Dělá váš partner rozdíly mezi jeho a vašimi dětmi?

medunka2001: (Ano Nikusa a Kateřina jsou jedna osoba.)Přesně, jak píšeš, nejhorší to začalo být v synově pubertě, to nevěděl,jak mu ublížit slovem a chováním. Nedej bože, když si vzal v lednici(nevěděl)něco, co koupil manžel.Syn už ani nechodí do obýváku, aby s ním nemusel být.Ptáš se na otce mého syna - vycházeli spolu dobře,bydlel sice daleko,ale syn za ním jezdil.Bohužel mu ale táta před necelým rokem umřel.

Nyotaimori: ty ťunťo náctiletá. A co ty, až budeš mít a manžel zdrhne ?? To si potom budeš říkat, že už na další vztah nemáš nárok? Nebo budeš čekat až vyroste ??

medunka2001: no tady jde o to, že dítě by mělo odejít z domova, když ono samo chce a když je k tomu zralé a v tomhle mají kluci zpravidla několik let zpoždění před holkama.Já např. neznám ze svého okolí žádného 19letého kluka, který by bydlel sám...aby sis tím, že mu navrhneš, aby se odstěhoval nepokazila vztah k němu pro budoucí léta.Možná, že s tím soulasí a že to vlastně chce, ale až dojde na lámání chleba, tak bude mít pocit, že jsi dala přednost nové rodině před ním.

a...: já nepíšu, že by to chování bylo až tak kritický. A nejde o to, že bych chtěla syna někam vykopnout. Spíš mají oba jiné názory, ať se to týká vzdělání, práce, volného času. A s tím, že syn jednou odejde nic nenadělám a je jedno jestli to bude ve dvaceti nebo třeba o pět let později, prožít si to budu muset tak jako tak. O podnájmu sice nic nepíšu, ale nevidím na tom nic špatného. Taky jsem žila několik let v pronajatých bytech, než jsme našli ke koupi přijatelný domeček a usadili se. Není to o tom, že bych někoho upředňostňovala, jenom chci aby byli spokojeni všichni.

medunka2001: to fakt nechápu, jak můžeš upřednostňovat nějakýho chlapa před vlastním dítětem, doufám, že mu alespoň koupí nějakej byt a že ho nevykopnete do podnájmu.
Taky žiju s někým jiným, než otcem své dcery a musím říct, že někoho, kdo se k mýmu dítěti chová hnusně, bych si domů nikdy nevzala.Stejně tak i já se snažím chovat přátelsky k jeho synům,určitě bych je nikdy za nic nekritizovala,to nechávám na jejich rodičích. Jinak k tomu, co tady bylo řečeno, že děti někdy nechtějí vídat svého otce a že je to proto, že je proti němu štve jejich matka-nemusí to tak být, já musím svou dceru přemlouvat aby se svým otcem někam šla, spíš bych hledala chybu v těch tatíčcích, protože jaký vztah s dítětem si vytvoříš, takový ho máš,není dobré svádět problémy na někoho třetího.

Ještě jsem chtěla napsat jednu věc. Kateřina nepíše, jaké má syn vztahy se svým biologickým otcem. To je taky důležité. Podle mě se většina nevlastních otců aspoň zpočátku snaží dítě přijmout, pak se jim třeba zdá, že se jim to nedaří tak jak by si představovali a nejjednodušší je svést vinu na biologického otce ať už jde o to, že po něm dítě nějakou vlastnost zdědilo nebo ho vlastní otec proti nevlastnímu nějakým způsobem navádí.
Ale třeba jde ve skutečnosti o to, že v různých rodinách se uznávají jiné hodnoty a taky třeba současný partner z nějakého důvodu žárlí na toho předchozího - tohle si sama nedokážu nijak vysvětlit, ale prostě mi to tak někde připadá.

Já mám podobný problém, ale protože je to v mezích normy, tak už jsem prostě rezignovala. Mému synovi z prvního manželství bylo 18 let a ještě mu chybí jeden rok střední školy. Se svým manželem jsme spolu 13 let, takže syna se mnou vlastně vychovává odmala. Ze začátku to docela šlo, problém nastal až v synově pubertě. Nevím jak to přesně napsat, ale kluk je s chováním v pohodě. Jako puberťák se chová můj muž, bojuje o teritorium a klukovi dává najevo, kdo je doma pánem. Já to nechci řešit nějak zbrkle, tak jsem se se synem dohodla, že zůstane doma bydlet až do maturity, na tom trvám, a pak se může osamostatnit a zařídit si vlastní život. Je mi to trochu líto, ale na druhé straně si říkám, že se jejich vztah třeba zlepší.

Prolítla jsem článek a příspěvky, ale jen prolítla, takže mám dotaz. Nikusa a Kateřina jsou jedna a táž osoba nebo jde o dva různé příběhy? Díky předem za vyjasnění.

Nikusa: Neubližuj už sobě ani ostatním víc než je třeba.
Tvůj současný manžel je asi dost bezcitný a ani nechci psát jak na mě ještě působí.
Původně jsem po přečtení nadpisu chtěla napsat vtípek, který se líbí mojí babičce: Moje a tvoje děti bijí naše děti. Ale po přečtení textu je to nevhodné, protože tohle je vážné ...
Ať se v životě daří.

Nikusa: co tě drží s člověkem, který smrt tvého syna přirovnává k utracení kočky ?
promiň, ale to nechápu

Nikusa: To se to dobře radí, ale kdo tohle nezažil a nepocítil na vlastní kůži, sám neví jak by se zachoval.

kiky: Teda ,tohle je něco zase jinýho a taky děsnýho.U nás je to psychický a u vás to bylo doslova fyzický.Já se taky rozhoupu k rozvodu,jen už to bude pozdě a taky se s ním budu až do konce života muset vídat kvůli malé.Jo a syn má už 19let, ale je jak malé dítě - citlivka.

kiky:

souhlasí s sara.l, moje mamka se rozvedla a hned na to se vdala za mého (tedˇ už bývalého) nevl. otce a přišla do jiného stavu. Byli jsme 3 nevlastní,jeho Honzík směl všechno,škubat kytky,zlobit,vztekat se a mi to za něj odnášeli,mlátil nás a mamka nezasáhla-byla slepě zamilovaná.Sestra přišla do jiného stavu a on ji vyhodil s tím,že nechce doma kurvu,pak se vybíjel na bratrovi,dokonce mu zlomil klíční kost a zakázal mamce jít s ním k doktoru.Když mě hnul páteří a zlomil nos a málem jsem přišla o oko řekla jsem mamce že mě uvidí až se s ním rozvede. Rozvedla se během 1 roku,já jí to odpustila,ale sestra ne,dokonce jí nechce ukázat vnučku. Takže se rozvedˇ než ti odejde syn. Věř mi je to pro něj dost těžké. Můj email beranova21@seznam.cz

Nikusa: šmarjá holka vezmi nohy na ramena a utíkej..nevím jak žijete..jestli ty u něho nebo naopak,ale tohle říkat opravdu neměl...Co máš z takového života nic..jenom se trápíš...odejdi bude Ti líp...já jsem si vždycky říkala,že to neutáhnu sama,ale když jsem si sečetla co mu dávám ještě já...tak jsem zaplakala nad svojí hloupostí,místo aby živil on nás..tak to bylo naopak.Neváhaj už ani minutu,život je opravdu hodně krátký a děti rostou rychle a na těch by ti mělo především záležet.Držím ti palečky ať se rozhodneš správně

Já jsem měla zbystřit už při této příhodě,že to není normálně uvažující člověk. Když nedávno hledal v mém šuplíku rodný list naší dcery,našel tam rodný i úmrtní list mého(druhého)syna.Otočil se a řekl,proč si to schovávám.Já mu na to odpověděla jen, protože to byl můj syn,jestli ti to něco říká.A on to zakončil větou:,,já si taky nenechávám potvrzení o utracení naší kočky." Nebyla jsem schopna slova a od té doby(asi rok) jsem s ním nespala. Prostě to nejde.

Nikusa: jenomže těžko za tebou příjde...kluk taky nikdy neřekl,že se bojí,ale to poznáš z chování...nenechávej to zajít daleko...rozum má mít dospělý a ne dítě...to většinou jenom tiš trpí nebo naopak začne být agresivní.Odejdi dokud je čas,protože jediné co Ti zůstane je láska a pohoda Tvých dětí...

sara.l: Musím říct,že od počátku se určité náznaky jeho egoistického chování projevovaly.Ale jak říkám,hodně věcí jsem omlouvala s tím,že si musí zvyknout a že to má těžší spíše on,protože se přistěhoval k nám(tudíž do cizího prostředí)a hlavně,že trpí,že není se svýma dětma.Tak to šlo roky a on si na to zvykal(i jeho děcka),že je vše podle něj a jen na něj se berou ohledy.Ale vše to horší začalo,když se narodila malá.(i to synovo příjmení).Jakoby věděl - tak a ted už můžu opravdu vše.A už jsem napsala,že dnes velice lituji a je mi smutno ze synova zkaženého dospívání.Když on to v sobě všechno vždy dusil,možná kdyby přišel a řekl,že se tak moc trápí a at jsme zase sami,tak by to bylo jinak.

Nikusa: těžké to je,to máš pravdu..sama jsem to zažila,taky spolu máme ..ale byly to samotné děti,které mě pomohly se rozejít a jsem jim vděčná...víš jak se tvůj syn musí cítit,věř mi,že ten můj mě vypráví své pocity ještě teď a to má 18 a já se hrozně stydím za to,že jsem si ty růžové brýle nesundala dříve..jednou Tě zato bude možná nenávidět...nebo někoho jiného

Holky, to je těžký.Když má člověk růžové brýle, tak spoustu věcí nevidí,nebo si říká, že se to zlepší. Ale ted je tu další,malé dítě(jeho) a tak se zase odpouští.Tak si říkám, že když se člověk znovu(podruhé) rozvede,tak už ani o chlapa s těmahle zkušenostma nemá zájem,protože má strach,jak se bude znovu chovat k tomu malému.