Foto: Shutterstock
Ivetě, její dceři, bylo šestadvacet let, když přišla domů s pro někoho krásnou zprávou. Čeká miminko. Jenže ona se zase tak moc neradovala. Otěhotněla s přítelem, kterého znala pouhé čtyři měsíce. Zamilovaná do něho byla, to ano. Jenže vztah trval přece jen příliš krátce i na to, aby si byla jistá, že s ním chce bydlet. Natož pak založit rodinu a žít. On na tom byl úplně stejně. Na rodičovství ani na manželství se zatím necítil. V jednom ale měla Iveta jasno. Na potrat jít nechtěla, a tak rodiče začali jednat.
Nastávajícího otce pozvali na nedělní oběd a dali s dvojicí v maléru řeč. „Manžel i já jsme Lukášovi bez okolků řekli, že by si měl Ivetku samozřejmě vzít, když už si tohle nadrobil. Přece nezůstane na dítě sama, svobodná matka. Ani jeden se na to netvářil, vykrucovali se, ale my jim moc na výběr nedali. Ať se o ně postará, jako správný chlap! Jinak od nás nemůžou čekat jakoukoli pomocnou ruku. Asi se v něm hnulo svědomí a druhý den nás přišel požádat o její ruku,“ popisuje Radana rychlý vývoj událostí, z něhož měla velkou radost. Její dcera nezůstane na všechno sama, mnula si radostí ruce. A v duchu se chválila za své vyjednávací schopnosti. Musela si však ještě poradit s vlastní dcerou. Ani jí se totiž do svatby a soužití s Lukášem nechtělo.
„Nemohla jsem vůbec pochopit, co frflá! My jí zařídíme svatbu, navíc i zaplatíme, pustíme jim dokonce i náš byt a stěhujeme se na chalupul, ale jí se pořád ještě něco nelíbí! Brečela mi tu, že si není jistá, jestli je Lukáš ten pravý! A aby s ním šla do postele a pár měsíců chodila, na to pravý byl?“ nenechala se oblomit Radana a dál chystala svatbu i stěhování. Dceřinu nerozhodnost přisuzovala těhotenským hormonům. Lukáš jí připadal jako fajn kluk.
Svatba se vydařila, sestěhování mladých také a budoucí babička se konečně začala těšit na vnouče. Jenže u mladých to tak idylické nebylo. Hádali se ještě před tím, než se miminko narodilo. A po jeho příchodu na svět ještě víc. „Už tehdy se ukazovalo, že jim to spolu neklape. Ale já pořád ještě neztrácela víru v ustálení. Dítě do rodiny, to je vždycky šok a pořádná zkouška pro partnerský život. Dnes, po pěti letech, už ale vidím, že to jen tím nebylo,“ uznává Radana, která se za své stmelení dceřiny rodiny už tak vehementně nechválí. Naopak se kaje, že svým urputným tlačením na jejich soužití udělala velkou chybu.
„Myslela jsem to dobře, ale evidentně jsem jim oběma zkazila pár roků života. Lukáš na ni není zlý, řekla bych, že je to dokonce fajn kluk. Ale oni dva spolu neumí snad v ničem vyjít. Jí vadí to, jemu zase ono, každý je úplně jiný. S odlišnou představou o většině podstatných věcí…“ je zklamaná Radana a své dceři už začala nabízet, že se o ni a vnoučka postarají. Protože rozvod je podle ní to nejlepší možné řešení.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Radana „spáchala“ pro svou dceru dobro. Nyní se sice sebereflexivně kaje, avšak nadále svými radami zbytečně zasahuje a snaží se řídit život své dcery. Je uvězněna ve své černobílé optice svatba–rozvod. Stejným přístupem, jakým reagovala na těhotenství své dcery, navíc vyšperkovaným manipulativním vyhrožováním o neposkytnutí jakékoli pomoci, se nyní opět angažuje v řešení párového nesouladu mladých manželů.
Radana svým přístupem naznačuje, že je zřejmě typ matky-velitelky, které se Iveta dosud nebyla schopna dospěle postavit a nastavit jí zdravé hranice. Témuž podlehl i její partner Lukáš. Je velkou škodou, že nabídka pomoci a podpory, kterou v případě rozvodu nabízí své dceři, nepřišla mnohem dříve, v době Ivetiny nejistoty, kdy ji potřebovala nejvíc. Místo respektu k pocitům a nejistotám Ivety a poskytnutí podpory, ať už nabídkou existenční a emoční pomoci, nebo zjišťováním různých variant ohledně pouhého přiznání otcovství s povinností výživného, Radana dostrkala oba mladé rodiče do společného soužití, na které nebyli ani jeden emočně nastaveni, a otázkou je, zda i zralostně způsobilí.
Iveta by se již neměla řídit radikálními a uspěchanými názory své matky a v současné situaci vyhledat rodinné poradenství, kde by byla šance vztah korigovat s možností uzdravení, nebo alespoň civilizovaného rozchodu s následným udržením rodičovství. Její vlastní zakázkou by měla být separace od intenzivního vlivu Radany.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Paneboze.
A co se prestat cpat nekam,kam vam to neprislusi, a nechat to na tech dvou?
Uz jste toho pokazili dost.
Za těch pět let mohla být dcera už dávno úplně jinde. Mít splacenou část hypotéky a budovat si vlastní bydlení a svůj život. I když bez manžela. Rodiče by ušetřili vyhozené peníze za zbytečnou svatbu a za ně by bylo něco užitečného do bytu. Takhle budou začínat maminka a dítě zase úplně od začátku. A rodiče, odsunutí na chalupu, vlastně taky. Neměli ji nutit, neměli je přesvědčovat.
Tak to vypadá, když vezme matka, naprogramovaná na generála, do rukou život druhých. Život, do kterého vůbec nevidí, o kterém toho moc neví.
Snad se poučila a nechá už svou dceru převzít odpovědnost za své chyby a za svůj život.
- názory z 60. - 80. let
- Jinak od nás nemůžou čekat jakoukoli pomocnou ruku, My jí zařídíme svatbu, navíc i zaplatíme, pustíme jim dokonce i náš byt a stěhujeme se na chalupul, ale jí se pořád ještě něco nelíbí! = prachsprostý vydírání
- pochybuju, že jim do záležitostí nekafrala celých pět let
- R. ať si zaleze do svý ulity a nechá "mladý" řešit jejich problémy podle sebe.
No nazdar hodiny. Radana bude generál v sukních, jak se říká. Jak všechno kolem neskáče podle ní, tak je zle. Měla by teď udělat jedinou věc a to přestat se montovat do dceřina manželství. Úplně a navždycky. Zejména pak nevyžadovat, že "pustili jsme vám byt, tak musíte dělat všechno podle našeho náhledu, jinak jste nevděční a my vás potrestáme". Obávám se, že toho ale Radana nebude schopná. Má to už tak zažité, že musí všechny v rodině dirigovat, že nevydrží mlčet a neřešit. Asi by skutečně pomohlo, kdyby se ti mladí odstěhovali co nejdál a pokusili se vliv Radany co nejvíc eliminovat, což jistě není jednoduché, ale nechat se opět od Radany dostrkat k rozvodu je horší varianta.
Ta dcera si asi nechá moc zasahovat svou matkou do života. Když už tedy, se ta matinka tak moc stará o dobro své děvečky, proč ji nepoučila řádně o antikoncepci. Co je to za mladou ženu, která se nechá v 26 otěhotnět? A následně jí matka přikáže provdat se a teď zase matka přikazuje rozvést se. Ta matka se narodila naprogramovaná jako četař. Dcera je dospělá a měla by se rozhodovat sama, pokud nemá nějakou mozkovou demenci.
No já jen doufám, že až moje dcerunka dospěje, tak ji snad budu schopná vysvětlit jak se dělá sex bez rizika otěhotnění
. Vždy když se rodiče s**ou do života a volby partnera svých dospělých děti nikdy do nedopadne dobře. Jo moje matinka to taky kdysi zkusila a dosáhla jen toho, že jsem přetrhla kontakt s celou rodinou na 3 roky. No a před rokem kritizovala moji sestře společný život s jejím manželem no a ta s mamkou od té doby odmítá komunikovat.
No, mladým nejvíce pomůže, když se jim přestaneš sr*to do života. Nejdříve jim vnutíš svatbu, teď jim hodláš vnutit rozvod. Pevně doufám ,že nedostaneš do pracek vliv na výchovu dítěte, protože očividně hodláš nahrazovat i otce, kterého hodláš vykopnout z života jeho dítěte, když se chceš tak děsně moc starat? Mám pro tebe tip, najdi si vlastní koníčky a přestaň ničit dceři, zeťovi a vnukovi život. Mladí, i se všemi rozpory, co mají, by se od tebe měli odstěhovat na druhou stranu Evropy, pak by jim možná bylo i v tom manželství lépe. A jestli se nakonec rozvedou, tak podle svých podmínek a ne podle tvých. Kristepane, jak já jsem ráda, že takováhle hrozná osoba není moje matka ani tchýně.