A i my jsme se rozhodly vás za vaše příběhy o lásce obdarovat. Krásných, zamilovaných příběhů na téma první schůzka, romantický polibek od neznámého, příběh z doby dospívání, láska, na kterou nezapomenete, přišlo opravdu hodně, a tak výběr nebyl vůbec jednoduchý.

Vybraly jsme 5 příběhů našich čtenářek, které budou odměněny sladkým balíčkem, ve kterém se mohou těšit na Raffaello, Ferrero Rocher, Mon Chéri, Pocket Coffee a Giotto. Všem vybraným čtenářkám děkujeme za krásné, romantické příběhy.

Pralinky Ferrero jsou tu pro všechny speciální momenty.
Užijte si den svatého Valentýna ve společnosti pralinek Ferrero!
Svátek lásky tu není jen pro zamilované, ale pro všechny, kdo chtějí vykouzlit úsměv na tváři svým blízkým.



Libuše N.
Je to více jak dvacet let. Čtrnáctidenní pobyt v Plzeňském kraji nedaleko Domažlic, navíc v malém zámečku s parkem. A s kupou žáčků. Prostě „škola v přírodě“. Ráno trávené s dětmi, odpoledne i večery jen pro sebe. Tehdy ještě mladí jsme chodili do zdejší malé, ale útulné hospůdky. Starousedlíci na to byli zvyklí, návštěvníci ze severních Čech se tu střídali po týdnech. A tak se chodilo denně na pivko a poklábosit. Do oka mi padl pan hostinský. Urostlý, vousatý, s jiskrnýma očima. Trvalo to skoro deset dní než mě oslovil. Blížila se tenkrát zavírací doba, pan hostinský se odhodlal a požádal mě, zda bych se chvíli nezdržela. Já byla „v sedmém nebi“! Konečně. Vzhledem k tomu, že prostory zakouřené hospůdky moc pohodlí nenabízely, navrhla jsem, že bychom se mohli odebrat do mého zámeckého pokoje. Šli jsme tenkrát zadním traktem, bránou přes zámecký park. Dodnes mi vstává husí kůže. Připadala jsem si jako princezna v pohádce. A posléze to splynutí duší! Prostě nezapomenutelné. Bláznivě jsem se zamilovala. Jak to ale bývá, vše jednou končí. Jen vzpomínky zůstaly.

Iva T.
Nejzajímavější Valentýn byl před třemi lety v porodnici. V ruce dvoudenní miminko, uplakaná jsem si pouštěla Eda Sheerena Perfect. Byla chřipková epidemie, zákaz návštěv. Sama na pokoji. Přišla jedna z velmi protivných sester s tím, že mi tam manžel nechal tašku a s velkým kázáním, že takhle by to jako nešlo mě konečně opustila. V tašce byla malá dárková taštička a v ní bílý plyšový medvídek s červeným srdíčkem v ruce. Nikdy mne ten sladký kýč tak nepotěšil jako tenkrát!

Žaneta F.
Svátek svatého Valentýna bude pro mne a partnera již čtvrtým rokem oslavou našeho nádherného vztahu. Po dlouhém přemlouvání a nahánění :-D mě jednoho krásného mrazivého dne konečně „uhnal“ na rande, kde k mému údivu přeskočila pomyslná jiskra. Když jsme po nějaké době zpětně mapovali počátek našeho vztahu, uvědomili jsme si, že naše první rande proběhlo právě na svátek svatého Valentýna :-) Letos oslavíme již čtvrté výročí a krásné na tom je, že na tento den partner opravdu nikdy nezapomene a snaží se mě vždy okouzlit prý tak, jak jsem ho okouzlila právě toho Valentýnského 14. 2. 2018 já:-).

Jana K.
Lásek na první pohled jsem za život měla několik. Manžel k nim však nepatřil. Ten si mne získal až po nějakém čase svou pozorností, lidskostí, kamarádstvím a byla z toho láska jako trám. Musím říci, že již 20 let je to můj manžel i nejlepší kamarád a lásku mi projevuje celý rok a nejen na svátek zamilovaných. Mám ráda „naše“ večery při dobré sklence, kdy si povídáme a posloucháme hezké písničky. I po dvaceti letech se mi z mého muže dokáže zamotat hlava a rozbušit srdce. Je to láska, na kterou nikdy nezapomenu. Nicméně lásku na první pohled jsem prožila krásnou a intenzivní, a to v porodnici, když se mi narodilo mé první dítko. Bylo to silné, krásné a nepopsatelné, prostě láska na první pohled :-). Tu jsem měla to štěstí zažít ještě dvakrát. Láska je láska a já musím říci, že když přijde malý prcek a bezelstně mi řekne „maminko, mám tě rád“, v očích se mi zatřpytí slzy. Svátek svatého Valentýna slavím ráda, protože všem okolo sebe ráda říkám „mám vás moc ráda“.

Pavla K.
Můj příběh se stal před mnoha lety. Tehdy jsem byla mladá holka, čerstvě po maturitě. S dřívějšími spolužačkami jsme se rozhodly poslední prázdniny před nástupem do zaměstnání strávit na horách. Jednalo se o zimní prázdniny, protože až na jednu spolužačku jsme všechny měly zajištěnou práci až od ledna následujícího roku po složení maturitní zkoušky. Ta jediná, která už pracovala, si pro tento účel musela vzít dovolenou.

Jelo nás pět. Až na Šárku jsme všechny byly nadšenými lyžařkami. „To nevadí, že nelyžuji,“ ujišťovala nás Šárka. Hory podle ní skýtaly dostatek příležitostí pro procházky, kterým holdovala zase ona. Ubytované jsme byly v maličkém penzionu. Podkrovní pokojík nebyl velký, ale útulný a nám bohatě stačil. První dva dny jsme trávily na svahu. Šárka nás často doprovázela a nestyděla se dovádět na sněžné lopatě nebo na bobech mezi dětmi. Chvilkami nám připadalo, že se baví mnohem víc než my lyžující.

Třetí den se výrazně ochladilo. Sníh namrzal a zima byla i na pokojíku v penzionu. Ač jsme zimu na pokoji urgovaly, nic se nedělo. Spaly jsme v noci ve svetrech a přes den se nám nechtělo ani na sjezdovku. Čtvrtý den to tři kamarádky vzdaly. „Nebudeme tady mrznout. Jsou před námi Vánoce, konec roku, a pak hned na nás čeká práce. Toto není dovolená, ale trápení,“ shrnula za ty tři Petra. Ač jsem jim musela dát za pravdu, doufala jsem stále, že se zase oteplí a bude lépe. Své tři kamarádky jsem ale nepřesvědčila.

V penzionu se mnou zůstala pouze nelyžující Šárka. Ta objevila nedaleko našeho penzionu příjemnou saunu a chodila se tam vyhřát. „Jsem natolik vyhřátá, že je mi prostě dobře,“ usmívala se, když ostatní kamarádky odjely. Do sauny jsem s ní také jeden večer zašla. Pak se ale mírně oteplilo a já zase vyrazila na svah. Šárka bloumala po okolí, navštěvovala muzea a další zajímavá místa a večer co večer mi vyprávěla o svých výletech. Byla šťastná, i když se jich účastnila sama. Stejné to bylo se mnou. Kamarádky mi sice chyběly, brzy jsem si ale zvykla. Lyže jsou pro mě hodně důležité.

Den před odjezdem domů jsem se rozhodla nejít na veřejnou sjezdovku, ale navštívit protější svah. Nebyl tam sice vlek, ten kopeček mě ale hrozně lákal už v den našeho příjezdu na dovolenou. Byl prudší, než ten, na kterém jsem lyžovala celý týden. Nezdálo se mi ale, že bych ho nezdolala. A hlavně jsem tam byla sama. Sjela jsem kopec dvakrát a při osobním výstupu na jeho vrchol jsem se pořádně zapotila. „No co, alespoň trochu zhubnu,“ říkala jsem si, ač jsem tehdy byla štíhlou dívkou. Při třetím sjezdu jsem si všimla mladíka, který vyjel zpoza smrčků a měl stejný úmysl jako já, sjet kopec. Jak jsem se po něm ohlédla, připletla se mi do cesty spadlá větev. To je právě nedostatek neudržovaných svahů. Následujících pár sekund jsem si připadla jako obrovská sněhová koule. Nekontrolovaně jsem se kutálela ze svahu. Jedna lyže se mi při pádu odepnula, druhá stále byla připevněna na lyžařské obuvi a absolvovala se mnou akrobatické kousky. Myslela jsem si, že si polámu žebra, odnesla to ale má noha. Když jsem se konečně zastavila a pokoušela se zjistit, zda něco v mém těle neutrpělo újmu, nedokázala jsem se postavit. Pravou nohu jsem měla nejspíš zlomenou. Kluk sjel bravurně ke mně. „Stalo se ti něco?,“ zeptal se mě. Já jen hekla bolestí a ukázala na nohu. „Sem asi sanita nevyjede,“ zhodnotil situaci. Navrhovala jsem sice, že pokud mi pomůže nějak se usadit na lyže, dalo by se kopec sjet vsedě. Naštěstí můj návrh zavrhl. Místo toho si odepnul lyže a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Sejdu to dolů,“ rozhodl. „Ne!,“ protestovala jsem. Nebylo mi to ale nic platné. Své i mé lyže nechal na svahu, kde nikdo mimo nás nebyl. A nechodil sem nikdo celý týden.

Vůbec jsem nechápala, kde se tam ten den kluk vzal. Možná bych bez jeho přítomnosti vůbec nespadla. Spadla-li bych ale, bylo by to hodně zlé. Tehdy ještě mobily neexistovaly. Tomáš mě skutečně snesl až dolů na silnici a zazvonil u první chalupy. Lidé, kteří zde bydleli, neměli telefon. Usadili mě do pohodlné sedačky a nabídli mi čaj, zatímco pán domu utíkal k sousedovi zavolat záchranku. Tomáš se vydal zpět do kopce pro naše lyže. Když se konečně zadýchaný vrátil zpět do chalupy, byla tu už i záchranka.

Stěží jsem mu stihla poděkovat. „Dáš mi svou adresu?,“ zeptal se mě. Byl to pohledný kluk snad o rok, o dva starší, než jsem já. A tak jsem neváhala a adresu mu nadiktovala. Také jsem informovala o tom, že v penzionu je má kamarádka, která mě určitě bude hledat. Myslela jsem, že Tomáše už neuvidím. Překvapil mě hned následující den, kdy mě navštívil v nemocnici. Nohu jsem totiž měla zlomenou natřikrát a zlomenina vyžadovala operaci. Nechápala jsem, jak se Tomáš probojoval až za mnou na pooperační pokoj, když mí rodiče mě směli vidět jen na chviličku. Tehdy se v nemocnici potkali. „To je ten kluk, který mě zachránil,“ řekla jsem tehdy mámě a tátovi. Rodiče byli šťastní, že Tomáše poznali, děkovali mu a už tehdy se jim ten pohledný kluk zalíbil. Tomáš se líbil i mně a asi i já jemu. Po návratu z hor jsme se stali nejdříve kamarády, poté i partnery, ale nikdo z našeho okolí asi nevěřil, že spolu zůstaneme. Je to už víc než dvacet let, a jsme spolu stále. Svou lásku jsem prostě našla na horách. Odnesla si mě na rameni jako pytel brambor, a tím mě zachránila. Byla to jediná zlomenina v mém životě, které jsem nikdy nelitovala.

V balíčku se můžete těšit na valentýnskou edici Raffaello s oplatkou zdobenou strouhaným kokosem s celou mandlí uvnitř, ale i klasické balení křupavých pralinek Ferrero Rocher z mléčné čokolády a lískových oříšků, Mon Chéri s třešní a likérem v hořké čokoládě, Pocket Coffee se 100% kávou arabica a Giotto, pochoutka z křupavé oplatky a jemné náplně z mléka a lískových oříšků.

Reklama