Anička (8) nikdy nepatřila mezi odvážné a samostatné holčičky. I do školky chodila zpočátku z donucení a dlouho všechna rána proplakala. Chyběla jí maminka, na niž je odmala fixovaná. Ani u babičky bez ní nechtěla přespávat, přestože ji má velmi ráda. Teď, když končí první třídu, má ale přijít velká změna. Maminka ji přihlásila na její první letní tábor.
Foto: Shutterstock
„Jsem si dobře vědoma toho, že se musí trochu otrkat, být samostatnější. A hlavně mezi dětmi. Neviset tolik jen na mně. Kromě toho potřebuji kvůli práci nějak pořešit prázdniny. Jsem na ni sama, její otec se k ní nezná. Pomáhá mi občas jen moje mamka. Ale ta taky chodí do práce. Proto jsem Aničce zaplatila dva týdny na letním táboře. Jenže když to slyšela, spustila hysterák,“ popisuje Jana s tím, že podobnou reakci samozřejmě čekala. Ale doufala, že se dcera nakonec umoudří. To se ale nestalo. Naopak. Anička se začala v noci probouzet a s pláčem chodila za maminkou do ložnice. Strach z pobytu na táboře ji neopouštěl ani ve spánku.
Jana nakonec nátlak nevydržela. Nedokázala se dívat, jak dceru pobyt na táboře deptá. Ale ani to s jejím osamostatňováním nemínila vzdát. Zavolala vedoucímu tábora, aby se s ním poradila. „Slovo dalo slovo a já nakonec za týden odjíždím s Aničkou. V práci si vezmu dva týdny neplacené volno. Ale nejedu tam jen tak. Pan vedoucí mě přijal jako brigádnici do kuchyně a zdravotnici. Takže s ní budu i nebudu, spíme odděleně. Přesto ji to neskutečně uklidnilo a řekla bych, že se začíná i těšit,“ usmívá se Jana, která tak může podpořit dceru v osamostatňování, a přitom nezůstane úplně bez výplaty.
„Nějak s tou samostatností začít musí. Poslat ji samotnou, pobyt propláče. Nebo pro ni budu muset jet už druhý den. Tohle je podle mého rozumný kompromis a investice do budoucna. Věřím totiž, že příští rok už to dá beze mě. Nepůjde do úplně neznámého prostředí mezi neznámé lidi,“ dodává Jana.
Zdroj informací: respondentka Jana
Čtěte také:
- I týden na táboře může dítěti změnit život, pro stále více rodin je ale nedostupným luxusem, říká koordinátorka sbírky Za lepší prázdniny
- Syn vydržel na prázdninách u babičky jen dva dny. Může za to její otřesná výchova, říká Markéta (29)
Nový komentář
Komentáře
Ježíš , proc furt všichni tak trvají na tom, že musí dítě na tábor. Nechápu.
Docela riskantní počin, přihlásit dceru na 14-denní tábor, když nechce spát sama ani u babičky, kterou má ráda. Společný pobyt na táboře může být dobrý nápad pokud jí bude stačit že je maminka nablízku a zařadí se do kolektivu, to by bylo pro Aničku nejlepší. V horším případě to může dopadnout tak, že celý tábor prosedí v kuchyni nebo jako asistentka zdravotníka.
Přihlásit na dvoutýdenní tábor dítě, které není schopné přespat jednou u babičky, kterou má rádo, není zrovna dobrý nápad. Maminka mohla důvodně předpokládat, že bude třeba nějak prázdniny pokrýt, mohla tedy dcerku od února "otužovat", třeba právě tím občasným nocováním u babičky, v případě jedné noci Nebo pozvat na přespání nějakou její kamarádku a pak by zase spaly holčičky u té kamarádky. Na jaře pak jednodenní výlety bez maminky, v létě vícekrát příměstský tábor.
Nikde neni dane,ze dite v osmi letech musi na tábor,vim,ze potrebujete na prázdniny neco vymyslet,ale dítě by melo chtit,jinak pojede jednou a jiz nikdy více
Je to hodně nouzové řešení, které ničemu nepomůže. Celý tábor bude to dítě viset matce na sukni, k samostatnosti mu to nepomůže, a ostatním dětem bude leda pro smích.
Problém to je, ale matka se měla probudit o hodně dřív než pár dnů před táborem. O hodně let dřív. Zvlášť proto, že to dítě nemá otce a jaksi se nemluví ani o dalších příbuzných, kromě jedné babičky. Takže bylo především v zájmu té matky naučit dceru být co nejdřív samostatná. Poslat ji na tábor samotnou by samozřejmě vedlo k maléru, ale proč to lámat přes koleno, matka přece ví, jak to dcera špatně snáší, tak ji vůbec neměla na tábor přihlašovat. Ono to taky mohlo počkat za pár let. Jak píše dole Odeta, mohla si ta malá zvykat na příměstských táborech, jednodenní výlety bez matky, s nějakým oddílem, kroužkem, skautem atd. Teď už je to fuk, tábor je zaplacený, možná že to dopadne, možná ne, ale rozhodně mi to nepřipadá jako dobrá varianta, kterou by bylo dlužno chválit a doporučovat. 
Elegantní řešení. Každé dítě je originál a v osmi letech je ještě nekonečně hodně prostoru na postupné otužování, co se samostatnosti týče. Nikdy bych své děti nenutila, jet někam, kam samy nechtějí a už vůbec ne na sílu nutit, že musí být odvážné a bez maminky. Názory okolí jsou zcela irelevantní, za děti zodpovídáme my, rodiče. V případě dítěte z článku jen matka. Já mám štěstí na velmi samostatné děti, ale podle mne je to hlavně v tom, že jich je několik a tak nějak na sebe působí v rámci dětské smečky. Nejmladší syn jede sám na tábor, chce už několik měsíců, a zatím to vypadá, že mě pustí aspoň k autobusu, dát mu pusu a obejmout. Uvidíme. Kdyby brečel, že nechce a bez maminky ani krok, tak by nikam nemusel jet. Starší děti to samé, nikoho jsme nikdy nenutili. Motivovali, ale řídíme se striktně podle toho, jak se cítí dítě. Takže, osmiletá holčička má plné právo, nechtít jet sama. Nutit a nedej bože ještě vykládat, jak musí být odvážná atd, nakonec nadělá více škody než užitku. Jana to vyřešila parádně, fakt respekt, že dokázala najít kompromis a být tady pro svoji dceru a zároveň ji umožnit, být v kolektivu dětí a zažít nezapomenutelné.
To je dobrý nápad. Holčička se trochu otrka - možná má strach z neznámého prostředí, nebo z vlastního selhání - a vy si odpočinete od stereotypu. Pokud se jí bude na táboře líbit, pojede celá nadšená i příští rok. Ale kdybyste ji nutila jet samotnou, tábor ji znechutite.
Udělejte to jak to cítíte vy a ne podle ostatních. Znáte své dítě nejlépe! Já byla velmi úzkostné dítě. Přespat někde byl stresující moment. A hle v 15 jsem začala jezdit sama s partou na čundry, pod stan, pod širák a pak po světě. Až to přijde tak to přijde a někdy to holt nepřijde, prostě jsme lidé i děti různé povahy. Možná by se holčičce zalíbilo ve skautu...tam je možnost i třeba kratších výjezdů na víkend s partou fajn lidí
...a věděla by, co to obnáší přespat v přírodě.
Maminka obdařila svou dceru problémem zvaným nejistá vazba. Proto to dítě vyvádí a je na ni fixované. Myslím, že v tomhle věku se to už nezlepší.
Líbí se mi jak to maminka vyřešila