To jsou hezké vzpomínky na dětství, co nám napsala čtenářka eli.emanuela. A ještě další věci si můžete přečíst v tomto příspěvku.
Trošku mi to připomíná vlastní dětství, kdy mi sestra občas něco „ukradla“. :-) Moc děkuju za příspěvek, milá eli.emanuelo.
Když jsem byla ještě puberťačka, nechtěla jsem půjčovat oblečení. Doma jsme se my - holky o oblečení věčně praly a pravidelně si dělaly naschvály. Byla to taková dobrodružná hra - počkat si, až se ta druhá obleče a nebude hrozit, že půjde znovu do skříně, pak se tam proplížit, něco sebrat a rychle zmizet do školy, než si toho „okradená“ všimne. Pravým uměním bylo daný kousek vrátit dřív, než to sestřička zjistí. Byly jsme takové záškodnice a šlo nám to. Tušily jsme, že náš šatník čelí pravidelným náletům, ale důkaz chyběl. Až jednou... To bylo nečekaně nějaké školní focení a corpus delicti byl nechtěně na světě. :) Když jsme pak začaly žít odděleně, najednou nám přišlo, že máme strašně málo oblečení, že nám chybí spousta věcí pro nejrůznější příležitosti. Společné (byť nedobrovolně společné) šatníky měly své kouzlo. :)
Co bych asi nikdy nepůjčila, jsou věci osobní hygieny - kartáček na zuby, kuličkový deodorant a tak. Ale ostatní věci půjčím ráda, když je druhý potřebuje. Jen s autem je problém - je manželovo (já neřídím), ale o dovolení se mí přátelé ptají mně. Já slíbím, jdu to domluvit s mužem, ten není nadšen, ale co už, jednou za čas... Jenže i přes prosby pak najde auto předělané - rádio přeladěné, sedadla jinak nastavená, zpětná zrcátka jinak natočená... Zařekne se, že už auto nikdy nepůjčí, ale příště o půjčení prosí někdo jiný, slibuje, že vše vrátí do původního stavu, a vše se opakuje. Takže možná za čas bych tu mohla psát, že u nás doma se nepůjčuje auto.
Auto je sice hodně drahá záležitost, ale znám lidi, kteří půjčí i vlastní byt. Toto po nás ještě nikdo nechtěl, ale nevím, jak bych v takové situaci zareagovala, přeci jen byt je něco osobního, soukromého. Ten bych asi jen tak nepůjčila... I když toho, že by mi ho pak nevrátili jako třeba knížku, bych se neobávala. :)
S přáním pěkného dne
eli.emanuela
Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.
Téma dnešního dne je: Co byste nikdy nikomu nepůjčila?
- Máte něco, co byste opravdu nikomu nepůjčila?
- Proč?
- Jakou máte zkušenost s půjčováním?
- Vrací se vám věci, nebo spíš naopak?
- Co nejcennějšího jste kdy někomu půjčila?
Pište, budu se těšit na vaše příspěvky. Jedna z vás získá dárek: knížku Putování s knihou (autoři P. Kovařík, B. Frajerová). Příspěvky posílejte dnes do 14.30 hodin. Těším se, adresu už znáte: redakce@zena-in.cz, heslo PŮJČOVÁNÍ. Moc děkuju za vaše příspěvky!
Nový komentář
Komentáře
jo jo jako bych to živě viděla
jj, dobře znám, taky mám mladší sestru, ale vyrostly jsme z toho...
to znám
Segry-tak to znám


Já se tahám o oblečení s dcerou.
rusalka2008 — #2 Tak to se nedivím
taky jsem to zažila, byly jsme 3 sestry a jeden bratr, dohady o oblečení byly na denním pořádku...
Já jako nejstarší sestra jsem půjčila byt i segře i bráchovi jako MVB jak se tenkrát říkalo (mám volný byt)...Ale nevzešly z toho ani vztahy ani potomci,hihi...
Byt bych teda cizím nikdy nepůjčila (ani tchyni), to už jsem vyškolená... a svým dětem už taky ne, stačil mi Silvestr, kdy dcerka zůstala doma se svými třemi spolužačkami a pak se k nim vetřeli taky tři spolužáci - no Cola byla až na stropě
Já byla jedináček, takže o sourozenecké hašteření jsem byla ochuzena