Ve vašich řadách vítám dalšího milého muže. K dnešnímu tématu Dekameron napsal: Milé dámy, drazí páni. Noc je dlouhá, a tak jsem se rozhodl přihodit jeden svůj příběh k zítřejšímu tématu.

Nejprve takové malé zamyšlení. Kdo a nebo co je to „Celebrita“. Teprve na základě elementárních znalostí můžeme stavět, že?

Bohužel Wikipedie k tomuto termínu mlčí a tak jsem si vzal na pomoc Necyklopedii : Celebrita je pojem používaný (obvykle v ženském rodě, řidčeji také v mužském rodě: Celebrit nebo zastarale Celejbrit) k označení příslušníků zvláštní menšinové národnosti (spíše možná kasty) žijící na území České republiky.( http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Celebrita )

Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o jedince, který je z masa a kostí, v reálu trpí bolestí i radostí, tak jako my ostatní. Jedince který má projevy živé přírody, tedy pohybuje se, přijímá potravu, vylučuje a množí se.

A my takovou jednu celebritu v rodině máme. Strýčka Venouška. Kluka z vesničky, kterému stále ze sandálů čouhá sláma a kdykoli přijede mezi rodáky, rozhazuje rukama co „u nich v Praze“ je možné a co se tam prostě nikdy nestane.

A jak se z něj stala celebrita? Snadno. V počátku to byly návštěvy u nás v rodině přes prázdniny, kdy jsme absolvovali s Venouškem jízdu metrem tak dlouho sem a tam z konečné na konečnou, dokud se mu nezačalo dělat špatně.

Podotýkám, že to bylo v době, kdy se procházelo turnikety do kterých se házely mince a i přes to bylo stále riziko, že soudruzi udělali někde chybu a že vás to občas čaplo. Neomezený vstup do metra navíc stál 1 Kčs. To byl prvopočáteční výcvik Venouška coby celebrity. Následovaly jezdící schody. Nejprve v Kotvě, tam se tetě líbilo a Venoušek nezlobil.

Jen jednou, když na něj zavolala si neuvědomil, že je na schodech směrem nahoru a že ať jeho nožičky běží sebevíc, schody jedou rychleji a odnáší ho od milované maminky. Ale vše dobře dopadlo. Jak Venoušek rostl, přesunuli jsme se na nejdelší tehdejší schody do  metra – na Náměstí Míru.

Venoušek zmužněl. Vyučil se elektrikářem. Jednoho krásného dne s úsměvem řekl, že jde za prací do Prahy. A bylo to. Máme v rodině celebritu. Tedy podle tety, Venouškovy mámy, druhé tety, mámy bratrance Majkla a babičky, maminky tet a mojí mamky (pořád píši jen o 3 lidech).

 Venoušek se stal rodinným bohem.

Kdybych měl napsat přesné datum kdy se tak stalo, dalo by se to dohledat. Začal totiž pracovat jako bednář a osvětlovač v muzikále Drákula. Neustále jsem slýchal na rodinném sezení, jak se na něj byly tety podívat na zkoušce a jak se jim podlamovala kolena, když kolem prošel pan Korn a slušně je pozdravil... jindy zase jak je ta Lucinka Bílá malinkatá.... no prostě hrdé tetičky a babička, která nikdy v životě na muzikále nebyla a v Praze stojíc pod koněm na Václaváku řekne, že ač žila tolik let v Praze, že i kdyby ji zabili, nedozvěděli by se od ní, kde vůbec je.

(Mám podezření, že tuto a jiné průpovídky měla už předem připravené) Jednou jsem ji dokonce táhl z Vinohrad až na Malostranskou, protože mi šeptem řekla, že potřebuje na malou stranu.

Ale co, jako dvanáctiletý jsem tomu tak nerozuměl. Vydržela to a vše dobře dopadlo. Ale vraťme se k Venouškovi.

Venoušek začal pracovat na Rusalce a dalších a dalších muzikálech a stával se z něj pražský Bohém... kdyby tak tety s babičkou věděly, že mi na  Smíchově pod kola skočil mistr Stivín, jen tak tak, že jsem to  ubrzdil, že v metru mi šlápl na nohu Ladislav Pešek, že jsem chodil do školky s dcerou Vladimíra Menšíka, že na dovolené v Krkonoších jsem si hrál s Tomášem Holým, nebo že jsem byl v Mimoni na houbách s Jardou Kuberou a Vlasta Aubrecht mi šéfoval na úřadě...

Prostě mamka a já jsme o tom všem věděli své a jen tiše jsme se v koutku usmívali. Tedy zase jsem sebestředně odbočil, omlouvám se.

A co tedy Venoušek?

Byl teď s muzikálem v Číně. Všude jsou na netu jeho fotky. Podle mne pořád tahá bedny a nechají ho občas zablikat světlama. Babička i jeho mamka už umřely.

Pakliže se mu dosud nepodařilo okouzlit žádnou jinou ženu (muže), je tu už jen jedna jediná osoba, pro kterou je celebritou. A jednoho dne už Venoušek celebritou nebude.

Jak vidíte, vzestup a pád celebrit jejichž tváře se objevují na titulních stránkách časopisů je stejný, jako vzestup a pád celebrit, které si vytváříme i mezi sebou v rodinách.

O tom, jaké je to být „veřejnou“ celebritou a nebo jaké je to s ní žít, to tu jistě napíše někdo jiný... Tak s chutí „klik“ jinam.... možná to bude zajímavější čtení.

Dekameron

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To bylo ale hezké povídání k ranní kávě. Děkuji Ti za milý příspěvek, pozdravuj Venouška, a kdyby byly volňásky na „Ježíše“ … nějak bychom to „vybártrovali“... Míša

Dnešní téma dne je jasné:

Myslíte, že byste dokázaly pojmout zapartnera člověka, kterého už vlastně znáte, třeba z rolí, které vytvořil?
Byl by pro vás problém poznávat ho i přes to, že podvědomě mu přikládáte povahu rolí?
Umíte si představit, jestli byste to zvládly?
A koho byste raději volily, herce záporňáka, nebo kladného hrdinu?
Máte snad doma takového partnera?
Nebo jste měli?
Jste takovým člověkem?
Znáte někoho známého jako obyčejného člověka v reálu?
Je problém oddělit  skutečnost od iluze filmových postav?

Přeji vám krásný den a věřím, že  téma vás zaujme. Je to vpravdě téma úzké, ale věřím ve vás. Své názory pište prosím na redakce@zena-in.cz

Dnes vás dále čeká tématická soutěž, vaše vlastní příspěvky a samozřejmě vyhlášení soutěže minulé a také BOREC A CHCÍPÁK DNE.

Reklama