Je to šest let, co na výchovu dvou dcer zůstala sama. Partner od rodiny odešel a přestal se zajímat. Alimenty sice posílá, ale jelikož sám příliš nevydělává, jde spíše o almužnu, jak Daniela říká. Proto se musí sama pořádně otáčet, aby desetiletá Amálka a dvanáctiletá Sandra nestrádaly, a mohla jim dopřát, co potřebují. A že toho není málo.
Foto: Shutterstock
„Jsou zrovna ve věku, kdy všechno musí mít. Značkové oblečení, boty, telefon, tablet, kroužky, jít s kámoškama do kina… Ono se to nezdá, ale všechny tyhle drobnosti udělají v součtu pořádný balík. A jedna výplata na jejich pokrytí rozhodně nestačí,“ stýská si Daniela, která proto chodí v podvečer ještě na brigádu. Uklízí kanceláře, takže dcery zůstávají doma samy. A to je kámen úrazu.
„O Vánocích mi vyčetly, že se jim málo věnuji, protože jsem pořád jen v práci a na ně kašlu. Zatímco jiné maminky se s dětmi učí a věnují se jim, ony musí vše dělat samy. Děsně se mě to dotklo! A zamrzelo mě to. Copak bych otročila do večera s hadrem v ruce, kdybych nepotřebovala peníze na jejich věci? Na tenhle argument mi už neodpověděly. Jen se nafučeně otočily. Ale já to v sobě pořád nosím. Připadám si jako špatná máma, mám výčitky,“ svěřuje se Daniela. Zároveň ale ví, že vzdát se brigády nemůže. Přišla by o dvanáct tisícovek měsíčně, což by s rodinným rozpočtem pořádně zamávalo. A že by se děvčata uskrovnila? Ani to nechce připustit.
„Neříkám, že děti mají dostat všechno, co si zamanou. Ale na druhou stranu dobře vím, jak to mezi nimi chodí. Kdo vybočuje z davu, je lúzr, kterého každý přehlíží. Přinejmenším. Nebo ho začnou šikanovat. Sama s tím mám z dětství nehezké zkušenosti. A nerada bych, aby si to zažily i moje dcery,“ je si jistá Daniela. Navíc moc dobře ví, že při prvním zamítnutém požadavku by ji do práce znovu hnaly. Jenže to ji od pocitu nedostatečnosti v rovině mateřství dvakrát nechrání.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná, a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Vychovala jste si nevděčné rozmazlence... Přestala bych uklízet a dcerunky by neměly nejnovější mobil. A ať se třeba zblázní.
Mám taky děti, sice nejsem na ně sama ale vím moc dobře, kolik vše stojí. Holt u nás se nový mobil dává k narozeninám či Vánocům, to samé dražší hračky. Oblečení i botyse samozřejmě kupuje podle potřeby, ale ostatní věci ne. Tady bych si s dcerkama sedla, udělala na papír sepsaný rozpočet a dohodla se s nimi, že když jejich zábava stojí měsíčně, plácnu, 1000 Kč, tak já jim dám 500 a pro 500 ať si jdou za tatínkem. Že zaplatí alimenty a je vysmátej a žena dře na úkor dětí, to opravdu není dobře. Holky jsou ve věku, kdy mámu potřebují.
Nevím o tom, že by ve třídách mýchh dětí probíhala debata o značkách, ale vím o tom, že náctiletí a už i desetileté děti řeší mobil. A jeho značku a řadu. A děti, a to především ty náctileté, dokáží být v silné skupině fakt, ale fakt odporné. Moje děti mají oba rodiče, držíme při sobě názorově a zásadově, a děti mají třeba drahý koníček, lyže a koně, ale nemají drahé (a ve většině případů ani nové) oblečení. Jednak kvůli mému nastavení absolutně anti fast fashion, za druhé to jsou vyhozené peníze. Dvanáctileté dítě už má rozumové schopnosti na to, rozlišit, co je finančně možné a co ne. Kdybych měla vydělávat na jídlo a nájem, tak po večerech také třeba uklízím, zametám ulice, cokoliv. Ale na drahé oblečení a mobily poslední řady? Velmi pravděpodobně ne. Ale paní je na dcery sama a to může a asi i hraje velkou roli. Každý jsme individuální, co bych udělala já nebo co udělaly dámy v minulosti, nemá na situaci paní žádný měřitelný vliv. Poradila bych ji, vytvořit písemný přehled příjmu a výdajů a dcery s tímto detailně seznámit. Obě už jsou ve věku, kdyby vyšší počty 100+ ovládají, zvlášť ta starší. :) Věta, že by ji hnaly do práce, šla asi od srdce a je tedy hrůzostrašná. Jako wtf?
Když vidím, jak se vyšňoří dnešní náctileté holky, tak bych řekla, že je to spíš z kontejneru s použitým oblečením než ze značkové prodejny. Všechny v černých hadrech, většinou tepláky a mikina o 10 čísel větší, mastné dlouhé vlasy (účes na pr*el), plátěné číny uprostřed sněhu a mrazu... Nechápu tedy jak je možné, že dcery paní Daniely chtějí slušné oblečení. Spíš jsem zaregistrovala, že ty černé můry se posmívají holkám oblečeným jako opravdové holky. A pokud mají počítač a mobil, tak nevím na co potřebují ještě třeba tablet...
Slovo lůzr čtu dnes poprvé. Děcka nemusí mít všechno. Když čtu nebo slyším "samoživitelka", tak se mi otvírá kudla v kapse. Kdysi mi jedna paní řekla: Vzít si můžeš kdejakýho blba, ale otce svým dětem musíš vybrat. Pisatelka zřejmě vybrala otce chybně a navíc se nechá ovládat svými nedospělými dcerami. Co bude dělat, až budou -náctileté? To se kvůli nim udře? A slečny stejně nebudou nikdy spokojené. Zůstala jsem sama s hochy 18 a 7 let. Manžel zemřel. Kluci neměli všechno, na co si vzpomněli. Prostě nemáme a hotovo. A nevím o tom, že by je někdo šikanoval, protože neměli značkové rifle.
Za celou dobu mojí praxe ve školství jsem zažila 3 (slovy tři¨) žáky, kterým "vadilo", že jiní nemají značkový věci.
Souhlasím ze zde uvedenými názory. Dětem by se mělo vysvětlit, že nemohou mít všechno.
Děvčata si rozmazlila, aby jim mohla splnit všechny jejich požadavky celé dny pracuje a co od nich dostává ona - hromadu výčitek že na ně nemá čas. Už teď se chovají sobecky, mají velké nároky a unavenou matku.
Děti nemusí mít všechno, může se s nimi domluvit, že např. značkovou mikinu a další oblečení z běžných obchodů....telefon, tablet -taky nemusí být značkový a holky jsou už dost velké, aby to pochopily.A zarazila mě věta, že při zamítnutí požadavku by ji hnaly do práce.
Pokusila jsem se u dcery (12 let) získat nějaký relevantní názor, tak jsem jí článek přeposlala. Prý "Em nevim proste mi prijde ze je to zbytecny mit uplne vsecko jako treba hlavne ty znackovy veci protoze jsou uplne na nic", s čímž zcela souhlasím. Možná by to chtělo těm holkám na rovinu předložit rodinné finance - veškeré příjmy a výdaje. Ať vidí, kolik je peněz, za jakou cenu (máma není doma), co se musí platit a co je naopak zbytné. Už to nejsou mimina, přinejmenším ta starší by mohla chápat. Normálně s nima zkusit diskutovat jako s lidma, bez nějakého rozčilování se. Já osobně bych tu brigádu pustila nebo si příp. našla nějakou méně časově náročnou, byť s menším výdělkem.
Jak že potřebují značkové oblečení a boty? Nepotřebují. Chtějí a to je rozdíl. Že je budou šikanovat? V dnešní době kdy každý druhý vykládá že nemá na chleba?
Jak je to s tou brigádou? Fakt vrtochy dcer sežerou každý měsíc dvanáct tisícovek? Pokud ano, tak není nic jednoduššího než si hodit nohy na stůl, ony to slečny bez těch značkových věcí přežijou. Pokud ne, tak to pardon, ale jste blbá, když potřebný peníze vyhazujete za nesmysly. Ve dvanácti letech už jsou děti dost starý, aby pochopily, že peníze nerostou na stromech. Výsledkem bude jedna totálně přepracovaná matka a dvě nevděčný dcery, uražený že na jejich poslední vrtoch prostě peníze nejsou. Teď jsou ještě celkem malý, ale co až přijde střední škola, nebo vysoká? Tam náklady porostou i za běžný věci, natožpak za ty nepotřebný. To si najdete třetí práci? Prodáte ledvinu? Nebo co jako?
No když musí mít všechno..... Já jsem svéeti vychovala ke skromnosti. Věděly, že pokud
Jsou ve věku, kdy všechno musí mít? Značkové věci? Daniela je sama snobka a vychovává sobecké povrchní nanynky.
Daniela si na sebe plete bič. Jsou teprve ve věku 10 a 12 let, nároky porostou, co bude dělat, až bude dcerunkám 15 a 17 a budou tak rozpatlané, že všechno co chtějí dostanou? To si najde třetí práci? Samozřejmě oblečení a mobil potřebují. A co Daniela, ta nemá nárok na svůj osobní život, jen práce, děti, domácnost, další práce? Ještě si holky dovolí jí vyčítat, že na ně nemá čas? Tak alespoň doma pomáhají s úklidem, aby se máma pořád nehonila?
Tak ona sice ví, že děti nemusí dostat všechno, ale současně říká, že při prvním jejich požadavku, který by jim zamítla, by ji dcerunky hnaly zpátky na brigádu, aby jim na to vydělala. Jinými slovy už z nich vychovala rozmazlené a drzé fracky. Dobrá práce. Tady je pocit nedostatečnosti víc než na místě, ovšem z úplně jiných důvodů.