Sedím sama doma. Výjímečně. Vždycky chodím domů přinejmenším jako druhá, ne-li poslední. Užívám si chvíli...kruciš, neužívám si nic. Klika cvakla, dvéře letí, dítě vchází do předsíně a hned se ozývá: "Mamííííí, máme úlohu!"

Vzhledem k tomu, že dítě je školou povinné, mě tahle věta nijak zvlášť nepřekvapí, spíš mu to trošku i přeju. To se nedělá - namísto courání s kamarády tahat maminku od kafe. "A máš mi s tím pomoct!" Tak tohle mě zajímá...úkolovat maminku - to si ve škole dovolili hodně.

"Tak moment, chodíš na gympl ty, nebo já?" pokouším se umravnit svého potomka. "Ale pan učitel říkal, že se máme poradit s rodiči." Hmmm, pan učitel je kamarád mojí kolegyně a kromě toho dává antivýtvarnému syslovi jedničky z výtvarky, což je v našem školství jev zcela ojedinělý. Už vidím, že kafe půjde bokem i s novinami - první noviny za tento týden, které jsem si stačila rozečíst, a to je středa:-(((
"Tak jo, tak já ti teda pomůžu. A co to má být?" ustupuju na celé čáře. "Ty jsi moje nejhodnější maminka...maminečka..." panebože, to dítě se snad přiběhne přitulit do obýváku ve špinavých teniskách a s aktovkou na zádech. V duchu přemýšlím, co na to řekne náš béžový koberec a skleněné lampičky. "My máme vymyslet nějaký jednoduchý dárek ke Dni matek, a máme ho sami udělat a maminky si prý určitě vzpomenou, jak slavily když byly malé a něco nám poradí!" Pracně polykám několik jedovatých poznámek a zkouším si představit, jak jsem v osmdesátých letech slavila Den matek:-)))) Napadá mě jen povinná oslava MDŽ a k tomu obligátní láhev s alkoholem...poukázka na nákup v místní Jednotě...unifikovaná kytička fialek...jenže nic z toho asi dítě v hodinách VV nevyrobí.

Nakonec si ale přece jen na něco vzpomínám. "Voňavý košíček" jsme tomu říkali a zvládly to i malé děti. Hledám materiál - dvojmo, protože podobné experimenty si nešikovné pacičky musí nejprve natrénovat. Nacházím dvě oválná mýdla - dřív bych je sháněla v Tuzexu, dneska jsem prostě sáhla do poličky a ještě vytahuji krabičku špendlíků a lýko. Špendlíky se zapíchají po obvodu mýdla asi půl centimetru od sebe - pěkně po obou stranách. Lýkem pak mýdlo omotáme a konečky špendlíků nahoře i dole se musí omotat taky, jenže vodorovně - tím vznikne hezká ohrádka pro kytičku. Dál se už postupy liší  - dítě připevní nahoru umělou kytičku, která nejenže vypadá hezky, ale díky mýdlu už i pěkně voní. Já si ale udělám kytičku z TwistArtu ...a dám si konečně to kafe.      

TÉMATA:
DŮM A BYT