Přínos Koťátka domů je velikou záležitostí a událostí. Člověk nemůže dospat, jak se těší.

To je chyba. Vyspěte se lidičky, protože je to na nějaký čas – někdy navždy – poslední noc, kterou budete v klidu a nerušeně spát. Další noci Vás bude budit to vaše rozkošné klubíčko se svými nejrůznějšími přáníčky. Jednou bude chtít podrbat, jindy pohladit, pak zase jen přitulit a spinkat s vámi, v nejhorším případě si bude chtít ve dvě v noci hrát.

Takže si tu „poslední noc“ užijme se vším všudy.

Ráno je fajn mít připraveno vše, co Koťátko potřebuje. Hlavně kočičí WC a vaše nervy. Pelíšek je užitečná věc, nikoli však nutná. Koťátko si velmi rychle zvykne na to, že pelíškem je celý byt, a může se klidně stát, že to, co vy považujete za pelíšek, koťátko vůbec ne, či v lepším případě to bere jako jeden z mnoha svých pelíšků.

 

Výběr jména je záležitostí velice důležitou. Vždyť s tím bude číča žít a nakonec my taky. Vybereme-li osvědčené nebo zvláštní, to už je jedno, mělo by být ale výrazné, aby se zřetelně odlišovalo od běžné mluvy. Prý je i dobré, aby obsahovalo hlásku č.  Ale i na Micku kočky taky velice dobře slyší.

Dobrou věcí je pojmenovat Koťátko podle jeho maminky. To jsme udělali z nouze, protože jsme nemohli vymyslet lepší jméno. Micek a Macků už bylo hodně a pro britskou kočku mi připadalo dost obyčejné.

A tak to šedivé, pardon vlastně modré, klubíčko chlupů dostalo jméno po mamince.

Nevýhoda: Pocit, že nemáte žádnou fantazii.

Výhoda: A to veliká: Kotě na toto jméno slyší od prvního dne, protože ho slýchávalo od prvních chovatelů a velmi lehce si ho spojí se svojí osobou.

 

Připravte se na to, že ač Koťátko vypadá nevinně a je to takový malinký chudáček, který potřebuje vaši něžnou péči, což je pravda, je to částečně i zdání, protože je to osobnost, která má na vás od první chvíle svůj názor. Umí se o sebe postarat, i když v třípokojovém bytě si myš k večeři většinou nechytí, ale hlavně se připravte na to, že se kočka ráda učí. Ráda se učí, ale jen to, co je v její prospěch. To má pamatováka tak jedinečného, že by jí ho mohl závidět leckterý student bojující s maturitními otázkami.

 

Cesta pro Koťátko bude jistě radostná a plna očekávání. A taky klidná. Ta zpáteční už taková nebude. Samozřejmě pro Koťátko jedeme s přepravkou či jinou vhodnou a hlavně bezpečnou „nádobou“. Vybrali jsme to nej,  nej, nej Koťátko, zchudla nám peněženka, ale obohatila domácnost. A my si to klubíčko prohlížíme jako cizího tvorečka, ale velmi brzy si na ten ksichtík zvykneme a nebudeme si bez něj umět představit život. Koťátko může cestou mňoukat, až naříkat, při troše štěstí ho to za chvilku přestane bavit a lehne si a bude jen tiše pozorovat okolí.  Možná, někdy se to ani nemusí stát a celou cestu budete poslouchat kočičí „koncertování“.

 

O to radostnější bude příchod do  nového domova.

Dostali jsme dobrou radu, abychom udělali Koťátku omezený prostor, např. ohrádkou, aby si pomaličku zvykalo. Kočka, tehdy ještě Kotě  – a tehdy se provalila celá její povaha, ale to jsme my ještě zdaleka netušili – proběhla celý byt kosmickou rychlostí, pak po nás mrkla očkem a byla doma. Večer tam už byla doma víc než my, vesele hopsala, hrála si s kdečím, slyšela na jméno, no prostě dokonalost sama.

Zcela určitě je ta věc s ohrádkou užitečná, když je Koťátko vyplašené. Další rada zněla – nesahat na něj, nehladit prvních pár dnů. Ale to si myslím, by nevydržel nikdo.  Neprovozovali jsme ovšem žádné „tahání“, a to ani tehdy, ani teď, protože Kočka je veliká osobnost a prostě dá najevo, že teď teda žádný hlazení. Ani nošení v náručí nemiluje, z výjimkou našeho příchodu domů. To vyžaduje. Vrní a kroutí se kolem našich nohou, a když ji na sebe zvednu, je změklá jak napůl vařená. Usadí se mi v náručí, vrní jak traktor, slastně zavírá oči a sleduje okolí z trochu vyšší perspektivy, než je její obvyklá. Jinak ovšem ZÁSADNĚ NE!!!!

Vůbec, chce-li se Kočka kocat a lísat, pak mám smůlu, musím jí vyhověť, nebo bych si to u ní zavařila na pěkně dlouho.

Chci-li se já s Kočkou kocat a mazlit, pak mám smůlu, jejímu odmítavému postoji musím vyhovět, nebo si to u ní zavařím na pěkně dlouho.

Se sadomasochistickou potěchou sleduju nepoučitelné návštěvy chtivé pohlazení, snažící se Kočku přesvědčit, že ji chtějí „jen“ pohladit. Ocházejí s krvavými šrámy…. Dobře jim tak……!!!!!

Reklama