Foto:Shutterstock
Před třemi roky se stala babičkou. Od samého začátku nabízela své dceři Anetě pomocnou ruku, které ona nezřídka ráda využívala. Pomáhala v šestinedělí, vozila kočárek, hlídala miminko, když si mladí potřebovali něco zařídit nebo si odpočinout. Čeho se ale chtěla vyvarovat, to byly nevyžádané rady. Zařekla se, že za žádnou cenu nebude tou, která by mladé rodiče kontrolovala nebo jim předávala moudra.
„Sama jsem něco takového zažila od tchyně. Takže dobře vím, jak je skličující mít dnes a denně na talíři, jak jako máma děláte všechno špatně. Pomohla jsem, poradila. Ale jen když o to stáli. Jenže teď je všechno jinak. Mám pocit, že už mlčet nedokážu. A že bych ani neměla,“ zoufá si Marta. Obává se totiž, že její dcera malé holčičce posledního půl roku velmi ubližuje. Po psychické stránce. Důvodem je hledání „toho pravého“.
„S Martinem se před půl rokem bohužel rozešli. Odešel od ní k jiné. Přišlo mi, že toho Aneta ani moc nelituje. Prý už si stejně neměli co říct. Nevím. Svůj názor na to mám, ale nechávám si ho pro sebe. Je to čistě jejich věc. Co ale vydýchat neumím, to je dceřina lehkovážnost, co se hledání nového partnera týče,“ zlobí se Marta. Za těch šest měsíců se u ní doma vystřídali už tři. Dva z nich k ní jen pravidelně docházeli a jeden se dokonce i stihl nastěhovat. Zůstal však pouhý měsíc, než mu došlo, že dělat otce cizímu dítěti nedokáže.
„Je to podle mě velká nezodpovědnost, tahat si domů k malému dítěti cizí chlapy. Vždyť je v podstatě nezná! A co víc, bojím se o svou vnučku i po psychické stránce. Martin za ní přijel za celou dobu tak dvakrát. Přitom holka tátu potřebuje. Takže se upne na nějakého strejdu, který se jí chvilku věnuje, ale za pár měsíců zmizí, jako pára nad hrncem. Co si asi tak může odnést do života? Že se nemůže na žádného chlapa spolehnout, že s ní zůstane? Kamarádka tvrdí, ať to neřeším, že je ještě malá. Já s ní nesouhlasím. Tříleté děti už všechno vnímají,“ myslí si Marta, která se pro to na dceru velmi zlobí. Raději by, aby si své avantýry řešila zpočátku výhradně mimo domov. Nové muže holčičce nepředstavovala, dokud si jimi nebude stoprocentně jistá.
„Chápu, že času na randění o samotě moc nemá, když malou ještě nevzali do školky. Já chodím do práce a nemůžu hlídat až tak často, jak by ona chtěla chodit na schůzky. Ale několikrát do týdne se večer ráda postarám. Nebo i o víkendu. To je jí málo. Zatím se držím, ale nevím, jak dlouho to ještě zvládnu, nekritizovat, neradit. Velmi mě její počínání trápí,“ uzavírá Marta.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Martu naprosto přirozeně trápí, že její vnučka nevyrůstá ve stabilním, bezpečném prostředí, kde může vnímat mužskou energii jako podporující a rozvíjející faktor. Když ponecháme stranou rizika střídajících se cizích mužů přímo v domácím prostředí, pro tříleté dítě je seznámení a sblížení s dalšími lidmi socializační prvek. Je samozřejmě velmi důležité, v jaké atmosféře kontakty s „kamarády“ maminky probíhají a zda má přítomnost či aktivity mužského elementu pro Martinu vnučku pozitivní přínos.
Ve třech letech se ještě dítě může spokojit s vysvětlením, že kontakty matky jsou kamarádi, a dítě získává informace o rozdílnosti mužské a ženské energie. Marta nabízí velkou podporu své dceři s nabídkou večerních hlídání a poskytuje tak prostor pro naplňování dceřiných vztahových potřeb. Vyjádření obav o vlivu na svou vnučku v budoucnu je na místě. Je třeba vyjádřit pochopení pro potřeby navázání vztahu pro dceru s opakovanou nabídkou večerních hlídání, avšak s upozorněním na rizika, která přináší časté střídání mužských kamarádů.
Negativní dopady lehkomyslného chování se budou velmi pravděpodobně vynořovat nejen ve školce, kde děti vyprávějí své příběhy z domácího prostředí (paní učitelky by mohly vyprávět…), ale i při zmínkách o dřívějších kamarádech maminky, což neudělá v dalším vztahu dcery Marty dobrou službu. Těžko soudit, zda je počínání Anety projev nedostatečné emoční inteligence vůči své dceři, nebo se cítí tak zoufale osamělá, že v hledání partnerů nenastavuje adekvátní časové hranice.
Nabídku na hlídání od Marty by jí mohly závidět mnohé maminky s malým dítětem. Stoprocentní jistota v kvalitu partnera neexistuje ani po letech vztahu. Ale čas, kdy je vhodné přijmout nového člověka do domácího prostředí k dítěti, by se měl zvažovat velmi uvážlivě a zodpovědně.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Hlídání několikrát týdně a o víkendu je dceři málo?! To jsem teda blázen, vždyť týden má jen 5 všedních dnů a 2 víkendové. Další, která si myslí, že máma nemá vlastní život a zaměstnání. A jestli střídá partnery jako ponožky, měla by se s nimi stýkat jinde, a ne doma.
Možná Aneta dělá jen to, co sama viděla v dětství - není žádná zmínka o jejím otci, Martině manželovi a dědečkovi té vnučky. Jestli se Marta sama s manželem rozešla a pak Aneta vídala různé strýčky, nemůže se divit, že se to opakuje. Nebo si Aneta potřebuje dokázat, že i když od ní manžel odešel, ona mu to ještě ukáže, že bude prstíčkem hrabat, protože o Anetu je velký zájem a muži si u ní podívají dveře. To bude chlapec litovat, o co přišel. Nebo jenom neumí žít sama a potřebuje muže, lhostejno jakého, jen aby nějakého měla. Všechno jsou to špatné varianty pro to dítě, navíc je tady riziko, že jednou Aneta přivede strejdu, který bude mít o její dceru velmi nezdravý zájem. Ovšem pokud Marta začne dceři něco vyčítat, Aneta ji nebude poslouchat a tím víc se zatvrdí a bude tahat domů ještě víc cizích chlapů. Nevím, jestli by pomohlo, kdyby jí to řekl někdo třetí, mimo rodinu. Terapeutka v podstatě nic rozumného neporadila, jen spousta řečí o ničem.
No dobře, to jsou slova. Jak to chce Marta ve skutečnosti zařídit, aby její dcera byla jiná? Jak probíhala výchova dcery? Kde je Martin manžel a otec dcery?