Ještě donedávna byla usměvavá Aneta celkem spokojená s tím, jak zvládá vychovávat své dvě děti. Žila v domnění, že ve svém dětství dostala řádnou lekci, z které se poučila. A díky které je teď lepší matkou, než byla ta její. Na tu se ostatně dodnes zlobí. I když si vše snad už vyříkaly, nikdy jí tak úplně neodpustila.

Nemohla jí zapomenout, že od maminky nedostávala nikdy tolik lásky a pozornosti jako její starší bratr. A nešlo jen o to. „Brácha byl bůh, mohl by klidně rozbít televizi, ale stejně by se mu odpustilo. Zatímco na mě byly kladeny nesmírné nároky a znala jsem jen přísnost a dril, on dostal, na co si pomyslel,“ vzpomíná žena, která velmi brzy po dosažení své plnoletosti odešla z domu. Vzala si prvního muže, který o to projevil zájem. „Mimochodem, byl to kamarád mého bratra, který k nám chodil na návštěvy,“ uculuje se a rychle dodává, že tehdy měla vlastně víc štěstí než rozumu. Do roka se jim narodil syn. Za čtyři roky pak dcera.

  • Velmi pečlivě jsem po narození druhého dítěte dbala na to, aby to u nás doma nevypadalo jako když jsem byla malá já. Aby druhorozená dcera nepociťovala, že je zkrátka druhá,“ vysvětluje. 

Jenže nedávno ke svému zděšení zjistila, že se naopak chová přesně jako její matka. Rozdíl je jen v tom, že nyní je ten druhý prvorozený sen. Na její chování ji upozornila vlastně až její nejlepší kamarádka, u které před časem trávili pár dní. „Vzpomínaly jsme na dětství, které jsme trávily spolu, protože tehdy bydlela vedle nás. A pak mi bez okolků vmetla do tváře, jak se chovám. A že ví, kde je zakopaný pes. Nejdřív jsem se na ni kvůli tomu zlobila, ale teď mám vztek na sebe, protože ona má fakt pravdu. Dělám přesně to, co mi kdysi tolik vadilo, jen opačně,“ odevzdaně krčí rameny. „Tak moc jsem se snažila nebýt stejná a neupřednostňovat prvorozeného, až jsem to vyhrotila na druhou stranu.
Zdroj fotografií:www.shutterstock.com

Přečtěte si také: 

Reklama