Foto: Shutterstock
„Tak co, kojíš? Od dceřina narozeni uběhly dva měsíce a tuhle otázku mi položila snad každá návštěva, která se u nás během té doby objevila. Dokonce se mě na to ptala i sousedka, se kterou se běžně nijak nebavím. Nechápala jsem, co je komu do toho. V životě by mě nenapadlo se na to někoho zeptat,“ tvrdí Helena.
Tu velmi šokovala míra toho, v jaké všechny zajímá, jak jsou na tom její prsa a bradavky a zda dcera dostává mateřské mléko. Helena ovšem kojila jen necelý měsíc. Poté se rozhodla, že chce, aby dcera pila umělé mléko, protože komplikace spojené s kojením jí za to prostě nestojí.
„Už v porodnici jsem si vyslechla, že nemám úplně ideální bradavky. Dcera mi je navíc velmi rychle rozkousala do krve a skoro se to nehojilo. Při každém kojení jsem brečela a vyčerpávalo mě to nejenom fyzicky, ale i psychicky. I samotné přisání mi bylo velmi nepříjemné, a tak jsem se po dlouhé úvaze rozhodla, že to takhle nechci. Sama jsem se musela vypořádat s pocitem selhání, a to jsem ještě netušila, jak moc mě v tom okolí hodlá koupat,“ popisuje Helena.
Během následujících týdnů si od několika blízkých lidí vyslechla zraňující řeči ve stylu, že to vzdala moc brzy, že se málo snažila a že bude určitě mateřské mléko holčičce chybět a možná, že kvůli tomu bude dokonce zaostávat ve vývoji.
„Když moje babička viděla, že dceři dávám lahev a všimla si, že už nekojím, rozbrečela se přede mnou. A mezi vzlyky naříkala, jak moc je jí té nebohé holčičky líto. Tahle reakce mě totálně zaskočila. Byla to totiž jedna z těch nejhorších. Nechápu, jak může někdo matce po porodu, která je nevyspalá, má toho plné brejle a dělá, co může, vyčítat, že nekojí. V jakém světě to proboha žijeme?“ ptá se Helena.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Proces kojení může být pro čerstvé maminky v některých případech stresovou záležitostí. Ne každé matce je dána bezproblémová laktace i ideální tvar bradavek a jejich citlivost. Jsou zdravotní diagnózy, u kterých se kojení dítěte ani nedoporučuje, např. roztroušená skleróza. Vzhledem k současné adoraci procesu kojení, která je v některých případech až extrémní je Helena v opravdu těžké situaci.
Konfrontace s reakcemi na její „nedostatečné mateřství“ je pro ni zraňující a může vyvolávat i pocity selhání či studu. Kojení je pro dítě, kromě dodávání prospěšných látek z mateřského mléka, důležité i v rámci vytváření blízké vazby mezi matkou a dítětem. A to oboustranně. Pokud se prso nahradí lahví, je důležité, aby bylo dítě krmeno v těsném objetí v matčině náruči a mohl probíhat oční kontakt. Dítě, které je zvyklé na matčino teplo a tlukot srdce, není ošizeno o faktor, který zařizuje tuto emoční vztahovou vazbu.
Sami lékaři někdy při krvácejících bradavkách doporučují kojení přerušit. Helena se nemá za co stydět, zdravotní komplikace a bolestivost, kterou jí kojení přinášelo, by rozhodně emoční vazbě s miminkem nepomohlo a toto krásné období by zbytečně zhoršovalo. Dostatek mazlení a fyzických stimulací miminku vše nahradí. V dnešní době jsou náhražky mateřského mléka již na vysoké úrovni, a i mnoho z nás vyrostlo na umělé výživě. Dříve bylo časté, že některé matky vyžadovaly potlačení laktace i pouze z obavy o ztrátu tvaru svých prsou a kojit nechtěly, i když mohly. Helena může mít svědomí čisté. Kojení má být krásným a nikoli stresujícím zážitkem pro matku i dítě. Dobrou matku z ženy neudělá ani kojení do dvou let, jak je dnes běžné spatřit.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Z toho si nic nedělejte. Nejste nejhorší matka na světě. Nejhorší matka na světě jsem zřejmě já, protože já jsem měla prsa jen na ozdobu a nekojila jsem ani jedno své dítě. Prostě jsem neměla mléko. U prvního kluka doktor říkal: kojit, kojit, kojit, třeba každou půlhodinu, ono se to rozkojí. Nerozkojilo se "to". Za týden miminko nepřibralo, a když jsem ho přiložila k prsu, byl chlapeček řádně naštvaný, že nic neteče, tak mi málem bradavku utrhnul. Takže, umělá výživa. Druhý chlapec, který měl porodní váhu 4,5 kg, ten, když mu z prsa nic neteklo, tak prs odmítal. Už z porodnice jsem odcházela s tím, že bude živen umělou výživou. Ten starší měří 185 cm, je to otec sedmnáctiletého syna, je to sportovec a je zdravý a má zdravé zuby. K lékaři nechodí a k zubaři jen na preventivní prohlídku. Ten druhý můj synek, má dnes výšku 197 cm , je zdravý, má zdravé zuby, lékaře nepotřebuje, je sportovec, zatím svobodný, bez závazků. Oba kluci jsou horolezci, bikeři a extrémní lyžaři. A nevím, že by mi matka nebo tchyně vyčítaly, že nekojím.
Klidně půjdu proti proudu. Hele, když ti to nejde, tak buď chceš kojit a poohlédneš se po laktační poradkyni, nebo budeš brečet do polštáře a přestaneš. Anebo nechceš kojit, tak nehledej výmluvy pro okolí, řekni si, nechci, a prostě kup umělé mléko. Ideální to není, není třeba opakovat, jak je to úžasné, prostě pro tělo novorozence není nic lepšího než mléko od mámy, ať se nám reklamy nebo flaškové matky snaží namluvit cokoliv. Ale dítě žije, roste, a prospívá, to je asi cíl, ne? Není třeba si namlouvat, jak je umělé mléko vynikající. Je to vysoce zpracovaná potravina a plno z nás dospělých si dává bacha, co jíme, ale novorozencům klidně strčíme flašku a tím, že je to "to samé a v dospělosti jsou stejně zdraví". Mikrobiom těchto dětí je mnohem horší než těch kojených. A dohnat to nejde. V životě by mne ale nenapadlo, řešit osobně, jestli nějaká matka kojí nebo krmí z flašky. To je její rozhodnutí. Nicméně, nemám rády ty řeči, že kojení hrozně nešlo a taaaaaak jsem chtěla, ale fakt nešlo. Tak buď chci a něco pro to dělám, nebo nechci, a přestanu. Není třeba to zdůvodňovat, omlouvat, vysvětlovat. Pokud matka mléko nemá (značně výjimečné), anebo je drobek narozený dříve a kojit nejde nebo prostě nemoc, cokoliv, tak díky bohu za umělé mléko. Ale není třeba z toho dělat paušálně fajn věc. Jestli na něčem trh vydělává, tak je to kojenecká výživa. Namluvit matkám, že je to super a dělat z toho ideální náhradu kojení, to je tržní majstrštyk.
No nikomu do toho nic není. Já teda kojila dlouho všechny děti ,tak spíš si říkám, že jsem i dost ušetřila, když vidím, kolik to stojí to sušené mléko. Měla jsem na rozdávání , ale bez problémů to taky nebylo, záněty apod. ..Kojení je pohodlné, co se týče přípravy mléka, v noci se jen otočíte, nemusí se nikam běhat, ohřívat...Co mě trochu překvapuje, je ta plačící babička, vždyť dřív se kojení moc nepodporovalo, já byla jako dítě na sunaru.
Mám dvě děti a nekojila jsem ani jednou (ale to "dojení" stálo za to...). Narodili se sice oba hodně velcí, v předtermínu a skončili na několik týdnů v inkubátorech. Ale myslím, že je to nijak nepoškodilo, jsou to hodné, pracující a vysokoškolsky vzdělané děti. ˇÚtočila na mne sousedka, že co jsem za matku - no tak její synáček kojený do dvou let je teď v nápravném zařízení pro mladistvé...
S oběma kluky jsem odcházela z porodnice na umělé výživě. Ano, poprvé pod vlivem hormonů jsem byla rozhozená, podruhé naprosto spokojená. Nemocnost 0. Co si o mě myslí okolí mi bylo vždy jedno, ale nikdo se nijak nepodivoval, asi mám okolo sebe normální lidi.
Jo, to je mateřství v dnešní době. Podpora společnosti nula, jen všichni hledají, co matka (nikdy však otec, ten se může klidně dál válet na gauči) dělá blbě, co zanedbává a jestli náhodou někdy nekouká do mobilu, protože to matky nemůžou, stejně jako lézt do restaurace, letadla, nebo prakticky kamkoliv kromě hřiště...to je v klidu, kdyby kojila, tak zas bude vadit, že že kojí na veřejnosti a kdyby náhodou nevadilo, tak si lidi stejně něco najdou (hlavně moudří mužové a vyschlé tresky, co se s nima jejich vlastní děti radši nebaví)...žádné výhody to nemá a pak se tu brečí, jak porodnost stále klesá...ale jakmile nějaká už toho človíčka vrhne, tak mi už jí to osladíme aspoň v diskuzích o tom, jaké jsou ty dnešní matky hrozné a děcka nevychovaná a co všechno by neměly a kde všude ruší...
Jinak na dotaz "v jakém světě žijeme" bych měla pro Helenu odpověď, že v naprosto úžasném světě, kde si může pro svoje dítě koupit mnoho druhů výživy a to bez omezení. To jsem já nemohla, protože v době, kdy jsem měla dítě kojence, tak byl sunar na předpis a na příděl. Musela jsem přesvědčit dětskou lékařku, aby mi dala lístky na sunar, s tím jsem šla do lékárny, lékárnice si z těch lístků odstřihla třeba pět, a prodala mi pět krabic sunaru. Bez lístků nic. Až lístky došly, tak znova k dětské lékařce a žádat další. Velmi otravné a ponižující, protože ta lékařka si samozřejmě neodpustila kecy o tom, jak je mateřské mléko prospěšné, než mi ty lístky na sunar dala. To nemluvím o výhružkách v porodnici - nepustíme vás domů, když nebudete řádně kojit a dítě patřičně přibývat na váze. Což samozřejmě hodně přispěje k duševní pohodě a rovnováze po porodu. Helena má veliké štěstí, že žije teď a v tomhle světě, kde jí takové věci nehrozí.
Všechny své tři děti jsem kojila velmi krátce, všechny již dosáhly dospělosti. U všech třech mi pediatrička říkala, že kdyby nebylo preventivních prohlídek, že mě ani nevidí. A nikdo mi tehdy do toho nemluvil, že jsem tak brzy přestala kojit. Okolí to vůbec neřešilo. Tak jako já vůbec neřeším to, zda někdo kojí či ne. Mám hodně dobrou kamarádku, jejíž syn má nyní 9 měsíců a přiznám se, vůbec nevím zda kojí a pokud přestala, tak kdy.
Kdo se takhle pitomě zeptá, zaslouží si odpálkovat do patřičných mezí, aby se laskavě napříště staral o svoje. Klidně i méně zdvořile, protože do toho, jestli Helena kojí, absolutně nikomu nic není a vědět to nepotřebuje, ona nemusí nikomu nic vysvětlovat a zdůvodňovat. Pokud to Helena nedokáže, protože je slušně vychovaná a příčí se jí někoho nepřívětivě odbýt, může požádat manžela, aby to udělal za ni a návštěvy, které mají takové blbé dotazy, vyrazil ze dveří sám.
Já kojila jen 6 týdnů.. no hlavně z důvodu, že jsem dostala zánět a měla jsem vysoké horečky. Doktorka mi sama kojení v tomhle stavu nedoporučovala, že bych akorát ohrozila dítě. Když jsem zánět vyléčila a mohla jsem znovu kojit, tak syn upřednostňoval láhev. Doktorka mi vysvětlila, že je to tím, že láhev je pro syna pohodlnější. No tak jsem přestala kojit, syn si užíval lahvičku, ale nikdo, vůbec nikdo se mě neptal jestli kojím, nebo proč nekojím. No vlastně se mě ptaly kamarádky prvorodičky jaké to je a abych jím doporučila sunar toť vše...... Někteří lidé jsou vážně dotěrný a starají se do věcí do kterých jím vůbec nic není, to bude asi tím, že samy vedou nudné a nespokojené životy, tak šťourají do života jiných...
Kojila jsem pět dětí každé minimálně dva a půl roku. Protože jsem chtěla. Maminka z článku udělala, podle mne, dvě zásadní chyby. První: nechala si nakecat, že má blbé bradavky a nezaplatila si externí laktační poradkyni, ne ty baby, co melou nesmysly v porodnici. Kojení není těžké, ale prvorodičky prostě neví, mají strach, jsou zmatené, nevěří si, vyberte si. Prošly jsme si tím všechny. Správně přisáté dítě nikdy, nikdy, nikdy nerozkouše bradavky. Když mi to nejde, a kojit chci, požádám o pomoc. Když kojit nechci, neřeším nic a koupím mlíko v krabici. Druhá chyba: řeší, co na její prsa a mlíko říká okolí. Neřešit , poslat otravy tam, kam slunce nesvítí a ty citlivější, jako babičku, jemně upozornit, že miminko hladem neumře. Jako máma, co strávila nějakých deset plus let s dětmi pod tričkem, konstatuji, že by mne nikdy nenapadlo, ptát se, jestli ta nebo jiná kojí. Cizí prsa nejsou můj business. Znám dvě mámy, co kojily, a to bylo tak jedině pozitivní, co těm dětem předaly. Jinak stojí za h*. Kojení je super, úžasné, ale nestojí to za zhroucení matky. Za sebe bych ale všem poradila: když to nejde, a přesto chci, tak laktační poradkyně. A když to nejde a já vlastně moc kojit nechci, tak do obchodu při kvalitní umělé mlíko. A absolutně kašlat na jakýkoliv názor okolí. Vaše prsa, vaše dítě, vaše rozhodnutí.
Vyjádřím se velice stručně. Co si vaše okolí myslí o tom, jak krmíte své dítě, je jejich problém. Ne váš.
Takže žádné návštěvy, protože na ně nemáte nervy a potřebujete mít klid pro sebe a své dítě.
V životě jsem se nezeptala žádné příbuzné ani kamarádky, jak dlouho kojila. Zaprvé to považuji za neomalenosti a zadruhé dnes je takový výběr ohledně kvalitního umělého mléka, že délku kojení a jeho vliv na zdraví kojence bych naprosto neřešila.
Já kojila jedno dítě krátce, druhé dlouho a rozdíly mezi nimi ohledně nemocnosti nebyly žádné.