Slavnostní zahájení nového školního roku a nástup jejich jediného dítěte na střední školu si nemohl nechat ujít. Kromě toho chtěl být své dceři oporou, protože odejít z jejich vísky studovat do hlavního města pro ni nebylo snadné. „Mohli jsme ji poslat na gympl tam u nás, ale nemá zrovna nejlepší pověst. Zato ten, kde jsem před lety studoval já, je vyhlášený. Navíc dcera přes týden zůstane u mé matky, její babičky, která bydlí jen kousek od školy. Takže nebude muset nikam dojíždět ani přespávat na intru,“ popisuje Martin výhody dceřina studia ve velkoměstě.
Foto: Shutterstock
Vrátily se nejen vzpomínky
Když to ráno vcházeli do budovy, jako by se vrátil do časů svého dospívání. V té chvíli by ho ale nenapadlo, že se k téhle životní etapě nevrátí jen ve vzpomínkách. „Vešli jsme do třídy, kde už byla většina studentů. Kristýnka se usadila, já přejel pohledem její spolužáky a najednou jsem zalapal po dechu. V zadní lavici seděla moje kopie! Jako bych viděl sám sebe za studentských let! Promnul jsem si oči, ale ten vysoký, kudrnatý zrzek s brýlemi tam seděl pořád. A pak jsem ji uviděl. Vůbec se nezměnila. Má láska z gymplu, kterou jsem opustil kvůli své stávající manželce,“ popisuje neuvěřitelné setkání Martin, který se za ní na druhou stranu místnosti ale nemohl rozběhnout. Přišla totiž učitelka a pustila se do vítání příchozích. Po jeho skončení se rodiče s dětmi odebrali k odchodu.
Netroufl si rušit
„Už jsem měl ke Zlatě nakročeno, ale kolem pasu ji chytil její chlap. Nechtěl jsem způsobit nějakou nepříjemnost, přišlo mi rozumnější držet se zpátky. A pak se mi ta trojice ztratila z dohledu. Šok ale nepřechází, pořád na toho klučinu musím myslet. Co když je to můj syn? Časově by to sedělo. Se Zlatkou jsem se rozešel krátce po prázdninách, protože jsem na vejšce poznal moji Evičku. No a dcera se nám narodila záhy, ještě v prváku. Žena si školu dodělávala dálkově. Takže jestli Zlata otěhotněla ten stejný rok o prázdninách…“ přemítal Martin s tím, že netušil, jak se ke svému zjištění postavit. Nechat věc být, situaci zbytečně nekomplikovat? Nebo zkusit Zlatu kontaktovat a k synovi se přihlásit?
Hlavou se mu honilo tisíc otázek
„Svému otci se rozhodně nepodobal! A časově by to taky sedělo, že je můj. Bylo by asi namístě jít s pravdou ven. Navíc, co když se do svého spolužáka moje dcera zamiluje? To by bylo strašné! Na druhou stranu, co když si Zlatin muž myslí, že je kluk jeho? Nebo nechtějí, aby to kluk věděl? Hlavou se mi honí tisíc otázek, nedokážu se soustředit na nic jiného. Jak jen tohle dopadne?“ ptal se Martin sám sebe. Nakonec se rozhodl nechat věci tak, jak jsou. „Jestli má pravda někdy vyjít najevo, svou cestu si najde," dodává.
Zdroj informací: respondent Martin
Nový komentář
Komentáře
Být zticha a nechat věci tak, jak jsou. Nač komplikovat x životů kvůli domněnce.
Letos, t.j. v roce 2023 začíná školní rok 4. září. To je nějaká stará historie? Tak, prosím pokračování. Paní Hájková, váš pseudonym je Pilcher nebo Fford?
Hahaha .
Blbý, že jste to nezveřejnila paní Hájková o týden déle.
Červená knihovna hadra.
Tak vzhledem k tomu, že pokud není příběh vymyšlený, je minimálně rok starý (dnes je 1. září a školní rok začíná až v pondělí), by mohlo být napsáno i jak to dopadlo.
Mlčet, neřešit. Nic by se nemohlo vylepšit. Oba mají svoji rodinu, děti, všechno funguje, proč to kazit. Před lety Martin poslal Zlatu k vodě kvůli Evičce, proč by Zlata měla být teď najednou nadšená, že se pán vrátil a rozvrtal jí rodinné vztahy? Už tenkrát to vyhodnotila tak, že mu ani o těhotenství neřekla (za předpokladu, že je to skutečně jeho syn), asi k tomu měla svoje důvody. Dál - uvěřila by Martinova Evička, že si to dítě upletl se Zlatou ještě předtím, než se poznal s ní? Nebo by to vzala jako nevěru a zradu? Co když mu dá kufry za dveře a jeho dcera tak přijde o otce? Co když Zlata řekne "to je fajn, že se hlásíš k synovi, tak doplať výživné za 15 let a dál se o něj starej ty, já jsem se starala dotedˇ, tak je řada na tobě" a pošle mu účet za všechny ty roky? Co když Zlatin manžel řekne "jo, to jsi byl ty, ten hajzlík, co ošustil a opustil, pojď sem, já ti to vysvětlím ručně stručně" a bude následovat osobní inzultace? A že by si to Martin zasloužil. Naštěstí se zdá, že má Martin přece jen špetku rozumu, tak hlavně aby mu to vydrželo a byl zticha dál. Nikomu nemůže tou úžasnou pravdou nijak prospět. Plus je tu vždycky možnost, že ten kluk ani není jeho.