no.jpg
Foto: Shutterstock

Ema (17) je Radčino (47) první dítě. Dceru si moc přála a potěšilo ji, že ultrazvuk ještě před narozením potvrdil holčičku. Porod však doprovázely komplikace a dítě se narodilo přidušené s poměrně nízkým Apgar skóre (zhodnocení poporodního stavu novorozence). Po třech měsících usoudila dětská lékařka, že psychomotorický vývoj není uspokojivý a doporučila miminko k posouzení dětským neurologem. „Rok a půl jsme s dcerou cvičili Vojtovu metodu, střídali jsme se já a manžel. Bylo to náročné, šestkrát denně cvičit s miminkem pro něj velmi nepříjemné cviky… Šlo o zatěžkávací zkoušku našich nervů i vztahu samotného. Ten nakonec nevydržel a já zůstala s malým děckem sama,“ vzpomíná Radka.

Rychle zpátky do práce

Mladá maminka měla co dělat, a přestože se později znovu provdala, prvních pár let s malou Emou bylo těžkých. „Zůstat tak dlouho na mateřské nešlo, proto jsem využila možnosti dát Emu do školky pro nejmenší děti a začala jsem vydělávat. Dařilo se mi a pracovní povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat. Emička měla dobrou imunitu a skoro nestonala. Poporodní handicap na ní nebyl téměř znát, díky důslednému cvičení vypadala jako každé jiné dítě. Byla jen trochu nemotornější a v pohybu tvrdá, to se však dalo lehce schovat za běžnou nešikovnost,“ vypráví matka.

Nová rodina a recept na štěstí

Když bylo Emě pět let, potkala Radka Michala. Šlo o lásku na první pohled, do roka se vzali a pár měsíců poté narodil Vojta. „Byla jsem šťastná. Rodina fungovala skvěle, děti byly zdravé a kamarádky se mě často ptaly na recept na štěstí. Jediné, co bych si tehdy přála jinak, byl Emin (ne)zájem o fyzický kontakt. Nepatřila k mazlivým dětem, netoužila po pusinkování a vyloženě utíkala před babičkou, která ji pokaždé málem umačkala,“ svěřuje se. „Časem jsem si zvykla a věděla, že nás má Ema i tak moc ráda. Jen je zkrátka jinak nastavená a její zdánlivá odtažitost neznamená nelásku. Kdo to ale velmi špatně nesl, byla Emina babička, má matka.“

Pusu na pusu ne!

Jak Ema rostla, rostla i její osobnost. Dobře se učila a už ve dvanácti přesně věděla, co chce studovat. „Vlastně měla a dodnes má můj obdiv. Respektuji ji, i když je ve svých 17 letech občas nesnesitelná a přirozeně ve spoustě věcí nezralá,“ usmívá se Radka. A když Ema někdy na počátku puberty přišla s tím, že jsou jí nepříjemné polibky na ústa, rodiče to respektovali jako další z Eminých rozhodnutí, souvisejících s jejím nastavením. „Samozřejmě, že jsem to musela trochu zpracovat. Já sama mazlivá jsem, ale tyhle mé potřeby mi plně vynahrazoval a stále vynahrazuje Vojtíšek, který naopak fyzický kontakt stále velmi žádá.“

Je to tvoje vina

Rozhořčená z toho ale byla babička. Nedokázala pochopit, proč se Ema vyhýbá i obyčejné puse. Pokaždé uhnula a maximálně se nechala políbit na tvář nebo čelo. „Matka mi začala vyčítat, že je to celé moje vina. Že jsem dítě brzy opustila a nechala je napospas školce a systému. Bere si to i velmi osobně a Emě přímo i nepřímo vyčítá citový chlad. Vojtu naopak mazlí o to víc, aby Emě ukázala, oč přichází. Chová se nepřiměřeně a není s ní řeč. Dostalo se to už tak daleko, že Ema odmítá k babičce jezdit a já mám po každé návštěvě nafouknutou hlavu z výčitek. Nevím, co s tím. Přestože je to má matka, nedokážeme se domluvit. A právě proto, že je to má matka, nechci a nemohu to nechat být,“ říká Radka smutně.

Čtěte také: Pokusím se být lepší než ta druhá, o přítele budu bojovat, svěřuje se Jana (45)

Reklama