Ve svém bohatém,ale činorodém životě jsem zažila tolik charakterů lidí, tolik povah, že na stará kolena bych mohla věštit z křišťálové koule.
Jediné , co bych nechtěla dělat, tak to je zcela určitě veřejnou manželku.
Psal se rok 1996 a ja jsem vypomáhala pár let jedné '"veřejné manželce''.
Paní velvyslankyně , byla kulturní, vzdělaná žena, z univerzitou z Oxfordu. Blížil se den Nezávislostí a protože jsem ji vypomáhala s běžným životem, požádala mně , zda bych ji nepomohla organizovat , promiňte za výraz "' šaškarnu pro 200 hostí'" .
Mluvila jsem anglicky, francouzsky, rusky, česky.
Nádherně připravená recepce v hotelu Praha. Jen kolem výběrů jídla 60 telefonátů, co se může, a nemůže, smí a nesmí a musí být na recepci. Speciální výběr ovoce taky podléhal schvalovacímu řízení..Výběr hostů se předělával snad 5x.
/ Paní velvyslankyně mně požádala, zda by jsem s ni u vchodů v den oslavy nevítala hosty*** Uvítací výbor,***. SHAKE THE HAND.* tedy potřásání rukou u ženské částí návštěvnic..
Milé ženy, když si na to vzpomenu ještě dnes při psaní, mám na tváří úsměv, a bolí mně lícní kosti, i svaly.....
Paní velvyslankyně si den před očekávanou oslavou vzala tabletky na uklidnění, protože sama říkala ,": to bude záběr velkého rozměrů":. A měla pravdu. V den N, na recepci přicházeli cizinci z ambasád, ...... celá plejáda diplomatického zborů, ředitelé velkých firem, ....... .
A téměř každý donesl paní velvyslankyní dárek, většinou maličkostí, krajové i národnostní speciality, no růzností z celého světa.
Dárky a dárečky se ani neotvírali, skončili vždy jako charita pro dobročinné organizace.
Na některé dárky jsem se dívala jako Alenka v říši divů.:-skleněné ryby, vázy, vyšívané šály, korálky, dřevěné vyřezávané masky z Pobřeží slonoviny.......
Květiny, které přinášeli návštěvy se taky nechávali v hotelu, který uspořádal recepci. Větší květinářství, každá kytka jiná..... .
Dodnes si však vzpomínám, jak rozdílná je etiketa v podávání rukou ve společnosti.
Nezávidím tento život nikomu, je to opravdu dost velká zátěž na psychiku, musíte se usmívat , poslouchat vše možné i nemožné i když vám zrovna není dobře. Jen pro silné nátury..
Večer skončil kolem 23 hodiny a po skončení recepce , mně požádala, paní velvyslankyně, značné unavená, vyčerpaná, zda bych ji nedoprovodila s jejím bodyguardem na pokoj.
Nic jiného mne na konec hektického dne tato vzdělaná žena neřekla, jen v překladu: „ jsem ráda, že, je to za mnou, a že den nezávislosti je jediný den, kdy se pořádá velká oslava..“
A měla pravdu. Být veřejnou manželkou se zdá možná hezké, ale musíte počítat s tím, že naladíte úsměv c. 10 a ten budete mít na vaší tváří pořád , i když vám bude třeba mizerně.
Tana M
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
To je dobrá zkušenost, Táňo. Alespoň člověk nemá co závidět a ví, co by opravdu nechtěl. Vidí i skutečný záběr, jaký tihle lidé musí zvládat. Nedivím se jí, že sezobla tabletku. M.
Setkali jste se někdy s nějakou první dámou, nebo jinou „veřejnou manželkou?“ Psát o tom dnes můžete na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
malvina — #11 Nesouhlasím s tvrzením, že každý člověk může studovat, jen nesmí bát líný. Kdybych se rozkrájela, nemohla bych studovat kunsthistorii nebo TV, proč bych si měla myslet, že každý má na to, aby se stal manažerem? Bohudík. Kdo by pro nás vyráběl rohlíky, oděvy, energii a vše, co náš život dělá příjemnější?Vůbec neříkám, že považuji práci velvyslankyně za nepotřebnou, to ani náhodou, jen je nepovažuji za upracované chudinky. Ostatně - kdyby se hůř učila a byla méně ambiciózní, tak by se nemusela usmívat úsměvem č. 10.
Altamora — #10
to pretvarovani, na to si clovek musi zvykonout, ale potrasat ruce, libat se , obijmat se s nekym koho vidis poprve, tak to ani neni to '"prave orechove":Jak jsem psala na zacatku, to je jedine , co by jsem nechtela delat.A pokladni, kdyby
mozna vic studovala, vzdelavala se a pracovala na sobe, tak by urcite nesedela u pasu za pokladnou.
Jj, chudinka paní velvyslankyně. Úplně ji lituji. To taková pokladní v hypermarketu, ta se má lépe.
Denně jí projde rukama několit metráků zboží, projde kolem ní zástup chrchlajících lidí, lidí páchnoucích lacinými cigaretami, rozkládajícím se potem a levnými voňavkami, nevrlých štěken a vulgárních chlapů, musí se tvářit přívětivě, poslouchat laciné vtípky o drahotě, jako by za to mohla právě ona, a to všechno za plat hluboko pod celostátním průměrem.
Za svoji práci bych post manželky velvyslance neměnila, ale kdybych si musela vybrat mezi její prací nebo prací ženy u pásu, asi bych brala spíš tu její. I s tím, že se člověk musí umět přetvařovat a mluvit občas i s nepříjemnými lidmi. Každá práce má svoje mouchy.
ILONESA — #8 ano, tak to je presne to co jsem chtela popsat na tema verejna manzelka. Kazda sranda neco stoji.
No jo, každá sranda něco stojí
.
enka1 — #3 presne tak a nekolik krat.
Věrulinka — #1 hekticke, narocne,zajimave, ale nekdy i unavne.... usmev c. 10, a 100 potrasat rukou ....
Dovedu si to celkem představit.Mám v povaze dělat "věci" zrovna jinak než jsou žádány Určitě bych si taky sáhla na královnu, jako Obamka apod. Byla bych za blba.
Velice zajimavé čtení!