Milá redakce,
 
moc Vás prosím o zveřejnění mého příspěvku. Je to takové poděkování ženám-in :-).
 
Zhruba před třemi týdny jsem zjistila, že jsem po dvou letech konečně těhotná. Bohužel, jsem se mohla radovat jen pár dní.

Začala jsem mít bolesti a trochu jsem špinila. Nechali si mě v nemocnici.

A tam se střídaly dny plné radosti a štěstí se smutkem, který nakonec převládl. Seč jsem se snažila, jak mohla... svůj boj o mimi jsem nakonec po 14 dnech prohrála :-(.

Ale proč to píšu. Po celých těchto dlouhých a smutných 14 dní mě vždy moc potěšily SMSky a telefony od  ž-in.

Psaly mi každý den, zajímaly se, držely mi palce. Ony si ani neuvědomují, co to pro mě znamenalo... že je v těchto chvílích někdo se mnou (nepočítám rodinu).

V podstatě "cizí" lidé mi dokázali vyloudit usměv na tváři a potěšit v těžkých chvílích... V ponuré nemocnici to znamená hrozně moc :-).

Neváhaly mi volat až z Ameriky, což mě velmi dojalo!
 
Nemám na to slov!

VŠEM JIM MOC DĚKUJI ZA PODPORU A POVZBUZENÍ.

Nebudu je jmenovat.. ony ví, o koho jde:-))
 
Holky, DĚKUJU... JSTE FAKT BEZVADNÝ:-))
 
čtenářka kat
 
P.S. Pokud tam mám hrubky a sloh není nic moc... tak se všem omlouvám, dnes jsem se vrátila z nemocnice... nálada je pod psa, ale věřím, že bude líp... se žínkami určitě. A nakonec i to mimi přijde... já vím, že brzy....:-))))))))
Milá kat,
buďte silná a určitě se to nakonec podaří! Velice ráda zveřejňuji Vaše poděkování těm, které Vás podržely! Snad i stránky Žena-in Vám v těchto dnech pomohou zlepšit náladu :-).
Reklama