Foto: Shutterstock
Loni šla s dcerou k zápisu, ale nakonec z toho nic nebylo. Tehdy tříletá Valentýnka maminku uprosila, aby s ní mohla zůstat ještě rok doma. Nebyl to problém, mohla pracovat z domova. Letos už to tak snadné není, a tak holčička do školky 1. září nastoupit musela. Lenka se toho ale upřímně děsí. Tuší, že loučení v šatně bude náročné. Nejen první týden.
„Valentýnka na mě není závislá, klidně jede na víkend s babičkou a dědou, občas zůstane v herním koutku, když nakupuji. Ale do školky se jí vůbec nechce. Pořád mě prosí, ať s ní zůstanu doma. Nebo ať ji s sebou beru do práce, že to tam vydrží. Nespokojí se ani s tím, že jsem si domluvila odchody z práce tak, abych ji mohla vyzvedávat hned po obědě. Alespoň ze začátku. Chápu ji, ale už do práce vážně musím,“ smutní Lenka, která se nejvíce obává ranního loučení.
„Vůbec nevím, jak to mám udělat. Zmizet rychle bez loučení? Nebo přijít dřív, abychom měly čas se ještě pořádně potulit? A mám ji tam skutečně nechat, když bude třeba hystericky plakat a sápat se po mně, až ji paní učitelka povleče do třídy? Netuším, jak tohle dám,“ obává se maminka.
Jak na ranní loučení s dítětem ve školce?
Na každého školáčka platí něco jiného, takže univerzální recept neexistuje. Přesto paní učitelky z lesní mateřské školy Senohrabské sovičky sestavily pro rodiče návod, jak loučení zvládnout co možná nejlépe.
„Rozlučte se rychle a v pozitivním duchu. Zní to jednoduše, ale je to ten nejtěžší moment. Tím, že dítěti dáte ještě minutku a prodlužujete svůj odchod, jen odkládáte nevyhnutelné a dítě má často sklon prožívat emoce víc. Nejlepší je dítě obejmout, dát mu pusu, říct mu, jak jej máte rádi a ujistit ho, že se pro ně vrátíte,“ doporučují. Naopak varují před odcházením bez rozloučení. „Vypadá to jako dobrá varianta, ale když si to později dítě uvědomí, bývá smutné. Je lepší se hezky rozloučit,“ nabádají a radí ihned po rozloučení odejít. „Nezdržujte se v blízkosti. Když vás dítě po rozloučení uvidí, jak se snažíte vykouknout zpoza plotu, je to pro ně „mučeníčko“. Rozloučit se, odejít. Je možné se s námi dohodnout a my vás budeme informovat, když dítě přestane plakat. Věřte, že i po těch nejdramatičtějších odchodech je většinou do pár minut klid a děti přejdou k zábavě,“ popisují senohrabské lektorky.
Odrazují také před bagatelizováním smutku, které dítě právě prožívá. „Respektujte emoce svého dítěte. Je chvilkově smutné, ale to je úplně normální. Ujistěte ho, že tomu rozumíte. Můžete říkat něco jako: „Vím, že jsi smutná, že odcházím. Ale věřím, že budeš mít super den a já si tě odpoledne vyzvednu a všechno mi povíš.“ Zkuste se vyvarovat uplácení a slibů. Ač se to nezdá, pro děti je prožití tohoto druhu smutku důležité,“ uklidňují s tím, že u dětí skvěle fungují pravidelné rituály. Od bojových pokřiků, přes ochrannou pusu na čelo až po plácnutí si. „Zní to banálně, ale dětem tenhle zvláštní osobní moment pomáhá a dá jim jistotu. Některé děti mají těžší adaptaci na školku a pomáhá jim vzpomenout si, že mají domov. Dejte jim tajný balíček s rodinnou fotkou, oblíbenou hračkou nebo medvídkem. Když později bude tesknit, může si do skříňky odběhnout.“
A v neposlední řadě by rodiče měli o školce s dětmi mluvit nadšeně, pozitivně a důvěřovat lektorkám nebo učitelkám. „Věřte, že bychom nedělaly lektorky, kdybychom děti nemilovaly a nesnažily se od každého něco naučit. Nechceme, aby plakaly, zrovna tak, jako si to nepřejete vy. Jestli máte lektorku, ke které vaše dítě tíhne, může odchody vždy řešit ona,“ dodávají ve školce Senohrabské sovičky.
Zdroj informací: respondentka redakce, Senohrabské sovičky
Nový komentář
Komentáře
Od chvíle, kdy dítě začalo chodit samo ze školy, jsem chtěla mít větší přehled o jeho bezpečí. Dětské chytré hodinky ARMODD Kidz GPS AI od armodd .cz mi to umožňují díky sledování polohy v aplikaci a pomáhají s hlídáním dětí. Stačí pár sekund a vím, že je vše v pořádku. Oceňuji i AI funkce, které dítě zabaví a odpovídají na jeho otázky. Hodinky tak mají smysl nejen pro mě, ale i pro něj. Přinášejí nám oběma větší klid.
Mě syn taky nechtěl do školky, ale i tak jsem ho doprovodila až do třídy a chvíli jsem čekala než se rozkouka. Paní učitelka byla velmi tolerantní a nechávala maminky ze začátku s dětmi ve třídách než si děti zvyknou. Když můj syn zjistil, že je ve školce spousta zajímavějších hraček než doma, tak už jediné co bylo problém tak bylo loučení. On totiž můj syn se tak těšil na ty hračky, že utíkal do třídy bez potřeby se semnou loučit.
Syn ráno taky nechtěl do školky, neřval, ale držel se mě. Ale učitelka ho vzala. No a odpoledne se mu nechtělo domu. Šel rovnou na 7 hodin. A celkem brzo si zvykl. Dcery byly v pohodě.
Už mí synové před hodně moc lety před nástupem do školky absolvovali týden, kdy se chodilo do školky jen na chvíli, aby se tam rozkoukali. Pokud si to správně pamatuju, tak jsem je tam vodila napřed na dvě hodiny, pak do oběda. Oni to tedy ani nepotřebovali, nedělali žádné scény a ve školce se jim líbilo. Nebavila je ta cesta tam, protože školka byla na opačném konci města, kam se muselo dojet hromadnou dopravou s jedním přestupem. Ale to se nedalo nic dělat, školky byly nacpané po strop a najít někde místo byl malý zázrak, člověk si nemohl moc vybírat. Vnučka před nástupem do školky měla taky podobné adaptační období, jenže měla tu smůlu, že zrovna vypuknul covid a tak školku zavřeli. Blbé je, že to zrovna byl ten povinný rok školky před nástupem do školy. Čili ona nejenže prakticky vůbec nechodila do školky, ale i skoro celou první třídu měla distanční výuku. To byla taková neskutečná oslovina tenkrát, zakázat dětem školu, naprosto neodpustitelná a navíc zbytečná věc. Na těch dětech se to hodně podepsalo. Na prvňácích zvlášť.
No ale zpět k tématu - měla jsem tudíž dojem, že to tak dělají všechny školky, že dítě před nástupem tam chodí si zvykat a rozkoukávat se. To se ale měla Lenka zajímat dřív, nejlépe asi hned u zápisu do školky.
Až se uklidní matka, tak se uklidní dítě. Pokud máš představu, že dítě bude šílet a učitelka ho povleče do třídy, tak sis vybrala za prvé blbou školku, za druhé problém jsi ty jako rodič, který neumí dopředu trochu dítě připravit. Jaké to nastavíš, takové to bude. Když budeš od začátku na infarkt zoufalstvím, tak bude i dítě. Mluv s dcerou, čtyřleté dítě už chápe mnohem více, než si mnoho rodičů myslí. O školce mluv jen pozitivně, ne dramaticky a afektovaně šťastně, ale pozitivně. Nikdo tvoje dítě nikam nepovleče, naprostá většina personálu jsou lidi, co mají vlastní děti a mozek v hlavě. Osobně radím nepodcenit to, že dítě potřebuje nějaký čas na adaptaci, není dobré odbývat jeho starosti, ale také není dobré dělat drama a očekávat hrůzu. V žádném případě neodcházej tajně, to je podraz a nikdy to nikomu neprospělo. Mnoho dětí vlastní rodiče překvapí, že nakonec největší dramatik a strašpytel je rodič, ne dítě. Nicméně, když čtu tvoje představy, že někdo povleče tvoje dítě do třídy.... uklidnit by ses měla ty, ne tvoje dcera. Český nástup do školek hromadně k 1.9. je katastrofa, ale tak co se dá dělat, když jsou školkové děti naprosto nezajímavá skupina obyvatel, školek málo a proč bychom to mohli dělat tak, jak chytřejší části Evropy, kde se nastupuje (pokud rodiče chtějí) během roku, když dítě dosáhne požadovaného věku, klasický 2,5 let, s až měsíční zvykací dobou s rodičem a absolutně nulovým stresem pro dítě a rodiče.
Často podobný problém vzniká přílišnou vzájemnou závislostí rodičů a dítěte na sobě. Je vhodné na tuto situaci dítě postupně připravovat dopředu, mluvit s ním o jeho pocitech a hlavně se nenechat nevhodně manipulovat jeho emocemi a náladami. Je to také zkouška pro rodiče jak to zvládnou, v některých případech je vhodné doprovodit do školky dítě jinou osobou než rodičem a to například babičkou nebo dědou. Pro samotné dítě je tato změna doposud navyklého stereotypu samozřejmě náročná, ale v drtivé většině se děcko v kolektivu uchytí během jednoho, dvou dnů a není s tím problém. Vhodné je s ním také ještě před nástupem do školky toto zařízení a navštívit v rámci dnů otevřených dveří apod. což se dnes již také ve většině těchto zařízení dělá a je to ku prospěchu obou stan.