Skvělá a vtipná příhoda na dnešní téma přišla od čtenářky s nickem Japina. Děkujeme a vy si ji přečtěte

Často si po ránu říkám, že to co mám na tváři, ani nemůže být slovanský obličej. Moc to zamaskovat nejde a teď, co jsem na mateřské, používám většinou jen matující make-up a rtěnku, protože rty, to je snad jediné, co se Matce přírodě povedlo.

Bohužel se mi zatím ani skoro po 20 letech nepodařilo zapomenout na jeden Den blbec na střední škole. Bylo to ve čtvrťáku na ekonomce. Jakýsi ďáblík mi to ráno nakukal, abych si vzala sukni místo obvyklých kalhot a vůbec abych si na svém zevnějšku dala záležet a použila k tomu malovátek. I měla jsem pocit, že se mi to i povedlo.

A pak začal sled okolností, které se proti mě spikly. Jak říkávala moje babička : „Na posraného, ať hajzl spadne." Ve zkratce - autobus měl zpoždění, než jsme dojeli do města, začalo lít jako z konve a já neměla deštník a na první hodinu jsme měli profáka, který "miloval" opozdilce a hned si je nechával u tabule k důkladnému proklepnutí.  Než jsem došla do školy, byla jsem mokrá jako šťur (tedy potkan), řasenka, která měla být odolná vůči slzám, zjevně neodolala dešti. V naději, že když se nepůjdu přezout do šatny, to snad ještě stihnu, letěla jsem rovnou do třídy.

No, nestihla jsem to. Když jsem vešla, ani jsem nestihla pozdravit, mokré lodičky předvedly na linoleu aquaplaning (tehdy se nosily ty stupidní kovové podpatky) a já sjela dolů, málem jsem urvala kliku. Profesor Comourek byl tak ohromen (lepší slovo by možná bylo: k smrti vyděšen), že když jsem se znova jako dáma narovnala do stoje spatného, nevydal ani hlásku a já plula k lavici za naprostého ticha. Ve svízelných situacích, si vždycky dělám ze sebe srandu. A tak jsem se svůdně zaculila, udělala takový ten ženský pohyb, kterým si bezděčně upravujete vlasy a dosedla. Od té doby už nikdy nebrečeli spolužáci smíchy v hodině ekonomických teorií.

Z mojí zmoklé hlavy se linul odér trvalé a když mi vlasy během hodiny proschly, mohla jsem dělat reklamu na bé - bé - bézva vlněné přikrývky. Když jsem se o přestávce podívala do zrcátka, přirovnala bych teď svou podobu k ovečce Shaun - na hlavě kudrliny a oči černé jak havíř z nedalekého dolu Staříč. Den jako vymalovaný.

Japina

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Moc jste mě pobavila. Myslím, že se ve vašem příběhu poznaly mnohé čtenářky.

Máte také nějakou "líčící" příhodu, kterou byste nám chtěla vylíčit? Stal se vám někdy nějaký trapas. Chtěla jste se blýsknout a váš make-up vás "zradil"? Kdy jste se poprvé namalovala? Jak jste byla se svým dílem spokojená?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Soutěž: Stíny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama