O týraných dětech a ještě častěji o týraných partnerech všichni víme. Ale role se někdy mohou prohodit, zvlášť když sil už není nazbyt… Počet případů týraných prarodičů se dá jen odhadovat. Známe totiž jen pouhou špičku ledovce.
Občas proběhne zpráva o tom, jak jsou staří lidé šikanovaní a někdy přímo týraní svými vnoučaty. Kolik je takových případů, se dá odhadnout jen stěží, neboť senioři se většinou stydí o svém trápení promluvit, na někoho se obrátit o pomoc, anebo jim v tom dokonce mladí brání a snaží se je doma izolovat.
Typický je následující scénář: Mladistvý má vážné spory s rodiči, nemůže najít vhodnou práci, chytí se nějaké party a zvykne si na náročný životní styl a nezřídka i na alkohol. Chlapci a dívky pak často odcházejí z domu bydlet k prarodičům. „Vetřelci“ požadují po staroušcích veškerý servis včetně jídla a placení nájmu a vytahují z nich i zbytek peněz na svou zábavu.
Prarodiče zpočátku „slouží“ vnoučatům ochotně, ale jak se nároky mladých zvyšují, může vše skončit i případy domácího násilí a pobytem v nemocnici. Okolí většinou o těchto smutných osudech nic neví. Mladiství totiž dokáží zákeřně zneužívat například snížené pohyblivosti seniorů či psychických problémů souvisejících s věkem k jejich citovému vydírání a zastrašování. 
I když se nějaký takový případ prokáže, prarodiče většinou odmítnou podat žalobu, anebo ji později stáhnou. Zákon je bezmocný a teror pokračuje vesele dál. Dá se s tím vůbec něco dělat? Jen velmi obtížně. Násilníci bývají agresivní i vůči ostatním lidem, neváhají se mstít třeba i na dětech těch, kdo chtějí jejich prarodičům pomoci. Nikomu se navíc nechce „míchat do cizích rodinných záležitostí“.
Nejlepší cestou je si s takovým postiženým člověkem promluvit, vyslechnout ho, zvážit situaci a doporučit mu kontaktovat linku bezpečí, případně tam zavolat sám a nechat vše na odbornících.
Kam volat: Linka bezpečí – Senior telefon: 222 221 771 NONSTOP!
Nový komentář
Komentáře
Moji babičce je 80 a je na tom rozumově velmi dobře, fyzicky je to už horší, ale pořád se o sebe dokáže postarat, zajde si nakoupit, uvaří si... Je to nejhodnější babička na světě, je zlatá.
Solei: tak to mámě řekli, že v 85 letech na domov důchodců nárok nemá - nejen, že je přestárlá, ale že by jí museli doktoři na psych. zklidnit a máma řekla, že jí do blázince nikam dávat nebude. V něčem jí dneska chápu, starý člověk nemůže zato, že s věkem zblbnul. Naštěstí si pořád stěžovala jaký je mrzák, tak nám alespoň z bytu neutíkala.
Solei: My zatím uvažujeme o denním stacionáři, ale něco už taky budeme muset podniknout.
Ťapina: Držím palce ať to zvládáte. Sice nemám přímo osobní dlouhodobou zkušenost, ale podle jedné dosti dobře napsané knihy si dokážu aspoň částečně představit co to musí být.
Ťapina: Kamarád už musel takovouhle babičku nechat umístit do domova důchodců. Nestíhal ji hlídat, babka si byla schopná udělat výlet v mrazu v pyžamu na opačný konec Prahy. Potřebovala pozornost většinu dne a to jí už nebyl schopen zajistit jinak.
Meander: Je, během pár měsíců. Ale prý to takhle bývá.
Ťapina: To je docela fofr...
Solei: Už je v takovém stadiu, že není s to pochopit smysl psaného textu. To nemá smysl se pokoušet o cokoliv.
mindulinka: já Ti nevím. Můj dědeček měl sklerézu žil na krku, takže se mu nedokrvoval mozek. Už v dospělém věku byl nesnesitelný, ale čím byl starší tím byl horší. Vzteklý, sprostý, panovačný, nevděčný.
Teta se o něj a babičku po mrtvičce starala (byl to - na rozdíl od druhého dědečka - ten typ co si ani chleba sám nenamaže, zvládal si ho akorát posolit) a on o ní mluvil jako o "té pani" a celkově to byl člověk dost nesnášenlivý.
Ťapina: Ať jí nechává velkým písmem na lednici vzkazy co jí byl nakoupit. Pokud není babička v příliš pokročilém stádiu zapomínání tak by to mohlo pomoct.
Moje máma má ještě 3 bratry - jediná se o babičku starala - ani víkend nemohla nikam odjet, protože si jí ani na 2 dny synové k sobě nevzali. Ale ještě poslouchala řeči, že je špatná a jen "její klucí" mají svatozář. Potom už musela u nás bydlet, tak jsem se přestěhovala do obýváku na gauč (ještě, že brácha byl ženatej, jinak nevím, kam by jsme šli), ale těch sprostejch slov co jsem slyšela - všem ve svým okolí nadávala - tak není sprostý ani dlaždič. O babičku se starala posledních 15 let a pak 3 roky u nás bydlela. A můj táta musí mít svatozář, protože tohle by jen tak nějaký chlap svý ženě netoleroval. Holt proti věku není léku a někteří stárnou horším způsobem. Jestli je to genetický, tak dokud budu při smyslech, tak někam uteču, něco takovýho bych nerada, aby zažili mý potomci.
Ťapina: jo, já jsem ráda, že mám oboje staříčky pryč. Ale ti dědoušci, co se scházeli u bábiny na čaj a kartičky (hrávali prší) mi dlouho chyběli
pajda: A pak jsou ještě staříčci, o které se vnuk nebo syn stará a pak si za to vyslechne, že je záškodník. To teď máme doma. Egi chodí mamce denně dávat léky, nosí jí nákupy, vozí ji po doktorech, akorátže ona si to stejně nepamatuje a pak mi brečí na rameno, že je na ni zlej a ani za ní nepřijde
To se ale musí brát s rezervou a počítat s tím, že to holt vykládá i všem svým známým, kteří tomu třeba věří.
Rikina: Netřeba si kazit den, já bych to zastřelila ještě za tmy.
MEK: pod úplně KAŽDÝM článkem se snad najde aspoň jeden génius s touhle profláknutou frází.
Za tuhle větu by se mělo střílet za úsvitu. Pro výstrahu. 
jaké si to uděláš,tak takové to máš
pajda: Svatá pravda.
Moje babička byla společenská, hádavá, výstřední, vtipná - a kdyby ji někdo zkusil šikanovat, tak by ho utopila v záchodě.
Bambína: souhlasím. Naše dcera své babičky a dědečky má ráda. Zato dcery mých kamarádek své prarodiče nesnáší. Je to vše výchovou - kámošky nechápou, že děti přesně kopíroují jejich vztah k prarodičům.
Já si myslím, že jak si děti vychováme, tak s náma ve stáří jednají. Nedovolím svým dětem nebo i vnoučatum aby byla na mě drzá, nebo cokoli jiného. Chce to jen trochu slušnosti a úcty ke stáří.
gerda: Přesné
, jako vždy