Zdroj: Shutterstock

Dnes se oslavuje otcovství. Den otců spadá na 16. června. Během týdne jsme vás vyzvaly, abyste se s námi podělily o to, za co jste vděčné svému otci anebo co na něm obdivujete. Vybraly jsme tři z vás, které se s námi rozhodly podělit a napsaly nám příběh o svém tatínkovi.
 
Eviska:
Je to takové vzpomínání v pravou chvíli, tatínek by měl dnes 13. 6. svátek. Je to tři roky, co zemřel. A co pro mne znamenal? Velmi mnoho. Byl to on, za kým jsem chodila s každou bolístkou, ať to bylo odřené koleno, klíště nebo zlomená ruka. Byl to on, u koho jsem spala schoulená v noci, když jsem se bála tmy. Byl to on, kdo mě učil bruslit nebo lyžovat. Byl to on, za kým jsem chodila, když jsem nerozuměla něčemu ve škole.
 
A taky to byl člověk, kterého jsem obdivovala a vlastně dodnes velmi obdivuji za to, jaký byl. Co dokázal udělat v oblasti kultury v naší obci, jak věděl vše o historii obce a dokázal vše veřejně prezentovat včetně sepsání a vydání knihy. Jak dokázal založit ve svém raném mládí divadlo, které funguje dodnes a on v něm až do konce dělal principála, a já i se svou rodinou máme čest v něm hrát. Moc ráda také vzpomínám na to, jak ho měli všichni rádi, se všemi dokázal povídat o všem možném a všem dokázal dát dobrou radu, nebo poskytnout pomoc. 
 
Navíc byl velmi zručný a šikovný. Sám postavil pro svou rodinu dům, všechny práce si dokázal udělat sám - od postavení hrubé stavby, po rozvedení elektřiny. Veškeré práce na zahradě ho velmi bavily a se vším si vždycky poradil. Moc ráda na něho vzpomínám a i teď po třech letech mi vhání slzy do očí to, že už ho nebudu moct vzít za ruku a popovídat si s ním... jen tak, o ničem a o všem.  
 
Libuno:
Můj tatínek se narodil na počátku 30. let do skromných rodinných poměrů. Často a rád vzpomínal na své dětství prožité na vesnici nedaleko Chrudimi. Na školu a pana řídícího, který je v době vyučování posílal lovit pstruhy, na pana faráře, kterého zlobili při výuce náboženství. Nejvíce však na klukovské toulky přírodou. Odtud znal hlas každého ptáčka a nám vždy nezapomněl v dětství své znalosti připomenout.
Přírodu, tu měl moc rád. Nás, mě i sestru, často brával na pěší procházky do lesa. Učil nás poznávat stromy i houby. Vždy nám kladl na srdce, že odpadky do lesa nepatří a to mi zůstalo v paměti dodnes. V létě jsme chodili k vodě, naučil nás plavat.

Co na tatínkovi dodnes obdivuji? Byl nesmírně šikovný a pracovitý. Cokoli se doma pokazilo, okamžitě opravil. Dodnes vzpomínám, jak dovedl vyrobit dětskou tříkolku. Ta sloužila mnoho let všem dětem v domě. Byla to 60. léta, peněz moc nebylo. Zato radosti kolem. Kdykoli někdo něco v okolí potřeboval, vždy byl v pohotovosti. Nikdy si na nic nestěžoval, třebaže měl smutek na duši. Nevzpomínám si, že by na nás zvedl hlas nebo nás udeřil. Tmelil rodinu, dělal pro ni vše.

Často na něj vzpomínám a nezapomenu. Na jeho klidný hlas a velké ruce, které nás denně hladily.
 
Ekonvalinka:
Bohužel, už musím psát „byl“. Byl to chlap, jak má být, hrál rugby, měl smysl pro humor, postaral se nám o krásné bydlení. Byl stavbyvedoucí, postavil několik objektů v Praze, kolem kterých když jedu, tak si říkám, zůstane tady po mně taky něco hezkého? Jak ráda bych s ním oslavila svátek otců! Měli jsme společné narozeniny, oba 1. ledna, takže těch společných oslav jsme si užívali! Tak jsem si teď alespoň zavzpomínala.
 
Brzy se výše uvedené čtenářky mohou také těšit na kosmetický balíček, který jsme si pro ně za odměnu připravily.

Děkujeme všem zúčastněným za zaslané příběhy. Všechny byly krásné a inspirativní.

Reklama