„Když jsem se dozvěděla, že je má dcera těhotná a budu poprvé babičkou, cítila jsem samozřejmě neuvěřitelnou radost. Dnes je mi ale úzko, místo nastávající babičky si přijdu jako záložna na peníze a běda, když dceři odmítnu pro miminko cokoliv pořídit, to je hned oheň na střeše… chce se mi z toho brečet….“

Když se matka dozví, že je její dcera těhotná, je to pro ni jistě jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších momentů v životě. Stejně tak tomu bylo i pro Ivetu (55), které před třemi měsíci dcera Lenka oznámila, že se svým manželem čeká dítě. Ačkoliv vztahy se svým zetěm nemá Iveta ideální, vzájemně se prý nemohou ani cítit, přesto byla šťastná. „Samozřejmě, že to Lence přeju, bude maminkou, a to je přece dar! Celá rodina se na její děťátko těší, ale víte, z toho, co mi začala Lenka dělat, začínám být nešťastná a bezradná.“

Mami, kup mi kočárek, to je přece tvoje povinnost!

GrannyIvetina dcera Lenka totiž poté, co své matce oznámila, že bude za pár měsíců pyšnou babičkou, nabyla dojmu, že její matka má zkrátka za povinnost jí kupovat výbavičku pro její miminko. „Když asi týden poté, co mi tuto radostnou novinku Lenka oznámila, přišla a řekla si natvrdo o dvacet tisíc na nový kočárek, myslela jsem si, že si dělá srandu, ale opak je bohužel pravdou, myslí to zcela vážně a své nároky stále stupňuje,“ vypráví nám nešťastně Iveta, která je navíc momentálně nějaký ten pátek bez práce, a ačkoliv by moc chtěla, své dceři zkrátka pro miminko nemůže kupovat vše. „Snesla bych pro ní modré z nebe, ale když k vám vaše dítě chodí na návštěvu a pokaždé si řekne o nějakou finanční částku, je vám z toho zle! Asi jsem udělala chybu, když jsem jí nakonec kočárek i ve své zhoršené finanční situaci koupila, ale jak je vidno, nestačí ji to a chce mnohem víc.“

Babičko, jste škrt!

Lenka totiž před čtrnácti dny přišla se seznamem, na kterém bylo napsáno, co všechno má Iveta pro její miminko koupit. „Když mi má dcera vrazila seznam do ruky se slovy, ať vše koupím a pospíším si, protože s manželem zařizuji dětský pokoj, snažila jsem se jí vysvětlit, že na to opravdu nemám peníze a že si myslím, že kočárek byl dost velkým darem. Lenka byla ale jako hluchá, začala mi vyčítat, že jí dávám pro miminko mnohem méně než její tchyně a nazvala mě škrtem. Její slova mi natolik ublížila, že jsem to nevydržela a Lenku jsem vyhodila ze svého domu.“

Od té doby ovšem Iveta svou dceru neviděla, když se jí snaží zavolat, nebere jí telefon, když přijde za ní domů, zapírá se. „Tuhle jsem byla u své dcery doma, otevřel mi její manžel a vpálil mi do obličeje, že se nemám divit, že mě Lenka nechce vidět. Hrubým hlasem mi prakticky vyhrožoval, že bych se nad sebou měla zamyslet, jelikož jsem škrt a nejhorší babička na světě.“ Není se čemu divit, že slova Lenčina manžela dohnala Ivetu k slzám, a tak se před dveřmi otočila a beze slova odešla. „Nevím, co mám dělat, nechci svou dceru a své vnouče ztratit, ale tohle chování přesahuje všechny meze, vždyť přece babičky nemají za povinnost kupovat výbavu svým vnoučatům!“ uzavírá s pláčem svůj příběh Iveta.

Čtěte také:

Reklama