Nedisponuje žádným velkým majetkem ani jí nehrozí, že brzy zemře. Přesto už před čtyřmi roky u notáře sepsala svou poslední vůli. Ťukáte si na čelo? I její blízcí jsou toho názoru, že se Denisa musela zbláznit. Někdy se dokonce křižují, že na sebe něco zlého přivolává, když myslí na smrt. Ona ale nad jejich poznámkami jen dotčeně kroutí hlavou. Díky svému rozhodnutí prý může klidně spát.

„Můj byt i veškerou hotovost na účtu zdědí moje sestra. Ovšem za podmínky, že se postará o mého psa Dannyho a kočku Agnes. Auto dostane děda a moje šperky, oblečení, boty a tak dále kamarádka Eva. Všichni jmenovaní o mém rozhodnutí vědí, takže se žádné překvapení konat nebude,“ usmívá se mladá servírka Denisa a hned také vysvětluje, co ji k rozhodnutí sepsat v jejích letech závěť vedlo.

„Vždycky jsem byla pragmatická a ráda měla ve věcech jasno. Naprosto mě děsí představa, že umřu, a nebudu moci ovlivnit, komu co připadne. Nechat svá zvířata a majetek napospas zákonu, který nemá ponětí o tom, jaké s kým mám vztahy, kdo si co zaslouží. To je nelogické. Tak třeba s rodiči, kteří by po mě dědili, jsme dost na kordy. Jsou to alkoholici, věčně zadlužení, a už roky se spolu vůbec nestýkáme, nejeví zájem. Ostatně ani já ne! Takže je v takovém případě můžu vydědit. To bych se v hrobě obracela, kdyby jim můj majetek připadl. Takhle můžu umřít bez starostí. Vše, co po mě zbyde, získají lidé, kteří si to zaslouží,“ říká Denisa. Ta v závěti myslí i na poslední rozloučení.

Nechci žádný pohřeb. Jen zpopelnit a rozprášit na svém oblíbeném místě,“ dodává rozhodně.

Čtěte také:

Reklama