, dále týrání, zneužívání, zanedbávání a osobní témata. Pokud jde o situaci volajících dětí, převážná většina je na útěku z domova, je na útěku z ústavů nemalá část je vyhozených z domova. Linka vzkaz domů přijala v roce 2008 celkem 34 vzkazů. V dalších 41 případech se na Linku obrátili klienti s žádostí o vyřízení vzkazu, ale díky rozhovoru s pracovníkem Linky se našla jiná možnost řešení jejich stávající situace.
Nový komentář
Komentáře
chudáci děti, jak asi dopadly?
Smutné :_(
A ještě jsem si vzpoměla na malého, krásného Honzíka...
, jak ho unesla jeho "HODNÁ" maminka a společně se svým přítelem ho brutálně zavraždili, hovada 
to je neštěstí a velice smutné
Proto nepouštím svého šestiletého syna z oka....
. Sice si vyslechnu, jak jsem trapná a kámoši se budou smát, ale v dnešní době to opravdu jinak nejde, hlavně ve velkých městech... vždy si vzpomenu na malého Jakuba a jeho maminku, HRŮŮŮZA 
Chce se mi brečet. Ti, co mohou za ztracení či únosy dětí by se měli v pekle smažit. Hnus na ně
To, že se ztratí dítě školou povinné, tomu se nedivím, protože cestou do školy, ze školy nebo na nějaký koužek či jen tak venku při hraní ho může kdokoliv unést. Ale nechápu, jak se mohou ztratit malé dvou či tříleté děti. To spíš vypovídá o velké nezodpovědnosti dospělých, kteří je měli hlídat. A to pak dětem nic zlého nepřeju, ale těm dospělým jo, aspoň se příště budou víc starat o malé dítě něž o něco jiného. Vím o případu, že malé dítě vběhlo pod kola auta, dítě nepřežilo, zatímco matka se zajímala o to, aby jí z tašky nevypadla lahev vodky. A pak předváděla hysterický záchvat a ze všeho obviňovala řidiče.
Netušila jsem, ta čísla jsou otřesná. Snad se jich co nejvíce nalezne a vpořádku.
Tak to jsou moc smutné věci.