e7d250e91fa0b-obrazek.jpg
Foto:Shutterstock

Markéta je tři roky rozvedená a se svým exmanželem nemá nejlepší vztahy. Dnes nechápe, jak si někoho takového mohla před devatenácti roky vzít. Je povrchní, namyšlený, sobecký a ničeho si neváží. Jí už vůbec ne. Kouká na ni z patra a považuje ji za chudinku, která nikdy nic nedokázala. Že se po rozvodu postavila na vlastní nohy a už tři roky vzorně vychovává jejich dceru, zatímco on si ji bere jen jednou za 14 dní na víkend, to mu jako náročný úkol vůbec nepřipadá. Naopak jí výchovu ještě ztěžuje.

„Karolínka je už takhle v náročné pubertě. Má na mě často řeči, je drzá, zkouší mě, co vydržím. Fajn, to k tomuhle období asi patří. Pořád se to ale snažím udržet v určitých mezích. Učím ji pokoře, skromnosti, vděčnosti. Jenže její otec je mým přesným opakem. Podkopává mou autoritu, mluví o mě nehezky a jednou jsem ho i zaslechla, jak Káje u auta říká, ať se na mámu vykašle. Že nikdy nic nedokázala, tak nemá co radit. Když jsem mu to pak vytkla, jen se ušklíbl. Prý jestli snad říkal nějakou lež? Darmo mluvit! Podle něj je ten, kdo nevydělává velké prachy, nula. A to já nevydělávám,“ přiznává Markéta, která má strach, aby její dcera nebyla po otci. Proto se ji snaží držet na uzdě.

„Nekupuji všechno, nač si ukáže. Stejně tak jsem řekla ne jejímu přání, aby za vysvědčení dostala drahý mobil. Stojí přes dvacet tisíc a mně přijde úplně zbytečné za něj tolik peněz vyhodit. Ona si to představuje až moc jednoduše. Vytáhla by kreditku a platila. Kde se ale berou peníze na účtu, to ještě vyzkoušet nemusela. A tak jsem jí na první měsíc prázdnin domluvila brigádu. Měla prodávat ve stánku kousek od nás zmrzlinu. Moc jí to sice nevonělo, ksichtila se, ale já byla neoblomná. Chce peníze? Musí si je vydělat! A zbytek jí přidám já s tátou,“ plánovala Markéta. Jenže když dcera přišla z víkendu s otcem, bylo vše jinak.

Vítězoslavně ve dveřích mávala novým telefonem. Táta jí ho prý koupil a bez keců. A ještě jí řekl, že si má užívat prázdnin, ne dělat poskoka za pár korun v boudě se zmrzlinou. Na brigádu tak nemusí. Měla jsem sto chutí vytrhnout jí ten krám z ruky a hodit ho z desátého patra! Jenže to by mě byl schopen můj ex ještě žalovat pro poškození cizí věci. Musela jsem odejít do ložnice a tam to vstřebat, abych neřekla něco, čeho bych později litovala. Teď k tomu mlčím. Nevím totiž, jaké řešení by bylo nejlepší. Donutit Káju jít na brigádu i přes to, že už telefon má? To asi úplně nepůjde. Je už velká na to, abych ji do něčeho tlačila. Řekla jsem jí pouze, že se mi tohle nelíbí, a proč. Jen pokrčila rameny. Jejímu otci taky nemá cenu psát. Každé rozumné myšlence se jen vysměje. Vede si svou, není s ním žádná domluva. Jsem zklamaná, jak to dopadlo. Ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat, že?“ dodává.

„V této situaci nejde primárně o telefon ani o brigádu. Skutečným problémem je rozdílný přístup rodičů k výchově a vzájemné zpochybňování rodičovských kompetencí. Dospívající dítě přirozeně hledá, kde má větší výhody, a pokud rodiče vystupují proti sobě, snadno se dostává do role rozhodčího nebo využívá jejich neshod ve svůj prospěch. To ale není zdravé ani pro něj.

Záměr maminky naučit dceru hodnotě peněz prostřednictvím brigády je z psychologického hlediska zcela legitimní. První pracovní zkušenost může dospívajícím přinést nejen finanční odměnu, ale také pocit vlastní kompetence, zodpovědnosti a uvědomění, že za některými přáními stojí úsilí. Pokud druhý rodič tuto snahu bez předchozí domluvy zmaří, nevysílá dítěti jen zprávu, že se pracovat nemusí, ale také že pravidla jednoho rodiče lze jednoduše obejít.

Pro Markétu je nyní důležité nepodlehnout emocím a nevést s bývalým partnerem boj prostřednictvím dcery. Měla by s ní klidně mluvit o tom, proč jí na této zkušenosti záleželo, aniž by otce shazovala. Dospívající děti sice často dávají najevo nezájem, ale způsob, jakým rodiče řeší konflikty a jaké hodnoty dlouhodobě zastávají, si velmi dobře všímají. Jednorázově koupený telefon vztah ani charakter nevytvoří. Mnohem větší vliv má to, jaké postoje dítě zažívá opakovaně a dlouhodobě,“ říká terapeutka Alena Novotná, kterou jsme požádali o vyjádření. 

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.