Deník divokého kocoura

Milá redakce,
vím, že je na ženě-in poměrně dost kočkomilů a kočkomilek, tak si dovolím nabídnout vám článeček :-))) Kadla
 
Deník divokého kocoura
 
Květen 2005: Dneska se mi v revíru motala nějaká dvounohá ještě s jedním. Koukali na ten rozestavěný domek, co tam už čtyři roky stojí opuštěný a co jsem si ho přivlastnil. To mi tak chybělo! Jé, teď mě zahlídla, musím vycouvat. Vůbec se mi nelíbí!
 
Září 2005: Musel jsem se odstěhovat o kus dál do lesa. Je to tam samý bagr a náklaďák a taky hromada dvounohých. Tamta je tam taky, rozkazuje jim a oni ji poslouchají. To já bych ji teda neposlech!
 
Prosinec 2005: Je mi zima a mám hlad. Dvounohá je vevnitř v domku, ještě se dvěma menšíma dvounožcema. Už tam asi zůstanou napořád. Večer, když je tma, svítí se v oknech. Vypadá to, že tam mají teploučko. Taky tam mají tři kočky. Jednoho mourovatého kocoura, ten si mě nevšímá, jen občas mě prožene, když vyjde ven a narazí na mne u plotu. Je hrozně velký, vypadá, že toho hodně sní, a tak se ho bojím. Určitě má nějakých 7 kilo. Přepral by mě. Pak tam jsou dvě kočičí holky, docela hezké, pokud jsem mohl vidět na tu dálku. Tyhle ven nechodí, a tak na ně koukám jen z dálky od plotu. Sedávají u těch velkých skleněných dveří a koukají ven na ptáky v krmítku.
 
Duben 2006: Ještě pořád je docela zima. Jsem úplně vyzáblý a nemocný. Občas se tam zajdu podívat, ale jen zdálky, blíž jak na padesát metrů bych nešel, nevěřím té dvounohé. Včera vyšla ven, měla v ruce nějakou misku a něco hrozně voňavého v té misce. Couval jsem pryč. Šla za mnou skoro půl kilometru a vypadala trochu smutně.  Pak se vrátila zpátky, tak jsem šel potajmu za ní. Nechala misku na tom velkém kameni asi 100 metrů od domu. Byl jsem se tam podívat, ale měl jsem strach. Jsem už dost starej a vím, že od dvounohých se nedá nic dobrého čekat. Radši zkusím chytit nějakou myš. Ale jsem slabý a není mi dobře. 
 
Další den: Byla u toho šutru. Vzala si zpátky plnou misku a vypadala hrozně smutně. Docela se mi líbí. Pořád něco povídá. Já jí teda nerozumím, ale asi se jí líbím. Možná se zítra půjdu podívat na ten domek, už jsem tam dlouho nebyl.
 
Srpen 2006: Páni, to jsem se včera nacpal. Zase ráno zapomněla tu plnou misku na terase.  Počkal jsem, až všichni odjedou pryč, a pak jsem se na tu misku šel podívat. Je fakt, že jsem se napřed musel poprat s tím mourovatým kocourem (trochu jsem mu natrh ucho) a taky na mě syčely ty holky zpoza skleněných dveří, ale fakt jsem měl hrozně velkej hlad a tak jsem to snědl všechno. Ta tříbarevka je strašně krásná a chtěl bych si s ní hrát. Ale je na mě protivná, asi žárlí. Jsem zvědavý, jestli dvounohá zítra zase zapomene misku na verandě.
 
Září 2006: Pěkně se mi zakulatilo bříško. Už se mi ani nechce honit myši. Dvounohá je moc hezká a někdy jí rozumím, co říká. Už se tak nebojím. Ale šáhnout na sebe teda nenechám, kdepak. Je fakt, že ona se vůbec nesnaží... Sedávám od ní tak 10 metrů a ona dělá, že mě nevidí. A to mě teda teď už nejde přehlédnout! Mám každý den plné bříško a vypadá to, že jsem trochu vyrostl. Jsem skoro stejně velký jako ten mourovatý kocour. Minulý týden jsme se pořádně poprali a byla to remíza! Nebo že bych se jí nelíbil? Je fakt, že mám hodně klíšťat a blechy a taky mě trochu svrbí v uších... Ale jestli je formát, tak by jí to nemuselo vadit. Nikdo není dokonalý.
 
Konec září 2006: Byl jsem se proběhnout v sousední vesnici. Je tam jedna moc hezká holka, tak jsem jí provětral kožíšek. Už jsem celý týden nebyl u toho domku. Co asi dělá dvounohá? Mám zase hlad, měl bych se jít podívat, jestli tam náhodou není miska. Zase jsem zhubnul. Ale člověk musí těm ženským něco obětovat. Nebudu čekat do zítra, co kdyby tam ta miska byla a ten mourovatej mi to sněd? Je tam. A voní...... Ale na verandě sedí dvounohá a něco pije z hrnku... Co teď? Páni, já bych jedl. Ale jestli budu čekat, než půjde dovnitř, tak bych taky mohl umřít hlady. Třeba mě teď, když jsem zhubnul, neuvidí. Stejně mě neviděla, když jsem byl tlustý... Třeba jsem neviditelný. Jdu tam, ale budu opatrný!
 
Další den: Tak jsem se dneska do toho jídla tak ponořil, že jsem zapomněl dávat pozor. Až jsem až vypísknul, jak jsem se lek. Ona na mě šáhla! Strašně jsem se vyděsil a odskočil jsem skoro 2 metry zpátky. Ale vlastně to bylo příjemné. Pak jsem to šel dojíst. Možná jí dovolím, aby mě podrbala, ještě nevím.
 
Říjen 2006: Jsem šťastný! Pozvala mě na návštěvu! Má tam teplo a spoustu jídla. A jak ta umí podrbat. Povídala, že jsem hrozně špinavý a něčím kovovým mě tahala za chlupy. Prej že mám moc klíšťat, no nevím, já si tam nevidím. Pak mi něco nalila za krk. Smrdí to teda strašně. Že prej je to proti blechám. Tak nevím, jestli to těm blechám taky smrdí... Dostal jsem za odměnu masíčko, protože jsem se necukal a nechal jsem si to za ten krk nalít. Páni, tak to by mi mohla lít za krk smrady klidně každej den!
 
Včera: Dneska teda byl den hrůzy. Vzala mě a strčila mě až po břicho do vody a něco na mě naplácala, až se mi udělaly všude bubliny, a pak mě drbala a drbala. A mumlala si něco o děsně špinavejch kočkách (to já přece nejsem, já se přece pravidelně každý den myju). Snažil jsem se jí vytrhnout, ale přeprala mě a teď jsem mokrý a zabalený v ručníku. Něco mi zase nalila za krk, prej, aby mě nebolela ouška a abych neměl červíky. Ale já určitě žádný nemám, to bych o nich musel vědět! Prej mě nechá doma, než uschnu. No to bych prosil, přece takhle zmáčenej nepůjdu ven. Půjdu se k ní přitulit. Je taková teploučká a nejradši se jí vždycky opřu o hrudník a strčím jí hlavu pod bradu a předu a předu. Nikdy dřív jsem žádného dvounožce neměl a nevěděl jsem, jaké to je. Ale strašně rád se mazlím. A ona se taky mazlí ráda, to já poznám. Otíráme se navzájem hlavičkami a předeme oba. Povídá mi, že jsem mokrouš, ale krásnej. To já vím, že jsem krásnej. Vyrobila mi boudičku na ven. Prej už je venku zima, tak abych si měl kam zalízt, když ona není doma. Je tam kobereček a teploučko. Jediné, co mě mrzí, je že ty holky se mnou nechtějí kamarádit. Ta bílošedá mě ignoruje a ta tříbarevka pořád syčí. Ale co, dvounohá mě miluje a já ji taky miluju. Povídala, že spolu ještě půjdeme na píchanec. Já teda nevím, co to je, ale ona povídala, že pak budu zdravý. Tak to bude asi něco dobrého k jídlu. A taky prej ještě půjdeme na nějakou operaci. To taky nevím, co to je, ale asi něco důležitého. Že se prej pak nebudu tolik toulat. Povídala, že když jsem byl ten týden pryč v sousední vesnici, tak narazila na silnici na přejetou černou kočku a myslela si, že jsem to já a byla moooc smutná. No, asi s ní budu muset být častěji, aby se nebála. Jo, a říkají mi Mikeš. To si vymysleli ti malí dvounožci. Zatím dělám, že na to neslyším, jen někdy, když na mě volá ona, že má něco dobrého k jídlu. Ona na mě volá Miky, to zní líp. No a teď zrovna na mě volá, tak musím jít...
 
Opsáno Kadlou z deníku kocoura Mikyho