Dobrý den,
když jsem si přečetla začátek vzpomínání Meryl na její babičku, vzpomínky na tu mojí se mi začaly vynořovat.
Když jsme byly se sestrou ještě děti, jezdily jsme na prázdniny k babičce s dědou. Vždy jsme se těšily na vysvědčení, protože po něm jsme už putovaly k prarodičům. Sešlo se nás tam dohromady pět, ještě dvě sestřenice a bratranec zhruba ve stejném věku.
Babička s dědou neměli velký dům, byly tam jen dvě místnosti a kuchyň. Ale vždy jsme se tam všichni vešli. Spávali jsme na gaučích, ale to byl ten pravý zážitek. Mačkali jsme se na nich, v noci šuškali tajemství, vymýšleli nová dobrodružství a vzpomínali na ty denní.
Ráno nás vždy budila vůně čerstvých rohlíků s máslem a teplým kakaem. Každý jsme měli svůj hrnek, z jiného jsme ani pít nechtěli. Babička nás vždy budila úsměvem a s písničkou na rtech. Děda s babičkou byli ranní ptáčata a nikdy se nestalo, že by vstávali později než my.
Po snídani jsme vyrazili na zahrádku, kde pro nás byla připravena drobnější práce, na jakou jsme stačili, ale babička nám vždy z práce udělala zábavu, takže nás to bavilo, hráli jsme tam oživlé pohádky a dny nám utíkali. Největší zážitky pro nás byly, když jsme chodili na procházky po okolí a babička nám vyprávěla příběhy, které se k jednotlivým místům vázaly. Nikdy nás to nenudilo a prázdniny nám vždy utekly neuvěřitelně rychle.
Teď jsme už dospělé, takže na pravidelné prázdniny nejezdíme, ale vždy, když přijde čas vysvědčení, vzpomenu si na nezapomenutelné prázdniny a prázdninová dobrodružství. I když už dnes je živa jen babička, nikdy ji člověk neslyší, že by si stěžovala na život, na stáří. Je velmi aktivní a ráda vstřebává nové a nové informace. Snad jediný čas, kdy není spokojená, když sedí v neděli v poledne před obrazovkou a slyší, jaké "nesmysly" tam vykládají politici v diskusních pořadech. Ale i to patří k babiččinýmu naturelu. Proto jí chci touto cestou poděkovat (i když si to asi nepřečte, na vynález Internet si ještě nezvykla, přesto jí chci poděkovat alespoň takhle v duchu vzpomínkou.
Vaše čtenářka stebovalucie, která se alespoň na čas vrátila do dětství.
------------------------------------
Krásné vyprávění... myslím, že naše babičky si to zaslouží. Abychom jim poděkovali a dali najevo, jak moc pro nás znamenají či znamenaly.... Pište i Vy své vzpomínky, moc se těším na všechny Vaše příběhy.
Nový komentář
Komentáře
Nikdy jsem babičku nazažila, ale takovouhle jak by babičkou pro mě byla teta.
O to víc jsem ráda, že moje děti zatím ají obě babičky i oba dědečky.
to jsou prima vzpomínky
Moc krásný a dojemný.
.