fc7c8ab01f3ba-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Tak co, kojíš? Od dceřina narozeni uběhly dva měsíce a tuhle otázku mi položila snad každá návštěva, která se u nás během té doby objevila. Dokonce se mě na to ptala i sousedka, se kterou se běžně nijak nebavím. Nechápala jsem, co je komu do toho. V životě by mě nenapadlo se na to někoho zeptat,“ tvrdí Helena.

Tu velmi šokovala míra toho, v jaké všechny zajímá, jak jsou na tom její prsa a bradavky a zda dcera dostává mateřské mléko. Helena ovšem kojila jen necelý měsíc. Poté se rozhodla, že chce, aby dcera pila umělé mléko, protože komplikace spojené s kojením jí za to prostě nestojí.

„Už v porodnici jsem si vyslechla, že nemám úplně ideální bradavky. Dcera mi je navíc velmi rychle rozkousala do krve a skoro se to nehojilo. Při každém kojení jsem brečela a vyčerpávalo mě to nejenom fyzicky, ale i psychicky. I samotné přisání mi bylo velmi nepříjemné, a tak jsem se po dlouhé úvaze rozhodla, že to takhle nechci. Sama jsem se musela vypořádat s pocitem selhání, a to jsem ještě netušila, jak moc mě v tom okolí hodlá koupat,“ popisuje Helena.

Během následujících týdnů si od několika blízkých lidí vyslechla zraňující řeči ve stylu, že to vzdala moc brzy, že se málo snažila a že bude určitě mateřské mléko holčičce chybět a možná, že kvůli tomu bude dokonce zaostávat ve vývoji.

„Když moje babička viděla, že dceři dávám lahev a všimla si, že už nekojím, rozbrečela se přede mnou. A mezi vzlyky naříkala, jak moc je jí té nebohé holčičky líto. Tahle reakce mě totálně zaskočila. Byla to totiž jedna z těch nejhorších. Nechápu, jak může někdo matce po porodu, která je nevyspalá, má toho plné brejle a dělá, co může, vyčítat, že nekojí. V jakém světě to proboha žijeme?“ ptá se Helena.  

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka

Proces kojení může být pro čerstvé maminky v některých případech stresovou záležitostí. Ne každé matce je dána bezproblémová laktace i ideální tvar bradavek a jejich citlivost. Jsou zdravotní diagnózy, u kterých se kojení dítěte ani nedoporučuje, např. roztroušená skleróza. Vzhledem k současné adoraci procesu kojení, která je v některých případech až extrémní je Helena v opravdu těžké situaci.

Konfrontace s reakcemi na její „nedostatečné mateřství“ je pro ni zraňující a může vyvolávat i pocity selhání či studu. Kojení je pro dítě, kromě dodávání prospěšných látek z mateřského mléka, důležité i v rámci vytváření blízké vazby mezi matkou a dítětem. A to oboustranně. Pokud se prso nahradí lahví, je důležité, aby bylo dítě krmeno v těsném objetí v matčině náruči a mohl probíhat oční kontakt. Dítě, které je zvyklé na matčino teplo a tlukot srdce, není ošizeno o faktor, který zařizuje tuto emoční vztahovou vazbu.

Sami lékaři někdy při krvácejících bradavkách doporučují kojení přerušit. Helena se nemá za co stydět, zdravotní komplikace a bolestivost, kterou jí kojení přinášelo, by rozhodně emoční vazbě s miminkem nepomohlo a toto krásné období by zbytečně zhoršovalo. Dostatek mazlení a fyzických stimulací miminku vše nahradí. V dnešní době jsou náhražky mateřského mléka již na vysoké úrovni, a i mnoho z nás vyrostlo na umělé výživě. Dříve bylo časté, že některé matky vyžadovaly potlačení laktace i pouze z obavy o ztrátu tvaru svých prsou a kojit nechtěly, i když mohly. Helena může mít svědomí čisté. Kojení má být krásným a nikoli stresujícím zážitkem pro matku i dítě. Dobrou matku z ženy neudělá ani kojení do dvou let, jak je dnes běžné spatřit.

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.