„Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká,“ zpívá se v jedné více než známé písni. Většina z nás si samozřejmě nemyslí, že by šaty určovaly hodnotu člověka jako takového, ale na tom, že nám o člověku hodně řeknou, se povětšinou shodneme. Šaty jsou totiž důležitou součástí toho, čemu psychologové říkají haló-efekt.
Haló-efekt je vlastně jakýsi první dojem. Závisí ovšem nejen na tom, jak člověk, kterého vidíme, vypadá, mluví, pohybuje se a podobně, ale také na našich předchozích zkušenostech s podobným typy lidí, na předsudcích, stereotypech a představách. Mohlo by se tedy zdát, že nám toho první dojem o člověku příliš neřekne, když v něm hraje roli tolik faktorů. A skutečně, jsou jedinci, nebo i situace, u nichž nás první dojem zklame. Na druhou stranu, čím více máme zkušeností a čím lepší je náš pozorovací talent, čím méně podléháme předsudkům a pružněji reagujeme na okolnosti, tím přesnější může náš první dojem být.
Na schopnosti odhadnout člověka na první pohled si zakládají nejenom hrdinové špionážních filmů a detektivek, ale třeba také obchodníci, psychologové a další lidé, pro které je rychlé zhodnocení jedince důležité. Některá specifika v oblékání člověka a v jeho vzhledu například mohou upozornit zkušeného odborníka na psychickou poruchu. Tak třeba lidé v takzvané manické fázi bipolární afektivní poruchy mívají tendenci oblékat se extravagantně, do jasných barev, ženy jsou silně nalíčené, nepřiměřeně situaci, mimiku mívají manici přehnanou a často výrazně gestikulují. Lidé depresivní často o svůj vzhled příliš nedbají a bývají neupravení, s nevyčištěnými nehty, v neladících kusech oblečení, někdy i zcela nevhodných vzhledem k počasí. Mimiku mají nevýraznou, svaly v obličeji ochablé a málo gestikulují.
Z výše uvedeného samozřejmě nemůžeme vyvozovat, že každý člověk, odpovídající danému popisu, je duševně nemocný - to bychom například mnohé herečky a zpěvačky mohly označit za maničky a leckterého politika zase za depresivního, jedná se ovšem o důležité složky celkového hodnocení, ke kterému, samozřejmě, patří i kontext. Jinak řečeno, nahý muž na nudapláži je zřejmě normální, zatímco tentýž nedostatek oděvu ve městě signalizuje buď recesistu, nebo bojovníka za práva kdoví čeho, případně prchajícího milence nebo jedince ne zcela duševně příčetného.
Dáte na první dojem? A bývá obvykle správný?
Kdy jste se hodně spletla? A kdy naopak trefila?
Jak se snažíte zapůsobit Vy?
Co byste na sebe nikdy neoblékla?
Co nejšílenějšího jste na sobě měla?
A co nejkrásnějšího?
V čem se „cítíte“ a v čem se „necítíte“?
Napište nám o svých zážitcích s prvním dojmem i o svých módních kreacích na redakce@zena-in.cz! Můžete poslat i fotky!
Nový komentář
Komentáře
blondýnka: Aspoň není blondýna.
jako správný Čech musím umět česky, proto se všem omlouvám za špantně pravopisně napsaná cizí slova. Snad to na nikom nezanechá hlubší následky
A ryfle s tvrdým y byl taky vtip?
blondýnka: tak teď teda nevím, kdo je úplně blbej
blondýnka: kopu příkopi
blondýnka: Tak to bych spíš řekla, že tady někdo nepochopil ftip. Nebo ti přijde spojení "stydlivá exhibicionistka" normální?
Pentlička: Já zas dám na první dojem vždycky a ještě nikdy jsem se nespletla
to je ovšem o tom, jaký máš odhad na lidi, když o sobě víš, že ne příliš dobrý, je lepší si počkat. Ovšem první dojem je obecně pro většinu lidí ten nejdůležitější, četla jsem např. že při konkurzu rozhodují první 3 minuty, když v těch neuděláš patřičný dojem, tak se můžeš jít spláchnout
a s tím samozřejmě souvisí ta úprava zevnějšku
Meander:
sanvean: Aby ještě nebyli kolegové...
ještěrka.ehp: Jsi prostě moc mladá. Jen počkej, až budeš mít DĚTI!
ještěrka.ehp: šla jsem na pohovor na jedno docela slušné místo v bance. Bylo nás tam povícero. Měla jsem na sobě džíny a triko - a vyhrála jsem. Sázím na osobnost a charizma.
Meander: taky mám doma ajťáka s kravatou
prosty sekacek travy: mluvíme jeden o voze a druhý o koze. u nás ve firmě chodím oblékaná tak, aby to nikoho nepobuřovalo (tzn. neorvaná, čistá) a nikdy nikdo neměl problém. Dokonce ani když mě povyšovali a přidávali mi na platě.
Tvou narážku na ovládání a reakce programu chápu tak, že tím míníš vystupování a celkové chování ke klientům. Co má tohle společného s tím, co mám na sobě, nevím.
Pokud přijdu na pohovor v oblečení v dané firmě nestandardním, mohu vypadat kreativně, nepřehlédnutelně, zajímavě. Nebo jak říkáš ty, chci být šedá myš a protože vím, kam chci nastoupit, pokusím se jakkoli nezaujmout na první pohled, co kdyby si mě někdo všiml
A pokud opravdu soudíš hodnoty člověka podle toho, jestli na 100% splňuje firemní kulturu, patříš přesně mezi ty lidi, kteří mě velmi velmi moc rozčilují, dalo by se říci
ještěrka.ehp: 50. prijdes-li na pohovor v obleceni v dane firme nestandardnim, pak je na prvni pohled videt, ze ani nevis, kam chces nastoupit
ještěrka.ehp: je videt, ze jsi velmi mlada a i jako technik nezkusena. pripominam mi tvrzeni, ze neni dulezite jak program vypada, ale co je vevnitr. ono to sice zni logicky, ale to, jak program vypada, jak se ovlada, jak reaguje bohuzel koresponduje s jeho vnitrni stavbou. asi je ve vasi firme in hrat si na "genialni techniky". myslim, ze pokud clovek nedokaze dodrzovat takovy zaklad, jakym je predepsana firemni kultura, pak jeho hodnoty opravdu nejsou velke.
ještěrka.ehp(50): Přesně tak to je. Ale jsou profese, kde je první dojem důležitý. Představ si pekařství s krásně vypečenými rohlíky a u pultu upocenou tlustou osobu se třemi prsteny na každém prstu. Koupíš si tam něco? Jsem povrchní - vycouvám a jsem raději o hladu.
Na první dojem nedám nidky. Každého musím více poznat, abych si o něm utvořila názor.
Pletu se téměř vždy, neboť většina lidí je mi nevím proč, na první pohled velmi nesympatická. Takže počkám, až co se z toho vyvrbí časem a nedělám předčasné závěry. Většinou jsem příjemně překvapená.
Nesnažím se zapůsobit ničím.
Neoblékla bych si nikdy bokovky. V mém věku a s mými špeky na břiše!
Nikdy jsem si nepotrpěla na módní výstřelky, takže nic šíleného jsem na sobě nikdy neměla.
Dobře se cítím, když jsem oblečená přiměřeně okolnostem. Špatně bych se cítila na plese v teplákách a v lese v podpatcích a sukni.
Je to sice "detail", ale pokud mě při pohovoru někdo prověří, zda jsem či nejsem schopná, a poté mi sdělí, že pro danou práci bych byla OK, jen je nutné, abych kvůli styku s klienty měla takový a takový šatník, není problém. Pokud někam přijdu a bez jakýchkoli profesních otázek mě ihned někam zaškatulkují jen podle toho, co mám na sobě, už je to podle mě špatně a prostě si myslím, že by to tak být nemělo. POkud chce šéf kvalitního pracovníka, mělo by ho v první řadě zajímat, co má v hlavě, ne na ní. Elegantních krasavic, co mají v hlavě seno, je na každém rohu plno