Na podzim se Linda na veletrhu škol zhlédla ve střední veterinární škole, kam chce jít i její spolužačka. Tenhle obor ji naprosto učaroval. Zvířata milovala odmala a představa, že s nimi pracuje každý den, a dokonce jim i pomáhá, ji nadchla. Jenže dobře věděla, že dostat se tam nebude snadné. Hlásí se mnoho zájemců a rozhodují příjímací zkoušky. Okamžitě se na ně začala mnohem víc připravovat. Jenže to bylo náročnější, než čekala.
Proto se na matku obrátila s žádostí o placené kurzy nebo doučování. Jenže tady narazila. Hana jako samoživitelka si nemohla dovolit vynakládat další tisíce korun měsíčně navíc. S rodinným rozpočtem už takhle vycházela jen tak tak. Musela tedy říci ne. Své dceři připoměla jejich finanční situaci s tím, že učení proto zůstane jen a jen v její režii. Linda se tedy, ač s nelibostí, pustila do samostudia. Dělala sice pokroky, jenže cítila, jak v přípravě na přijímačky pokulhává.
„Pořád za mnou chodila s tím, že její kamarádka už získává ze cvičných testů tolik a tolik bodů, zatímco jí tak dobře nejdou. Bylo mi líto, že jí taky nemůžu zaplatit přípravné kurzy, ale co jsem mohla dělat? Peníze na účet si jen tak nepřičaruji,“ krčí rameny Hana, která se dceři snažila pomáhat, jak jen mohla. Zkoušela ji z učiva, omlouvala ji tu a tam ve škole, aby měla na učení se na zkoušky více času.
V den D se Haně klepaly ruce snad ještě víc než Lindě. Odvezla ji do vybrané školy a v blízké kavárně držela palce. Když se ale dcery dočkala, neviděla usměvavou tvář. Naopak. Lindiny oči byly zalité slzami, pro které skoro neviděla na cestu.
„Hned jsem za ní vyběhla, abych ji utěšila, ale ona se mi vytrhla a nasedla do auta. Tam na mě spustila, že to totálně podělala. Dostala jiné úlohy, než očekávala, tudíž na nich pohořela. A aby toho nebylo málo, nevyplnila ani spoustu úloh, které by za běžných okolností nejspíš zvládla. Zasekla se a nemohla vůbec přemýšlet. Pak se na mě podívala nenávistným pohledem a vykřikla, že teď už nic nemá smysl, ani chodit do školy. Nakonec tomu nasadila korunu – za všechno prý můžu já, že jsem jí nebyla schopna zajistit přípravné kurzy a doučování, jaké měla její spolužačka. Já jí v afektu zase na oplátku řekla, že je nevděčný fracek, který si neváží toho všeho, co pro ni odmala jako samoživitelka dělám. A kde že jsem na to jako měla vzít. Ona se odmlčela, já taky, ale cestu domů jsme probrečely obě. Od té doby na mě pořádně nepromluvila. Jen mlčí, leží v posteli a má takový nepřítomný pohled. Jestli jsem si myslela, že ji to přes víkend aspoň trochu přejde, tak ani náhodou. Nepovedlo se mi ji ani přesvědčit, aby šla v pondělí na další kolo. Nebo do školy. Vzdala to. Prý stejně půjde v září pracovat do místní továrny, protože na víc nemá, tak je to jedno, že nedochodí základku. Nekomunikuje ani s kamarády,“ líčí dceřinu zarputilost Hana s tím, že vůbec neví, jak dceru ze směsi sebelítosti, nenávisti k celému světu a letargie probudit.
„Je úplně mimo. Moc se o ni bojím. Pořád čekám, že konečně vyleze, oklepe se a začne se o to víc učit na druhé kolo přijímaček. Jenže ono ne. Totálně to vzdala. Jak ji mám přesvědčit, aby to ještě zkusila? A kdy pochopí, že jsem pro ni nemohla víc udělat? Copak můžu za nákladné kurzy, svůj směšně nízký plat a velké výdaje, které kvůli jejímu otci, co zdrhl před dvanácti lety do zahraničí, mám? Možná by potřebovala psychologa, ale na toho taky nemám,“ dodává zdrcená Hana.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
V příběhu Hany je mnoho nejasností. Byl Hanou právně řešen uprchlý otec v rámci povinnosti platit výživné? Využila Hana právo na podporu při neplacení výživného na úřadu práce? Je Lindin studijní prospěch adekvátní ke studiu na střední škole?
Linda je nyní ve svých patnácti letech v zajetí zklamání a vzdoru, což je podpořeno pocitem nespravedlnosti. Fantazie typu „kdyby, tak by…“ umocňuje její frustraci, která vyústila v izolaci a může přerůst až v depresi. K tomu se přidává nezralá potřeba najít viníka svého neúspěchu. Pokud je chování Lindy jakýmsi trestem pro Hanu, je potřeba řešit i vztahovou rovinu mezi matkou a dcerou.
Pedagogicko-psychologické poradenství je hrazené ze zdravotního pojištění a je velkou chybou, že před přijímací zkouškou nebyly jeho služby využity. Právě kvůli možnému zklamání a fantazírování o různých profesích je pro rodiče i děti výhodné zjistit skutečné možnosti a studijní předpoklady, a zároveň získat doporučení, jak pracovat s trémou a nervozitou. Rodiče by měli děti vždy připravit i na variantu, že se přijímací zkoušky nepodaří, a předem s nimi konzultovat další možné alternativy.
Skvělý studijní prospěch nemusí vždy odpovídat celkové zralosti dítěte a studium na střední škole, včetně přijímacího řízení, se svou náročností může stát nečekaným zlomem a konfrontací se skutečnými studijními předpoklady. Ke zdravému studijnímu vývoji patří i zdravá míra frustrační tolerance, tedy schopnost zvládat neúspěch.
Nechci Haně křivdit – život samoživitelky je velmi náročný. Přesto se v jejím příběhu objevuje určitá paralela s chováním Lindy. Hana se může vnímat jako oběť své finanční situace, zejména pokud nevyužila dostupné podpůrné možnosti a nezajímá se o dostupnou terapeutickou pomoc. Linda se naopak cítí jako oběť Haniny finanční nepodpory.
V každém případě se v tomto emočním a situačním zauzlení neobejdou bez odborné pomoci.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tenhle "příběh" zcela pomíjí pomoc otce (existuje-li otec).
To, že si snad dívka dala ještě druhou, případně třetí SŠ a není velké riziko, že zůstane viset v luftě.
A v neposlední řadě, že ukázkových testů na JPZ je plno, i na webu Cermatu je jich spousta, střední školy mají taky na webovkách starší testy. Klidně je mohla (zadarmo) vypracovávat a postupně se zlepšovat.
Dcera měla sice i placenou přípravu, ale sledovala i neplacenou online úplně skvělou přípravu vedenou navíc jejich řečí, včetně psychologických rad. Dalo se i připlatit za starší videa s výukou a vysvětlením a to stálo 300 měsíčně (spousta zájemců, cena mohla být takto nízko, dostupné všem). Je to tak hrozné?
Hmmm a kde je v tehle rovnici otec? Proc nezaplatil dceri to doucovani on?
Mam dojem, ze slecna prece jen bude nevdecny rozmazleny spratek...matka nejspis dela co muze...
Co to tady pan psycholog keca za blbosti?!
Problem je prece v tom, ze se dnes ke vzdelani dostane jen ten, kdo ma penize!
Slecna byla evidentne extremne motivovana a urcite sikovna, jenze bez placene pripravy nemela sanci.
Na skolu se misto ni dostal nejaky liny spratek, ktery tam nejspis ani nechtel jen ho proste bohati rodice dotlacili...
Uplne chapu, ze je z toho ta holka rozhozena.
Nechapu ale mistni diskutujici, kteri jeste hledaji chybu v ni. Fakt do leziciho na zemi si kopni a jeste na nej plivni. Takova cechackovska falesna moralka...
Proc to matka resi u psychologa namisto transaperentu pred uradem vlady mi jasne neni, ale asi by tam stejne stala sama...
V prve rade mela zafungovat skola s pripravou a predvyberem okru oboru a skol na ktere by slecna dale mohla pokracovat. Od toho tam jsou tzv. vychovni poradci aby pracovali se vsemi tedy skola-zacka-rodice doporucit kurzy ktere placene nejsou ale umi pripravit jen od zacky a rodicu chce soucinnost. Pokud tento zakladni krok byl vynechan (tedy prace vychovneho poradce) je potom chyba a vina na skole u niz nebyly predany vsechny moznosti zlepseni vysledku zacky ( i prace s tremou,odborna pece atp.).Tady je zakopany pes a vina vsech zucastnenych. Slecna by mela byt postavena realite a zacit intenzivni praci pokud tedy neni jen snem projit veterinou ale cilem. At se jasne vyjadri a co chce tomu obetovat mimo zabavy s kamaradkami aby si uvedomila ze prace je hlavnena ni,pak zapojit skolu kvuli pripravy no a matka je tou oporou jak rodice maji byt ale zadne omlouvani ale trvat na rezimu stylem: chces neco tak se snaz! Takze postavit do late a dat rezim bud anebo. At si slecna uvedomi ze zalezi v prve rade na ni ostatni tu pomoc nabidnou.Je hodne profesoru co jsou schopni i zdarma pripravit na zkousky i primo z fech skol a oboru.Staci jen chtit a projevit snahu.
To opravdu matka nemohla investovat několik tisíc korun do doučování? Jde přece o budoucnost její dcery. Teď mladá slečna půjde někam na učební obor dojička krav, zatímco její spolužačky budou většinou na středních školách. Takhle začíná celoživotní nenávist ke svým rodičům…
Otázkou je, jestli by uspěla, kdyby absolvovala všechny možné kurzy. Pokud by měla takovou trému, jakou podle mě měla, tak by to vyšlo nastejno. Nakonec už je jí 15 a může pro sebe něco udělat sama. Jít na jinou školu, chodit na brigády, zaplatit si kurzy sama a pak to zkusit znovu příští rok ??
Otázkou je, jestli by uspěla, kdyby absolvovala všechny možné kurzy. Pokud by měla takovou trému, jakou podle mě měla, tak by to vyšlo nastejno. Nakonec už je jí 15 a může pro sebe něco udělat sama. Jít na jinou školu, chodit na brigády, zaplatit si kurzy sama a pak to zkusit znovu příští rok ??
syna jsem osobně připravovala na přijímačky na víceleté gymnázium, je to krapet jiné, ale vlastně stejné, musela jsem si sama ledacos osvěžit a dostudovat, abych byla schopná vysvětlit to, s čím se ve škole neobtěžovali... výsledek tomu odpovídal, umístil se velmi dobře, žasli i na základní škole, ale my jsme věděli, že za tím byly hodiny práce navíc... je směšné, ale obviňovat matku, že nebyla schopná zajistit peníze na doučování... pokud to květinka nezvládla na přijímačkách, pokud není schopná se zvednout a jít na druhé kolo, tak na to děvenka asi fakt nemá... jsou i jiné školy, než které si vysnily spolužačky, kde by měla větší šanci, případně učební obory, kde by dostala dobrý základ do života... ony často i ty skvělé absolventky v praxi končí ledaskde... takže když radit, tak hlavně komunikovat...
Byt holkama a chtit nekoho vinit,tak bych spis vinila zakladky (ze nepripravuji na tento typ jednotnych prijimacich zkousek) a zlocineckou mafii cermat (ktera vydelava na tom,ze se na jejich jednodne prijimaci zkousky na skolach neuci). Kazdopadne je v tomto kazda rada draha,matka reagovala spatne na dcerin vztek,jako dospela ji mela podrzet a zkusit najit reseni - misto aby ji nalozila na hrb dalsi naklad v podobe nevdeku. Resit se da vsechno. Treba ji mohla pomoct kamaradka,ktera na placene kurzy chodi a mohla se devcata ucit nektere dny spolu.
V případě, že rodič nemůže platit drahé kurzy, by se měl snažit dítěti pomoci sám. Chápu, že po pracovní směně už není moc chuť, ale člověk se musí přemoci. Horší je pokud s přípravou na střední dospělý nehne. To je potom smutné. Další věc je strategie, pokud se dítě při testech na něčem zasekne, ať jde dál na věci, které zvládne, byť jsou za méně bodů.
To je ale zase 3,14čovina. Kdo toto píše?
Tak je to trošku divné, ale dobře, jakože se to stalo. Teď je zbytečné řešit, co kdo měl dělat před rokem nebo před dvanácti lety. Mléko je už rozlité a brečet nad tím nepomůže, jak praví přísloví, je potřeba popadnout pomyslný kýbl a hadr a likvidovat následky. Od čeho jsou školní psychologové? Od čeho jsou poradny pro ženy, kde jsou zdarma k dispozici právníci, sociální pracovníci i psychologové? Od čeho jsou fůry neziskovek pomáhajících samoživitelkám? Hana se musí probrat a něco dělat, když sama neví, nažhavit telefon nebo internet a hledat nápad, inspiraci, pomoc. Svět se nezbořil, dcera může jít na učební obor, tam se kolikrát ani přijímačky dělat nemusí, za rok může zkusit přejít na střední školu, do té doby se doučí, co neuměla teď, už ví, co u zkoušek bylo, tak ji to nepřekvapí. Navíc může pracovat na zvládání stresu, protože to vypadá, že narazila především proto, že není zvyklá překonávat překážky. Asi ji matinka chovala jako ve vatě, všechno řešila, umetala cestičky a pak prásk, přišel první problém, co matka řešit nemohla a dcera se sesypala. Takže jí ten rok nejspíš dost prospěje, a už bych kolem ní přestala chodit po špičkách, na litování se už měla dost času.
Trapný výmysl. Nejlepší příprava a zdarma je to, když rodiče lpí důrazně na průběžném učení dětí celý druhý stupeň. Kdo začne řešit přípravu na přijímačky dva měsíce dopředu, ten může mít miliony a přesto to bude jen o štěstí.
A ještě zapadá jeden fakt - není povinností zůstat na střední škole celou dobu. Dnes neúspěšné děti už budou vědět, oč jde, mohou se tak celý rok chystat a za rok to zkusit znovu.
Ano, doučko je drahý. Vím to, protože sám si účtuju 600 Kč za 45 minut + dopravu pokud dojíždím autem. Mám studenty a ti pak jsou připravení opravdu špičkově. Stojí to za to, ale holt je potřeba to cvaknout. Když nejsou money zadarmo ani kuře nehrabe. Nedávno mě jedna pipka nařkla, že bych se měl stydět brát si peníze za doučování. Ona taky prý pomáhá zdarma. Ať si pomáhá zdarma, mně je to fuk, já si nechám platit za to, že jsem ve škole dával pozor a umím.
Nejsou uvedeny další informace o té nedokonalé rodině. Co otec, co prarodiče, co prarodiče z otcovy strany? Holka se vztekala, ale nasedla do auta. Jak slyším nebo čtu "samoživitelka", naskakuje mi husí kůže. Některé si tuto situaci vybraly - já všechno zvládnu, druhým to přinesl osud nebo život. Zůstala jsem sama, bez manžela a bez příbuzných se dvěma kluky - 15 a 7 roků. Jasně jsem jim řekla, že na co nemáme, to prostě nedostanou. Oba vystudovali i střední i vysokou školu. Starší byl na nižším gymnasiu a protože měl dobrý prospěch, pokračoval na gymnasiu na střední škole bez přijímacích zkoušek. Mladší si vybral elektrotechniku, jel na zkoušky, přijali ho. Třeba ta holka není až tak moc nadaná. Ale nechápu, jak ji matka vychovávala, když se umí takto šprajcnout.