Jsou lidé, které - byť nepatří do úzkého kruhu naší rodiny či přátel - máme rádi a jejich existenci považujeme tak nějak za samozřejmou. Mezi ně patří i herci, herečky, zpěváci… Promlouvají k nám z obrazovky a nutí nás se zamýšlet, smát - a někdy obojí dohromady.

 

A to byl právě případ Miloslava Šimka. Měla – a mám – ho ráda. Od dětství mne jeho humor provázel školními lavicemi, pod kterými jsme četli povídky, které napsal spolu s Jiřím Grossmannem. Stokrát ohmatané, pomačkané archy papíru kolovaly mezi žactvem a byly opatrovány jako vzácné relikvie. O přestávkách jsme sedávali v kroužku, jeden z nás nahlas předčítal a všichni jsme se váleli smíchy po lavicích.

 

Jako malá a posléze už větší holka jsem se vždy těšila na scénky a skeče, ve kterých vystupoval s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným a později s Jiřím Krampolem. Nenechala jsem si ujít jediný televizní záznam z divadla Semafor, ve kterém Miloslav Šimek účinkoval.

Snad všichni si pamatujeme jeho hraní si se slovíčky:

 

Onehdy jsem po ránu
točil klikou lanovky
poté co jsem posnídal
trochu teplé žemle
A zdálky mě zdravila
svými větvi jasan
Vždycky takhle po ránu
s přírodou si řvu, jupí, jupí, jupí jou, jupí, jupí, jou…..

 

V poslední době jsme ho mohli vidět v pořadu Politické harašení, ve kterém spolu se Zuzanou Bubílkovou dokázal trefně nastavit zrcadlo našim politikům. Musíte uznat, že jeho ztvárnění Miloše Zemana patřilo k těm skutečně vydařeným a M. Šimek s ním mohl konkurovat i profesionálním imitátorům.

 

Zkrátka jméno Miloslav Šimek pro mě vždycky bylo zárukou kvality a inteligentního humoru.

Vždycky jsem se těšila na každý pořad, ve kterém měl vystupovat, a měla jsem pocit, že to tak bude napořád. Že ještě hodně dlouho budu pana Šimka „potkávat“ na obrazovce.

 

V pondělí, 16. 2. 2004 pan Šimek prohrál svůj boj s leukémií. Zpráva o jeho smrti přišla nečekaně a hluboce mě zasáhla. Je mi to líto. Moc.

 

Nechci plýtvat patetickými slovy, protože ta by stejně nestačila. A tak bych chtěla na závěr mého malého, soukromého vzpomínání říct jen: „Děkuji Vám, pane Šimku.“

 

 

Reklama