Dnešní téma mě vrátí hluboko do dob dětství, do vzpomínek na dědu s babičkou. Děda toho moc nenaspal, větší část noci prochodil a přemýšlel nebo se díval z okna. Snažil se přitom, aby nevzbudil babičku, a nejspíš neměl tušení, že jeho snaha vychází naplano.

Kromě nespavosti děda už skoro vůbec neslyšel, takže neslyšel ani skřípějící prkna podlahy a další zvuky, kterými se mu dařilo babičku budit. A ona mu to neřekla, aby ho to netrápilo - vždyť by s tím stejně nemohl nic udělat. Takže dělala, že spí, a možná si i trochu zvykla a dokázala při těch zvucích podřimovat - dospávala se pak přes den a děda si ji dobíral, že spí ve dne i v noci, a ať mu trochu toho spánku dá.

Ale vás asi spíš než nějaké moje vzpomínky zajímá, co s tou nespavostí. Musím říct, že já po dědovi nejsem - zatím, kdo ví, jak na tom budu, až mi bude sedmdesát - usínám bez problémů. Jen někdy, když je myšlenek a starostí příliš mnoho a mám jich plnou hlavu, je to horší. To se pak snažím nepříjemné myšlenky vytěsnit pryč a myslet na něco, co mě tolik nerozčiluje. Najít něco takového je ale stále těžší a náročnější. Asi začnu s nočními procházkami.. :o)


No jo, procházky!
Ty vůbec nejsou špatné. V létě chodíme, když nemůžeme usnout, kolem Vltavy, a pak na noční pivo do jednoho klubu. Mají otevřeno do tří a hrají tvrdý rock. Nahlas. Kupodivu to člověka uspí.:)

Máte problémy s nespavostí? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz!