Většina rodičů se z úspěchů svých ratolestí raduje, se svými úspěšnými dětmi se chlubí, vypráví si o nich se svými přáteli a jsou na ně pyšní. Ne vždy to však bývá také naopak a ne všechny děti se veřejně hlásí ke svým rodičům a kořenům.
Když teprve devatenáctiletá Adéla odjížděla do Prahy za prací, div se nedržela máminy sukně. Po maturitě nemohla ve svém malém moravském městečku ani v okrese najít práci, a tak se nechala přesvědčit kamarádkou, aby spolu vyrazily do hlavní metropole, pronajaly si společně byt a zkusily štěstí tam. V Praze bylo přeci jen o něco více pracovních příležitostí. Na druhou stranu tam nikoho neznaly, Praha pro ně byla velká neznámá a musely spoléhat jedna na druhou.
Bydlení na úrovni
Naštěstí se jim skutečně oběma do tří týdnů podařilo sehnat práci v nadnárodních firmách. Jana se uchytila na recepci a Adéla jako administrativní podpora managementu.
První měsíce byly těžké, Adéla volala každý den rodičům, že se jí moc stýská, v práci toho má až nad hlavu, a kdyby si to mohla dovolit, jezdila by domů snad každý víkend.
Vše se změnilo, když rodičům jednou zavolala, že má nového přítele. Pražák pochopitelně, a ne ledajaký!
Od doby, kdy se Adéla s Markem (26) seznámila, byly její telefony plné nadšení. Rodičům barvitě líčila, jak jí Marek koupil tohle či tamto, jak spolu byli na víkend v Paříži, ve Vídni na koncertě, na večeři v restauraci, do které chodí jen celebrity nebo známí podnikatelé… Rodiče měli pochopitelně radost, i když je trochu mrzelo, když se jim Adéla jednoho dne pochlubila, že se stěhuje k Markovi, a na Janě nechává celý nájem.
„Marek má krásný velký byt na Vinohradech, nádhera! Pošlu vám nějaké fotky, to je prostě bydlení na úrovni, s panelákem se to nedá vůbec srovnat, už abych byla pryč!“ těšila se Adéla, že už konečně nebude muset dojíždět do centra autobusem. Jana to snad nějak pochopí a určitě si někoho brzy do podnájmu najde, stejně už si prý poslední dobou moc nerozuměly, a dokonce má pocit, že jí Jana všechno závidí…
Jak tam můžete žít?
Pauzy mezi návštěvami u rodičů se stále prodlužovaly, a když už Adéla přijela, zdálo se, že se doma nudí. Neustále si vyměňovala smsky s Markem nebo seděla u internetu.
“Jak můžete pořád trčet doma? Pojďme někam na večeři, nemusíme přece každý den jíst doma, ne?“ kritizovala to, co dřív měla tolik ráda, když s z Prahy přijela na víkend. Povídání o sousedech už ji skoro vůbec nezajímalo, zato když přišla řeč na nakupování, značkové oblečení nebo kabelky a parfémy, celá ožila. Pochválila mámě novou halenku, ale sotva zjistila, že je to neznačkový kus, ohrnula nosík s tím, že takové šmejdy by si už nikdy nekoupila.
“Měla bys trochu šetřit, pokud máš tu možnost,“ kladli jí rodiče na srdce.
“A proč? Všechno platí Marek,“ odvětila otráveně. „Z toho, co si vydělám, si tak akorát můžu koupit něco na sebe, zajít si ke kadeřnici a nehty...“
Po půl roční intenzívní známosti měl pár snů konečně dorazit k Adéliným rodičům, aby se s Markem seznámili. Mladý muž byl sice trochu zdrženlivý, ale choval se zdvořile. Zato Adéla byla nervózní jako nikdy před tím. Teprve když už byli s Markem pryč, v žertu během telefonního hovoru prohodila něco ve smyslu: „Marek říkal, že ty paneláky a vůbec to okolí tam u nás je fakt strašně depresivní a že vás obdivuje, jak tam můžete tolik let žít!“
Rodiče se urazili. Tolik se snažili a nakonec, aby se ještě styděli, odkud pochází. Jako by nestačilo, že už se za to stydí jejich dcera! Ta tomu prý nasadila korunu, když oběma rodičům při poslední návštěvě darovala nové oblečení. Nakonec z ní vypadlo, že by byla ráda, aby si to oblékli, až příště přijedou do Prahy, protože by je rádi poznali Markovi rodiče.
“Pochopte to,“ vysvětlovala jim Adéla horečně, „Markovi rodiče žijí v jiném světě, to není jako vy na panelákovém sídlišti.“
A jak to dopadlo? Adélini rodiče se nejenže neoblékli do značkových svršků za těžké tisíce, ale ještě ten den se sbalili a odjeli zpátky do svého malého panelákového bytu na druhém konci republiky. Dceři řekli, že bude lepší, když jí nebudou kazit její značkovou image, a zdá se, že bude potřeba ještě nějaký čas, než se smíří s tím, že se jejich dcera stydí za vlastní rodiče..
Nový komentář
Komentáře
evelyn — #158 kéž by. ale jsou i takové dny, kdy jsem víc tady na stránkách, protože práci mám hotovou před termínem. jindy se sem podívám až večer
Eva_Fl — #153 milá Evo, jestli to mají takhle i tvý přátelé, to si spolu moc nepokecáte, co?
i tobě krásný den
evelyn — #155 bože, to ti fakt nesvěří žádnou práci, u který by jsi mohla trávit svůj čas? takhle ho věnuješ někomu, kdo o to absolutně nestojí. takže ještě jednou pro nechápavé.
"nemám nejmenší chuť dohadovat se s někým, jako jsi ty nebo ona." hezký den
že by to docvaklo teď? sice později, ale třeba se toho u tebe dočkáme
evelyn — #151 nechceš se na mě vykašlat? chytni se s evou, můžete zase trochu vypustit slovní žumpy, pourážet pár lidí a jít si spokojeně lehnout. (eva tohle zvládá každý den několikrát, takže u ní jistě problém mít nebudeš). nemám nejmenší chuť dohadovat se s někým, jako jsi ty nebo ona.
hezký den
Taky ti mila Maje preju krasny den. Odchazim, mne vubec nebavi se po ranu bavit s hnupem.
evelyn — #151 já pochybuji o dost jiných věcech, než něčí smysl pro humor. ale jestli nemáš na práci nic jiného, tak budiž
evelyn — #149 vždyť píšu, že když už nic, jsi aspoň chvilkami vtipná
evelyn — #147 tak si tu diskuzi přečti
pak že já jsem blbá
evelyn — #145 tak tebe se dotklo to označení? to je mi líto
jsem netušila, že jsi tak citlivá. zvláště po tom, co jsem si přečetla níže. jinak jsem jen odpověděla na ty vaše rádobyargumenty. žádnou diskuzi jsem nechtěla začínat, a zvláště ne s určitými jedinci. měla bys jít žalovat, aby mi to tady vytmavili.
vlastně nechápu, proč se snažíš dohadovat s někým slabomyslným a neuvěřitelně blbým. navíc s někým, kdo zanevřel na všechny a všechno a léčí si tady komplexy
p.s. v celé diskuzi jsi nepoužila jediný argument. ani jednou. já, jak jsem už psala, když chci obhájit svůj názor stůj co stůj, argumenty používám.
evelyn — #143 hlavně teď nemám čas. a vlastně ani chuť.
jinak pokud si chci za něčím stát a mít na něco názor, musím mít argumenty. a zaplať bůh, těch mám vždycky dost. narozdíl od někoho jiného, kdo tady jen uráží a napadá.
evelyn — #141 můžu, ale víš, jak to je. hloupému napověz,...
evelyn — #139 tak to vysvětluje, proč se moc nepřidáváš
Eva_Fl — #129 takže argumentů tři prdele. jak je tvým dobrým zvykem.
a na to, že neustále někoho urážíš a hraješ si na hroznýho psychologa, jsi se nestrefila ani jednou z toho šílenýho výčtu mých vlastností.
evelyn — #132 chodím na tyhle stránky i doma, ale to sem většinou najedou hvězdy, takže není nejmenší chuť přidávat se k jakékoli stupidní diskuzi. a možná vás dva psychology překvapím, ale svůj život beru možná s větším nadhledem, radostí z každého dne a zároveň pokorou, než vy dvě trubky.
jo, a žádný komplex nemám. já určitě ne.
Gizel — #136 Není nad čím se zamýšlet. Kráčejí, kam chtějí.
Je to jen článek k zamyšlení, kam někteří kráčí....... .
evelyn — #134 hehe, si vybrala blbyho fackovaciho panaka, ja ji posilam do prdele uz nekolik let. A furt omila eeeeeeemeriku, jako by tady uz nekdy byla.
Chudera!
evelyn — #132 uz jsem si vsimla, ze tady travi pracovni dobu, to ma asi nejakej hodne zodpovednej job.
Pak se divi, ze je chuda. 
evelyn — #130 O Americe tady furt mele ona, nevim, proc by si mela sedat z neceho na prdel, zjevne je prozrana komplexy a ja ji za to fakt nemuzu, ze moc rozumu nepobrala a je neschopna si zaridit zivot.
maje — #127 Mila ( no mila... ) Maje, ja fakt nemuzu za tvou podelanou zakomplexovanost, neschopnost odejit od kripla, nesamostatnost, ani jine komplexy.
Vyser se na me, udelas lip. Zkus si v klidu masturbovat, obcas to pomuze z neustaleho napeti. 
ta dcera je pěkně trapná a doufám, že si brzy uvědomí jak svým rodičům ubližuje!!