Budu vzpomínat na svého dědu, se kterým jsem měla nějaké zvláštní pouto... když jsem ho viděla naposledy, byl na lůžku v nemocnici, odjížděla jsem do školy, přišla jsem se rozloučit, bylo to jako z filmu, dala jsem mu pusu, ahoj... u dveří jsem se otočila, a jak se na mě díval, jsem pochopila, že to vzdává. Ve středu jsem dostala telegram, že zemřel...
Když stojím u jeho hrobu, letí mi hlavou jeho rady... vyrůstal jako sirotek, pořád mi říkal:
„Ta maminka, ta je úžasná, važ si, že máš maminku.“
V podstatě mě vychoval, jeho lásku cítím pořád a v každé životní situaci si připománám jeho rady.
Vrac10
A my soutěžíme dál. Až do 16. hodiny čekáme na vaše odpovědi k dušičkové soutěži
Na koho dnes vzpomínám?
Jak si představuji posmrtný život?
Existuje Bůh?
Žijí duše mezi námi?
Celá redakce je v očekávání vašich příspěvků jak obrázkových, tak písemných na adrese:
Nový komentář