Xindl X, zpěvák a skladatel, 39 let
My jsme v té době celá rodina žili těsně nad Václavákem, takže se nás ty věci, co se děly v centru, dost dotýkaly. Já jsem dlouho vykládal rodinnou historku, že nám 17. listopadu přiletěla do oken dýmovnice, až mě později maminka upozornila, že to je blbost, že to není pravda. Sice nám přiletěla do okna dýmovnice, ale to bylo 21. srpna 1968 - a to jsem byl ještě na houbách. Takže k 17. listopadu žádnou zajímavou historku nemám. Samozřejmě jsme jako rodina věděli, že se něco děje a že se to děje docela blízko nás. Ale víc jsme si toho všímali až v následujících dnech, kdy v průběhu dalších demonstrací chodili za babičkou, která učila zpěv na DAMU, její žáci a vykládali jí o tom, co se zrovna děje. Později jsme také s rodinou chodili na demonstrace cinkat klíčema, ale nebyla to jedna z těch prvních demonstrací.
Jaký má pro Xindla X 17. listopad význam?
Nelze to brát tak, že jeden den něco změní. Ale tento den je symbolem událostí, co odstartovaly změnu. A pro mě je to důležitý. Že se prostě lidi i přes útlak můžou svojí svobody domoci zpátky a na to by se nemělo zapomínat. Mně přijde, že v poslední době naše společnost upadá do takového limbu, že si prostě říká podobné věci, jako se říkaly před 17. listopadem. Že lidi nahoře jsou mocní a že je to normální. Že politici jsou gauneři a my s tím stejně nic neuděláme. Jenomže kdyby si to říkali už tehdy, tak se asi nic nestalo a máme tady pořád ještě totalitu. Takže by bylo fajn na to nezapomínat. Že nejenom politici, ale lid má v rukou moc. A neměl by si nechat srát na hlavu.
Martin Mejstřík, vůdčí osobnost listopadových událostí, 56 let
Jeho vzpomínky na totalitu i porevoluční léta si můžete přečíst v autobiografii „Deník – řekněte jim, že sametová“.
Co pro vás znamená 17. 11. 1989?
Svobodu a radost.
Hanka Kynychová, cvičitelka, 50 let
V den Sametové revoluce 17. 11. 1989 jsem byla na internátu v Kroměříži, kde jsem pracovala jako vychovatelka. V následujících dnech jsem se vše dozvídala a můj táta, který vývoj celé situace a revoluce od začátku sledoval, mi vše dopodrobna vysvětloval a vyprávěl.
Foto: Profimedia.cz, Shutterstock.com
Nový komentář
Komentáře
že by s nima "ukecal"
skoro každou...
V Nákle uctili památku Jana Opletala
Padl jsem první pod úderem temna. Epitaf na náhrobku v Nákle připomíná jednu z prvních československých obětí 2. světové války. V roce 1939 se jí stal rodák z místní části Lhota nad Moravou, čtyřiadvacetiletý Jan Opletal. V pátek dopoledne se u jeho hrobu sešli příbuzní i lidé z řad veřejnosti, aby uctili památku muže, který se do historie země zapsal jako symbol vzdoru a vlastenectví.
Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-nakle-uctili-pamatku-jana-opletala-
řekla bych, že by se nemělo zapomínat na skutečné oběti represe.
Ráda na tu dobu vzpomínám, kdy konečně lidé získali odvahu, narovnali záda a řekli dost! Ukončili vládu jedné strany, vyhnali z naší krásné země ruské okupanty a přivedli zemi ke svobodě, svobodným volbám a demokracii. A to všechno bez násilí a bez jediného výstřelu, což v celém světě nemá obdoby a je to vlastně takový zázrak, na který můžeme být všichni právem hrdí. I když tenkrát bylo dost šílenců mezi komunistickým vedením, armádní generalitou a zejména vedením LM, kteří chtěli použít proti lidem zbraně, přeci jen nakonec byli v menšině. Většina si moc dobře uvědomovala, že ty zbraně by byly použity proti jejich vlastním dětem, kteří jsou tam někde v těch ulicích. Dodnes mám tu neopakovatelnou atmosféru listopadových dní v živé paměti a 17. listopad bude navždy v mém srdci tím největším státním svátkem. Od té doby máme své životy ve vlastních rukách a jaký si ho každý udělá takový ho má. Je to jen na každém z nás.
Všem přeji krásný sváteční den. 
Tento vyznamny den 17.11.1989 si budu do smrti pamatovat, byla jsem v praci a muj manager mi prisel rict at si poslechnu radio ze se neco deje v Cesku. S manzelem jsme planovali uz par mesicu letet na Vanoce do Prahy a nikdy nezapomenu jaky to byl pocit letet do svobodne zeme, to jsou snad nejkrasnejsi vzpominky a nejkrasnejsi Vanoce, byl to uzasny pocit, moc rada na to vzpominam!
Ano, Xindl X to docela lakonicky shrnul... Nenechat si srát na hlavu. Doufám, že vzhledem k aktuálnímu dění se už konečně něco změní - a ne, abychom stále měli prezidenta a premiéra, které nikdo nechce, ale oni neodstoupí (nikdy a nikdy a za nic - jak nám pan Babiš zdůraznil :-).
A všem, pro které má dnešní datum stále nějaký význam, přeji krásný den naplněný optimismem a krásnými myšlenkami.